Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
„Jungkooku, proč jsi mě jednou v životě nemohl poslechnout?” Zní naštvaně. Smutně. A co je nejhorší... Zklamaně.
„Tae, já musel...”
„Podívej se tam... Do toho okna,” zašeptá a já se otáčím směrem, kterým ukazuje, kde se můj zrak střetává s ve tmě zářící tváří.
Docela mladý muž. Je mi ho líto. Za nic nemůže... Ale budu ho muset zabít taky. Všechno viděl.
„Už v tom okně není...” poznamenám a jen pár vteřin poté vidím, jak ten člověk přechází silnici a míří přímo k nám.
Jde klidně, hnědé vlasy s jemným červeným nádechem se mu pohupují nad očima a z nějakého záhadného důvodu mu obličej zdobí úsměv přesto, že si vykračuje vstříc jasné smrti.
„Rád bych si s vámi promluvil...” začne a vchází za námi do domu, kam jsme odtáhli mrtvolu.
Zavrčím a namířím proti němu pistoli. Vím moc dobře, o co mu jde. Chce nás vydírat. Ví toho až moc a myslí si, že mu budeme ze strachu z vyzrazení posluhovat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To asi nebude moc chytrý, když si troufá na někoho se zbraní v ruce.
„Jungkooku, nech ho mluvit sakra,” poručí mi Taehyung a to s nesmlouvavě důrazným shrublým tónem, kterému nedokážu vzdorovat. Už zase je tak... dominantní.
„Chci vám poděkovat, že jste ho zabili. Nic jinýho si nezasloužil. Vlastně jste mi tím ulehčili práci. Byla to fakt svině. Znásilnil psa bratrance kamarádovi nevlastní babičky.”
„To je mi moc líto...” poví soucitně Tae a jemně ho poplácá po zádech.
„Díky... Přišel jsem vám pomoct zbavit se důkazů. Už mám s několika trestnými činy zkušenost,” pokračuje překvapivě vesele a věnuje nám hrdý úsměv.
„Ale my to měli v plánu jít sami nahlásit. Že jsme někoho zastřelili v sebeobraně...” snažím se vysvětlit.
„Jak my?! Ty jsi ho zastřelil!” ohradí se okamžitě Imvák.
„Policistu... Jasně. To by vám neprošlo ani, kdybyste byli jeptišky,” zasměje se ten kluk. „Mimochodem, já jsem Hoseok.”
„Hello Hoseok, I'm gay,” odpovím a on mi potřese rukou.
„Je to Jungkook a já jsem-”
Hoseok Taeho přeruší: „Taky gay?”
„Taehyung.”
„Okay, budu vám říkat Gay1 a Gay2.”
„A ty jsi Gay3~?” zeptá se Taehyung s intonací, která se mi ani trochu nelíbí.
„Možná... No každopádněěěě... musíme se zbavit těla. Máte tady benzín?”
„Asi jo...” odpovím a i když je nerad nechávám o samotě, vydávám se hledat po domě.
Brzy se vracím s barelem plným prudce hořlavé tekutiny a naštěstí je nacházím, jak stírají otisky prstů ze zbraně. „A tu pistoli zničíme jak?” ptám se a sleduji, jak si na tom dávají záležet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Nezničíme,” odpoví jednoduše Hoseok.
Nechápu ho. „Co? Bruh... Až ji najdou, bude pátrání po pachateli určitě jednodušší.”
„Policajti nehledají pachatele. Hledaj někoho, na koho to shodí, aby si zase mohli válet ty svoje líný zadky. Takže... Ke komu tu zbraň nastrčíme?” vysvětluje mi tak bezstarostně a s nadhledem Gay3. On se vážně vyzná... Bože, to je frajer.
„K mojí učitelce matiky,” rozhodnu nakonec. Už se nemůžu dočkat, až jí oplatím všechny ty roky mentálního týrání.
