Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
„Tohle zvládneme... Sám jsem po tom, co mě přejelo auto, chodil na rehabilitace..."
Ten pocit, když chci říct 'nechodil lol', protože jenom jezdil na vozíku, ale nemůžu mluvit... :(
„Co... Co se děje? Proč jsi najednou tak zesmutněl?" ptá se ustaraně a tiskne si mě k sobě. Měl by být rád, že neví.
Zamračí se a pak řekne něco, u čeho mě napadne, že mu už totálně hrabe:„Šup, jdeme! Ukážu ti, že chodit umíš." To se ti snadno řekne, Tae. Bere mě kolem ramen a vlastní silou mě tahá na nohy. Bolí to. Zatraceně hodně. Nejsem na pohyb připravený.
Začíná s drobnými pomalými krůčky a nutí mě tuto akci kopírovat. Jinak bych zůstal pozadu a svalil se na zem. Sotva ale dokážu zvednou nohy. Možná si Taehyung myslí, že mi tím pomáhá, ale tohle je týrání!
Chůzi zrychluje. Sevření kolem mě nepovoluje, a já se mu tak musím podřídit. Levá, pravá, levá, pravá. Kdybych mohl, hned bych mu řekl, ať toho nechá. Chce se mi brečet.
„Vím, že to není snadný. Ale ty už jsi zvládl i horší věci... Vídíš támhle tu palmu? Když k ní společně dojdeme, dostaneš pod ní překvapení~" praví s úsměvem, který mu nedokážu oplatit a povzbudivě mě poplácá po zádech.
I kdybych nechtěl, nezáleželo by na tom. Nemám na výběr. S polovinou své váhy opřenou o Taeho se společně soukáme k tomu úžasnému, asi sto metrů vzdálenému stromu.
Chování mého těla mě překvapuje. Bolest jako by postupně mizela a každý další krok by zdál snazším. Rozproudila se ve mně krev, energie, život. Jen počkej, Tae. Za chvilku už zase budu z nás dvou ten rychlejší.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ani nevím jak, ale zjišťuju, že se mi to podařilo. Jsem tady. Opírám se o kmen palmy a pomalu sjíždím k zemi kde si unaveně sedám. Taehyung na nic nečeká a kleká si naproti mně.
„Jsem na tebe tak hrdý..." zašeptá. Do dlaní schová mé tváře a nakloní se blíž, aby mohl naše rty jemně spojit v polibku sladším než med. Postupuje něžně, opatrně, jako bych byl ze skla. Svými sametovými rty hladí ty mé a sdílí se mnou tolik čirých pocitů, se kterými mi hlavou koluje jen jedno slovo - láska.
Po chvíli pouto přerušuje a nechává mě konečně se nadechnout. Což se mi samozřejmě i tak nedaří, protože se topím v jeho nádherných očích. Usměje se a na klín mi položí placatý kus kamene, který mě překvapuje svojí lehkostí. Právě když si ho s údivem prohlížím, chytne mě Tae za ruku a vtiskne mi do ní o dost menší, drolivý a sněhově bílý kamínek. „Ten můžeš použít jako křídu a na tu desku napsat cokoliv, co mi chceš říct. Až ti na ní dojde místo, prostě to setřeš a můžeš vesele pokračovat v chatování," vysvětlí mi a s hravým úsměvem mi prohrábne vlasy.
Já jen přikývnu a začnu psát první vzkaz.
....
prehistorický polochat s uživatelem taebacco
koks jsi génius ♥️
taebacco „Počkej, počkej. První věc, co mi takhle sdělíš, je kompliment? Tak to s tebou musí být fakt vážný."
koks jokes on you. oba víme, že nebýt tebe, už dávno nežiju
taebacco „To samé bych mohl říct o tobě. Nebýt tebe, ani bych žít nechtěl."
koks damn ♥️
taebacco „Taky tě miluju. A je mi hrozně líto, že nemluvíš... Že se nemůžu nechat očarovat tvým nebesky krásným andělským hlasem. A-ale aspoň jsi neohluchl. A třeba to chce jen čas. Třeba se rozmluvíš a všechno bude jako dřív. Ať už to dopadne jakkoliv, se vším ti pomůžu a zvládneme to."
koks lol, já myslel, že tě můj hlas štve
taebacco „To není pravda! Miluju tebe a úplně všechno, co s tebou souvisí."
koks whateva
kdo z letadla přežil?
taebacco „Já... Já nevím. Všechno se stalo tak rychle. Vždyť jsem nedokázal ohlídat ani tebe."
koks co to meleš? ty jsi mě zachránil wtf
taebacco „Snažil jsem se. Byl jsi v bezvědomí a já se hrozně bál, že už se nikdy neprobudíš. Ale nemohl jsem nad tím přemýšlet. Navlíkl jsem tě do té vesty a vyskočil s tebou z letadla dřív, než se po strop zaplnilo vodou. Hned jsem viděl pevninu a myslel, že už jsme zachráněni, a-ale vůbec to nebylo tak blízko, jak se nejdřív zdálo a navíc začala bouře a... a já tě pak ztratil ve vlnách. Vůbec jsem netušil, kam tě to odneslo, snažil jsem se tě najít, ale měl jsem zraněnou nohu, krvácel jsem a sotva dokázal sám sebe udržet nad hladinou. P-promiň, Kookie."
koks wtf
jsme tady spolu a naživu a to jenom díky tobě dokázal jsi to
zachránil jsi nás díky, hrdino~
taebacco „Asi jsem se měl snažit víc. Měli jsme obrovské štěstí. Mohlo to dopadnout milionkrát hůř. Jenže teď absolutně nemám tušení, co s náma bude. Četl jsi Robinsona?"
koks oof- ne
taebacco „Já jo, ale už si to vůbec nepamatuju. Takže ani jeden nevíme, jak přežít na pustém ostrově..."
