Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
Povoluju a hlavu si vyčerpaně pokládám na Taeho. Snažím se zpomalit svůj dech a zklidnit se. On mi ale řekne cosi, co moje utlumená mysl nezvládne zachytit a odstrčí mě pryč.
Já se odsunu na druhou stranu výtahu, kde snad budu moct v klidu vychladnout a jako opilý slastí sleduju, jak se Tae obléká.
Připadám si, jako bych s ním plul na obláčku naší lásky a stoupal s ním výš a výš po celém širém nebi. A stoupal a stoupal~~~ Stoupal?! DO HÁJE!!!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Proč jsi mi neřekl, že ten výtah jede?!” křičím na Taeho.
„Ale já ti to říkal, zlato~” odpoví se škodolibým úsměvem, když si nandavá košili.
Já ze země sbírám svoje oblečení a celkem panikařím, protože Imvák se už dostal k ponožkám a jsem pořád tak, jak jsem přišel na svět.
To nemám šanci stihnout. Hážu na sebe tričko a boxerky, rychle Taehyunga vysazuju na vozík, aby aspoň on nemusel nic vysvětlovat a pak plnou silou vrážím kolenem do hrany na stěně.
„Jungkooku, co to sakra děláš??!”
Nemám čas odpovídat. Dveře výtahu se otevírají.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Promiňte, že jste museli tak dlouho čekat. Trvalo nám zjistit, kde byl problém,” spustí na nás chlápek s obrovským břichem a žlutou kšiltovkou, za kterým stojí tři jeho stejně vypasení kolegové. Z toho dva se ve tvářích poměrně podezřele červenají.
Nejtlustější z nich si mě z povzdálí prohlíží. Upřeně se dívá, jak tam ležím... bez kalhot... a s krvácejícím kolenem. A pak promluví: „Ahaaa... My jsme si říkali, co v tom výtahu děláte, když se ozývaly tak divné... no... zvuky. Ale teď vidim, že se tady panáček jenom zranil a asi není zvyklej na bolest, tak křičel jako malá holka, protože se praštil do kolínka”
„Na bolest vážně není zvyklej. Ale zvykne si,” vmísí se do toho s úsměvem Taehyung a já naprázdno nervózně polknu.
„Já... pospíchám. Musím ještě koupit piškoty pro svojí žirafu...” zamumlám, rychle si na sebe navleču kalhoty, ponožky a boty a vybíhám z výtahu. Ne tak ne. Nevybíhám. Kéžby. Ujdu pár kroků a opřu se o lavičku.
