Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
„Tak jo, tady je ten lavor!” oznamuju a pokládám ho Taehyungovi před nohy, protože přesto, že ho nadevše miluju, ocenil bych, kdyby mi nepozvracel koberec. „Snaž se to ze sebe dostat.”
„Um... To nejde.”
„Jak nejde?! Jíš muchomůrky a následky si nést nechceš?! Takhle by to nefungovalo. Tak honem.”
„Teď bych nejradši snědl tebe,” usměje se a já zase červenám. Hříšník jeden zvrácenej!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Prosím... Zkus se vyzvracet, broseph.”
„Tak mi povídej o něčem nechutným, lásko.”
„Dobře ehm... Představ si svatbu princezny ze Slizounského království - Zatuchlé Hnijící Ryby IX. a knížete Střívka, také známého jako polorozkuchaný hraboš, ze kterého lezou krvácející orgány. Oddává je plesnivý brouk, který se u toho šťourá v zadku a svatebčané sedí namísto lavic na špinavých nespláchnutých smradlavých záchodech. Mezitím všichni z misek z ušních kůžiček vyžírají smažená žabí očka, mastné netopýři chlupy, šnečí mozečky na loupaných nehtech a orangutaní prsty naložené v hyením mléku se sušenými blechami místo koření.”
„Agsh! Přestaň!” zamručí Imvák a s kyselým výrazem mi zakrývá pusu. A přitom jsem se tak těšil, až mu povím o mouchách nadívaných sekaným velrybím soplem...
Olíznu Taehyungovu dlaň, on se lekne a ucukne od mých rtů, čímž mi konečně umožňuje mluvit: „Ale proč nezvracíš? Já se tak snažil.”
„Soustředil jsem se na zapamatování detailů. Bude se to hodit při plánování naší svatby,” odpoví stručně a zamrká na mě svými hustými tmavými řasami.
Jak se můžu na něco ohromně těšit a zároveň si přát, aby k tomu nikdy nedošlo??!
„Tak na to zapomeň~” zasměju se a vlastní vahou ho přišpedlím k posteli. On mi rozverně foukne do obličeje a ve snaze shodit mě sebou začne mlít do všech světových stran. Nedává mi na výběr, musím to udělat.
Polechtám ho na břiše a užívám si jeho ztřeštěnou reakci. Neovladatelně se svíjí a dokonce i dusí vlastním smíchem. Vím, že musím zůstat silný a nepovolit. „Pomoc! D... d-domácí nási...lí!!!” křičí tak hlasitě, jak mu jen jeho maniakální kroucení dovoluje. Měním strategii a jako nové místo působení volím jeho podpaží. To už ale Taehyung vypadá, jako by měl každou chvíli smíchy vybuchnout. „S-sto---p! Stoop! V...vzdá---vám se!!!"
Vítězoslavně se usměju a s právoplatným pocitem pýchy ho přestávám škádlit. „Naše svatba bude krásná... Pokud mi teda z té muchomůrky neumřeš, žabí Romeo.”
„Tím jsi se ale sám prohlásil za Julii~” zaševelí a věnuje mi další ze svých dokonalých polibků.
Zase slyším ten otravně vysoký zvuk zvonku. Máme návštěvu. Ani nevím, kdo to je, ale už teď mě naštval. Takhle nás rušit...
„Vyřídím to. Ty odpočívej,” poručím mu a vypravím se k předsíni. Uvědomuju si, že Taehyunga už tam očekávat nemůžu a okruh lidí, které bych před svými dveřmi viděl rád, se tedy značně zužuje.
Po cestě z podlahy zvedám pečlivě naostřený nůž. Ruka, ve které ho svírám, se třese. Zrychluje se mi tep a zadrhává dech.
