Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
Zvládli jsme se dostat přes všechny kontroly a teď už spokojeně sedíme v letadle. Taehyung mi nakonec přenechal místo u okýnka, kde zůstanu, dokud nevzlétneme. Hlavu si pokládám na Imvíkovo rameno. Je to taaaak pohodlné. Navíc mě obklopuje jeho uklidňující jemná vůně, která mě kolébá ku spánku. Tichounce zapředu a zavírám oči.
„Hej! Jestli chceš spát, pusť mě k okýnku!!!” zatřese se mnou Tae. Zloduch jeden :< Takhle bezohledně mě vzbudit... Teď si s ním na truc místa nevyměním.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Už jsme vzlétli, hysterko,” zašeptá mi po chvíli do vlasů. „Můžeme opustit sedačky...” pokračuje a už mi rozepíná bezpečnostní pás. Asi by ho zabilo ještě minutku počkat a nechat mě odpočívat.
„Ale nemůžeme jít spolu... Vždyť se všichni cestující budou dívat,” tiše protestuju.
„No a? Tak ať se dívají. Vůbec nás nemusí zajímat, co si myslí. Stejně je neznáme.”
„A-ale... ” snažím se přijít na nějaký protiargument, jenže mám mysl zablokovanou Taehyungovým ďábelsky svůdným mrknutím.
Do háje.
Nezmůžu na žádná slova. Souhlasně přikývnu a oba se zvedáme.
~ 18+ ~
Aniž bych se ohlížel, odkráčím s ním do toaletní kabinky, kterou okamžitě zamyká a navaluje mě proti její zdi. „Chyběl jsi mi...” vyjde ze rtů, které se pak láskyplně natisknou přímo na ty mé a tak sladce si mě začnou podmaňovat.
Slastně vydechnu a polibek bez váhání opětuju. Cítím se tak slabý. Nedokážu mu odporovat. Tahle opojně prudká vášnivá atmosféra mě zcela pohlcuje.
To je ono. S nikým to není tak nádherně intenzivní jako s Taehyungem. S mým dokonalým nenahraditelným Taehyungem.
„Už nás nic nerozdělí. Nikdy. Slibuju,” zazní slova, která jsem tak moc potřeboval slyšet. Usměju se, když mu rukou zajíždím pod tričko, kde mě spaluje horkost jeho kůže. Je tak delikátně hebká a zároveň mužně hrubá, že mě nutí prahnout po každičkém jejím milimetru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Posílám své prsty na průzkum níže položených partií. Rozepínám pásek od Taehyungových kalhot, které nechávám volně spadnout a vzápětí tuhnu překvapením z toho, že pod nimi nic nemá. „To takhle chodíš po světě každý den?” zamumlám, když ho váhavě chytnu do dlaně, proti které se ihned postaví.
„Ne. Jenom když mám plány s tebou...” zasměje se a odstrčí mě od sebe, aby mohl nohou sklopit prkýnko a pojistit si tak, že nikdo z nás nespadne do záchodu. A nejen to.
Bere mě do náručí a opatrně mě na něj pokládá. U toho mi rychle strhává kraťasy i s trenýrkami a na jedinou sekundu nepřerušuje hypnotizující pouto našich očí, které mě mění na bezradnou hromádku bolestného vzrušení.
Zatočí se mi hlava, když přede mnou Kim Taehyung osobně poklekne. Ledabylými polibky si začne značkovat cestu od mého bříška až k rozkroku, kde jazykem přejede po orgánu, který bych nevěřil, že si kdy vyslouží jeho pozornost. „Tak sladkej~,” poznamená chraplavým hlasem a spokojeně proti mně zabručí. Jediné, co pak dokážu vnímat, je hřejivá vlhkost úst, která mě celého obklopí a v neúnosném tempu začne vysávat poslední chabé pozůstatky mé nevinnosti. „A-ghnggh~!”
Jako by toho nebylo pro zhroucení mé důstojnosti málo, zapojuje do hry ukazováček, kterým do mě hladce zajíždí. Jakmile ho dostane do maximální slastné hloubky, přidává i druhý... a třetí prst. Mezitím mě pořád obepínají jeho hladové smyslné rty. Svírají, draždí, týrají. Taehyungu zatracenej, ty ze mě vypumpuješ život.
„D-dost~! Stejně jsi tak m----mnhm tak velkej, že mi tyhle přípravy ne... nepomůžou,” zavzdychám zoufale a s prsty zapletenými do jeho vlasů ho odtlačuju pryč. „Pr-prosím~” zaskuhrám, když se pořád nemůžu dočkat odpovědi. Jenže s ním ani to nehne. Klečí na zemi a s tak drzou ignorací mě nehybně sleduje. „Ne-nenávidím tě,” zamumlám. Do očí se mi pomalu hrnou drobounké slzy. Potřebuju ho.
Přetáčím se. Dlaněmi se opřu o sedátko a prohýbám před Taehyungem záda, abych na něj mohl vyvalit svůj zadek. Ještě nikdy jsem se necítil tak trapně. Vím, že se přímo nelidsky červenám a poníženě třesu. Jestli to na něj nezabere, asi to vzdám a hanbou do toho záchodu skočím.
„Krásný výhled,” slyším ho komentovat. Panebože jo... Cítím, jak se mi nehty zarývá do boků, kterými si mě přitahuje o něco blíž. A pak už celý svět mizí a zůstává jen ten perfektní tlak, který uvnitř mě narůstá.
Přiráží do mě. Tam a zpátky. Pokaždé hlouběji, rychleji, bolestněji. Tak bezohledně a dravě a přesto je to to jediné, co od něj teď chci. „Aaah, Taehyungu~!!!” Jdu mu naproti. V perfektní souhře se s ním pohupuju a pomáhám mu úplně mě zničit.
Doteď jsem nevěděl, že to jde, ale jemu se opravdu podařilo protlačit se ještě hlouběji. „Au!” zasyknu, ale na ústup ani nepomyslím. Je to až moc návykové. Taehyung do mě nepřestává bušit s vehementností, pod kterou mě napadá, že mi chce rozdrtit orgány. Ale asi je mi to jedno. To senzační ohromující teplo, které se mi dole rozlévá, za to stojí.
S přerývavými výdechy zakláním hlavu a hlasitě sténám. Cítím, že i Taehyung už za chvíli překoná tenkou hranici, která ho dělí od toho temného světa magického blaha. Jen z té přestavy zaúpím a celý se kolem něj sevřu. Rytmickými stahy nás pak oba vynáším na vrchol, kde splýváme v jedno tělo, jednu mysl a jedno srdce, kterému celý tenhle nádherný svět patří.
Takhle se cítím jenom s ním. Jedině jemu se dokážu bezstarostně odevzdat a nechat se na křídlech naší důvěry donést až do ráje stoprocentního štěstí.
