Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
„P-počkej Tae... Ty nejsi na vozíku!" Nevím jestli se divím víc faktu, že to tak je nebo tomu, že si toho všímám až teď.
„Ne, nejsem," zamručí stručně a zaboří nos do mého trička.
„To... To je úžasný," zašeptám a plný hrdosti ho pohladím po vlasech.
„Snědl jsem tu tvojí muchomůrku a stal se zázrak," zapřede vesele.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Cože?! COŽE?! TAEHYUNGU?!!! Buď rád, že žiješ?! WTF??! Omghgggg!!! Tohle je něco, co bych udělal já! Ty máš bejt rozumnej," vynadám mu a beru ho do náruče. Odcházím s ním do svého jako vždy neuklizeného pokoje a usazuju ho na postel. „Takže jestli to chápu dobře... Ty ses přiotrávil jedovatou houbou, teď pořádně nevnímáš okolní svět a zapomněl jsi, že si máš ty nohy šetřit, protože jsi měl kurva skoro rozdrcenou kyčel a-"
„Nekřič, Kookie. Taky jsem to takhle nechtěl. Vážně jsem myslel, že se otrávím. Ale bohužel. Ani to očividně nezvládnu."
Chci ho utěšovat, ale zároveň si nejsem jistý, jestli to má vzhledem k jeho stavu smysl. „Přinesu ti kyblík a ty se zkusíš vyzvracet."
„Ale mně je takhle dobře~" zamumlá a chytí mě za ruku, kterou si zvedá k obličeji a začíná olizovat její hřbet.
Rychle se z jeho sevření vyvlíkám. „Za chvilku už možná nebude."
Utíkám do koupelny pro lavor a snažím se v lékarničce najít cokoliv, co by mu pomohlo. Ale myšlenky se mi pořád motají jen kolem jedné věci -proč to udělal? Proč se chtěl otrávit houbou, co jsem mu daroval? Proč si chtěl vzít život?
Jen představa na to, že by se mu to povedlo, drtí mé srdce na miliardu utrápených bolestí postupně otupělých zčernalých kousků.
