instagromance | vkook | texting √√

84. ded

Rychle k němu utíkám. Odstrčím Yoongiho, který nad ním postává. Padám na kolena. Do klína si pokládám Taehyungovu hlavu a jemně hladím bledou tvář, na kterou stékají moje slzy. Tak se ti to povedlo, Tae. Rozbrečel jsi mě.

Kolikrát už se to stalo? Kolikrát už jsem myslel, že ho ztratím? Kolikrát už mi srdce rozdrtila představa, že budu muset žít bez něj? Všechno je tak povědomé a zároveň tisíckrát horší, než bych si kdy dokázal představit. Tentokrát je to tak... opravdové.

Najednou ucítím jeho sotva patrný pohyb. On žije! Ale... ale na jak dlouho? „K-kookie..." zašeptá sotva slyšitelným vysíleným hlasem. „Než-- než umřu, musím ti něco říct," zachraptí a pootevře oči.

Přikývnu a v dlani stisknu jeho chladnou ruku. Bolí mě sledovat, jak se mu ztěžklý hrudník slabě zvedá při trhaném dechu, který se se neúprosně zpomaluje a ustává.

„Vezmeš si mě?" mrkne na mě, posadí se a před obličej mi vtiskne prsten, který právě vytáhl z toho moře krve, ve kterém se topil.

„To jako fakt?" zamumlám nevrle. Než si všechno stačím uvědomit, Yoongi mě zezadu zabalí do svého dlouhého černého kabátu, Jimin mi do vlasů začne sypat drobné růžové kvítky a celou místností se rozezní My Heart Will Go On.

„Cukřenko, ty mluvíš~! Léčba šokem funguje," zaraduje se Taehyung a pevně mě obejme.

Zhluboka se nadechnu a zavřu oči. To chce klid. Jenom klid. Klid. Klid. Klid. Jenže tohle nevydržím. „Jo, už mluvím. A celou tu dobu jsem ti chtěl říct tohle... Kreténe, zpíčenino, vyjebanej kokote, ty zasraná bezcitná svině! To snad nemyslíš vážně! Domluvíš si rande s Namjoonem, na oko se porveš s Yoonglesem a předstíráš vlastní smrt, jenom abys mě mohl požádat o ruku??! Já tě nenávidím! Tomu říkáš romantika?! Do hajzlu, to není možný. Ty Taehoubo debilní!!!" dostanu ze sebe vztek, co se ve mně hromadil od doby, co jsem oněmněl, a vše dokončím fackou, kterou Taehyunga srazím zpět do jeho mrtvolné pozice.

Chytí se za hlavu, která ho už teď nejspíš doopravdy bolí. Zasykne a zklamaně si povzdechne. Přesto ale po chvíli najde odvahu podívat se mi do očí a tiše zopakovat svoji otázku: „A... A vezmeš si mě teda?"

Setřu si slzy, přes které už ani nevidím, abych mu mohl ten útrpný pohled opětovat. V ten moment si uvědomím, že ať už mě štve sebevíc, znamená pro mě všechno. V jeho očích září láska. Pořád ta stejná, okouzlující, výjimečně mocná pohlcující láska, která nás doprovází už od začátku. Láska, kterou nedokážu odmítnout. „Asi jsem blbej a budu toho litovat, ale... Ano."

Taehyung se usměje, navlékne mi prsten a věnuje mi hluboký polibek, při kterém zjistím, že ta jeho krev je vlastně jenom odporně přeslazený kečup.

Rty se pak otře i o hřbet mé ruky a pomůže mi zvednout se. „Miluju tě," řekne, když mě chytí kolem pasu a přivine mě ke svému boku.

Společně procházíme mezi zástupy tleskajících hostů bazénové párty. „Takže... Vy všichni jste se na mě domluvili?" zeptám se, pořád poměrně zmatený.

„Všichni. Kromě Jina. Jeho žárlení muselo být autentické."

„Tae, ty mě nikdy nepřestaneš překvapovat. A nejsem si jistej, jestli je to dobře..."

V bazénu vidím našeho malého Josého. Je naštěstí celý, neupečený, zdravý a užívá si 69 se svým nafukovacím kamarádem.

„Líbí se ti tady, králíčku? Tahle vila, zahrada, vířivka i bazén... Všechno je to jenom naše. Je to takový menší dárek a trochu i pojistka, abys mi neutekl."

„Děláš si srandu? To jsi šel s Hobim vykrást banku nebo co? Wow. Sice nejsem zlatokopka, ale musím uznat, že víš, jak udělat dojem," zasměju se, načež mi Tae věnuje roztomilou pusu na tvář.

Do cesty se nám však postaví Namjoon, na nos si posadí brýle a důležitě spustí: „Nechci vám kazit radost, ale... Podle zákona se v Koreji vzít nemůžete."