Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
memeish_bunny Ty se na té fotce taky zrovna vesele netváříš, tak drž pusu
A ne, nemohl.
im.v Zítra fotíme únor, tak to můžeme napravit
memeish_bunny Můžeme, ale nenapravíme
im.v To se uvidí~
...
Je pět minut po sedmé hodině a já utíkám do photo studia se zpožděním, za které může dav agresivních důchodců. Pronásledují mě, házejí po mně své zubní protézy a křičí, že se jim mám podepsat na leták Lidlu. Zombie apokalypsa je proti tomu slabý odvar. „Jen jeden autogram, mládenče! Upeču ti koláč a upletu šálu~! Jaká je tvoje nejoblíbenější barvička, chlapečku?" škemrá jedna babka, která se za mnou řítí na čtyřkolce.
„No to je dneska mládež! To za nás nebejvalo! Poctivej člověk, aby si musel o podpis říct milionkrát! Žádná úcta, chovat se to neumí a ještě to tak rychle běhá," nadává další z udýchaných seniorů, který se mě chystá vzít po hlavě bačkorou.
To už ale nestihne, protože rychlostí blesku mizím za dveřmi studia, které zamykám na tři západy, opírám se o zeď a hlasitě si oddechnu. Bylo to o kousek, ale zachránil jsem se.
Před důchodci.
Obávám se ale, že už mi nezbývají síly zachránit se i před Taehyungem.
„Ahoj~ Vypadáš nádherně," přivítá mě s úsměvem a vyjde mi naproti, aby mě obejmul nebo něco podobně nechutného.
„Narozdíl od tebe. A vypadni z mýho soukromýho prostoru," zamumlám nevrle a lovím z kapsy mobil, abych mohl předstírat, že musím něco vyřizovat a vyhl se tak očnímu kontaktu.
On bohužel moje slova zcela ignoruje. „Měl bys dneska po focení čas? Znám poblíž skvělej bar. Něco popijeme a bude zábava. Hlavně je spousta věcí, který bych s tebou chtěl probrat..."
„Nemůžu. Už mám na dnešek lepší program."
„Hej, hej, hej! Přišli jsme na focení, ne kecací kroužek!" vyruší nás najednou pan fotograf, za což jsem mu sice vděčný, ale s jeho dalšími slovy ho i tak začínám nenávidět. „Takže pózujeme, pózujeme. A ne jako minule! Hezky fyzický kontakt a netvařte se, jako by vám velryba rozsedla kebab!”
To tak. Ještě abych štěstím zářil z toho, že mi Imvák položil ruku na rameno. „Jungo, nečum do toho mobilu furt!” pokračuje fotograf a mě opouští veškerá chuť spolupracovat.
„Ne. Píšu si se svojí holkou, to nepočká,” odpovím a pokračuju v ťukání do displeje.
„Ale já pospíchám! Sakra, drahoušci! Mám za hodinu schůzi. S váma je to vážně těžký. A co ty kyselý ksichty zase?! Takový kalendář si nikdo nekoupí ani zadarmo! Hhhh. Tak si nasaďte tohle, ať to svoje 'nadšení' aspoň trochu zamaskujete a fotíme...”
...
únor
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
