„Kookie, kdy sis uvědomil, že mě máš rád?"
„Když jsi mi řekl, ať sním hlínu. Ale to, že tě miluju mi došlo, když sis mě poprvé bloknul."
„Tak to na tebe platí zvláštní věci..."
Zasekli jsme se ve výtahu. A přesto jsme se ani jeden nesnažili dostat ven. Poddali jsme se té jedinečné příležitosti být si tak blízko. Pro nás to není kabina výtahu. Je to náš malý svět. Svět, který patří jenom nám a nikdo nás v něm nemůže rušit.
„Proč jsi mi vlastně tenkrát napsal?" ptám se a přitom Imvíkovi opatrně pocuchávám jeho hebké vlásky.
„Chtěl jsem se s tebou kamarádit."
„A chceš to pořád?"
„Ne~~~ Ale to víš, nechtěl jsem si ze začátku dělat falešné naděje, protože jsem ještě nevěděl že jsi na kluky."
„Ale já už nejsem na kluky..." přiznám tiše a podívám se přímo do Taeho zmatených očí. „Já jsem jenom na tebe," dopovím a on mi vlepí facku.
„Takhle mě nesmíš děsit!" praští mě loktem do žeber a já se nemůžu přestat smát.
„A čistě teoreticky... Nechal by ses kvůli mě přeoperovat na holku?" zeptám se v těch pár vteřinách, kdy mi to můj smích dovolí.
Imvák ale nevypadá pobaveně. Pozvedne obočí a přivírá víčka, čímž vysílá jasné varování. „Nikdy. A to si zapamatuj," zavelí a aby svá slova ještě zdůraznil, chytá mě za mikinu a přitáhne si mě tak blízko, až na krku ucítím chlad jeho dechu.
Moc jsem si zahrával. Příště radši zůstanu u narážek na jeho nohy, heh. Ale copak to jde? Vždyť je tak rozkošný!
„Ale šatičky by ti slušeli, Taehyungí~"
„To odvoláš a hodně rychle," nespokojeně zavrčí a rty se mi letmo otře o tvář. Mezitím ze mě sundavá mikinu a mě dochází, k čemu se schyluje.
Kůže mi hoří po náhlém útoku záhadných vzrušujících záchvěvů, ale přesto ze sebe zvládám vydolovat zbytky sebeovládání. „Jsou tady kamery," zamumlám a snažím se odstrčit dlouhé prsty, které se mi nedočkavě vkrádají pod tričko.
„A myslíš, že mi to může ještě nějak uškodit?" zasměje se.
„Jo... Nebo... Nebo aspoň mně jo. Jestli se to dostane na internet... tak to bude pěkně v prdeli."
„Ne. Tam bude něco jinýho."
COŽE?
„Ale Tae..." pokouším se ze sebe něco dostat, jenže najednou nemůžu najít žádná slova, jako by mi Taehyung všechny myšlenky vytlačil z hlavy.
„Na Instagramu je každej king, viď? Ber to jako takovou malou pomstu za to, jak si ze mě pořád utahuješ. Už je na čase, aby ti někdo vysvětlil, jak se chovat," zaskuhrá a nehty se mi zaryje do odhaleného hrudníku. Propichuje mě uhrančivým pohledem, pod jehož nátlakem mu začínám propadat. A to je na tom všem to nejhorší. To, že se mi to začíná líbit.
Nejspíš proto, aby si pojistil, že už ode mě žádné kecy neuslyší, natiskne své rty proti těm mým, které okamžitě uzamyká v hladovém vězení. Čekal jsem, že náš první polibek bude o dost jemnější, ale nemůžu si stěžovat. Útočí na mě jazykem i zuby a nechává mě v kompletním úžasu z toho, jak moc si tuhle agresivní vášeň užívám.
...
Pokud jste to dočetli až sem, tak vám gratuluji, protože to muselo být náročné. Přesto, že příběh je označený jako texting, v této části se o texting nejedná a ještě v pár kapitolách se jednat nebude.
A za to se musím omluvit. Zkrátka jsem nechtěla tyhle události psát formou zpovídacího chatu Jungkooka s Jinem nebo něco takového. :") Tak snad to pochopíte...
❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤
ČTEŠ
instagromance | vkook | texting √√
FanficJungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků. Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.