Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
Tichounce zapředu a protáhnu si ruce. Jsem schumlaný na Taehyungově příjemně hřejivé hrudi, vydechuju proti otrhaným zbytkům oblečení, co na nás po všech těch šílených událostech zůstaly a spokojeně si vychutnávám poklidnou atmosféru sladkého bezstarostného rána.
Tak moment-
Neříkejte mi, že jsem usnul!
No to ne...
Proč jsme radši nezůstali na té zatracené Havaji? Jak jsem vůbec mohl usnout?! Kam nás to vlny zase odnesly? Sakra. Nevidím nic, jen širé moře. Můžeme být kdekoliv.
Už jsme se skoro zachránili a já to všechno podělal.
„Kookie, už jsme doma?" ptá se rozespale Tae.
Chudák. Konečně jsem měl příležitost dokázat mu, že nejsem dítě a já to samozřejmě zkazil.
Jsme ztraceni. Zase. Jenom kvůli mně.
Tak rád bych se mu omluvil, ale pořád... Ještě pořád jsem němý a psací tabulku jsem zapomněl v baru.
Dalšími svými slovy mě Imvák stejně zarazí: „Za včerejšek máš můj obdiv, zlato. Vůbec jsem se nechoval hezky. Měl jsem se k tobě do hodiny vrátit, jenže já byl tak v šoku, když jsem objevil kus civilizace... Ale neměl jsem se pouštět do toho pití. Kdybys mě nepřišel zachránit, chlastal bych tam doteď. Promiň."
Povzdechnu si a posmutněle se usměju. Mám vůbec právo přijmout jeho omluvu po tom, co jsem nás nechal ztratit se na moři?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Počkej... Není to José?" Napadá mě, že zase mele opilecké nesmysly, jenže pak se vykloním z loďky a - opravdu. Na růžovém laně nás vodou netáhne nikdo jiný než naše aligátoří děťátko!
Zázrak.
„Ten nám ale vyrostl," konstatuje s úsměvem Tae a začne ho za ocásek tahat nahoru na palubu. Já se skloním, abych ho podebral pod šupinatým bříškem a pomohl mu, jenže právě v ten moment se s námi loďka převrátí a všichni zahučíme pod vodou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na asi padesátý pokus se nám pak podaří vyškrábat zpět a plujeme směrem, který určuje ten nejmoudřejší z nás a to samozřejmě José. Všimnu si, že má na obojku připnutou třpytivou stříbrnou cedulku. Promnu ji mezi prsty a pustím se do čtení drobných písmen, které ji zdobí:
Ahoj Jungkide,
Někde jsem se dočetl, že aligátoři mají dobrý čich, tak jsem toho tvého poslal, aby tě našel. I když nevím, jak jsi daleko a jestli to vůbec vyjde. Pokud ne, tak jsi asi mrtvý a tohle si stejně nepřečteš. Takže se aspoň můžu přiznat, že jsem se s Namjoonem vyspal v tvojí posteli. A ne jednou. :)
