~Taehyung's POV~Vím, co si říkáte. Všechno jsem zkazil a teď to musím napravovat.
Jenže jediný způsob jak kontaktovat Jungkooka je navštívit ho a omluvit se osobně. A to teď nejde. Nemůžu opustit USA. Ztratit jediný den práce by mohlo mít na mojí rozjíždějící se kariéru katastrofální následky.
Bude to bolet. Už teď to bolí, ale musím udělat správnou věc a nechat ho jít. Tohle je život, ne pohádka. Neexistuje pravá dokonalá láska, která z vás přes noc udělá nejšťastnějšího člověka pod sluncem a pro kterou byste zemřeli. Milovat nestačí. Lidé by měli do vztahu vstupovat jako silné vyrovnané osobnosti, které si vzájemně mají co nabídnout, ne jako závislé přecitlivělé trosky škemrající o pozornost.
Lidé do našich životů přicházejí a stejně tak i odcházejí. Nic není věčné. Jediný, na koho se můžeme skutečně spolehnout, je osoba pro nás nejdůležitější a to my sami.
Láska ke štěstí nestačí. Člověk má přirozenou potřebu seberealizace. Nevidím důvod zůstávat s někým, kdo mě brzdí a ve štěstí mi brání. Nevzdám se toho, na čem jsem dřel celý život. Pro Jungkooka, ani pro nikoho jiného.
Proč bych se měl doprošovat odpuštění? On o mě už nestojí a já... Já se přes to přenesu. Možná mi teď připadá jedinečný, ale za pár let by zamilovanost stejně vyprchala a zbyl by obyčejný nudný vztah přetrvávající jen z nostalgické setrvačnosti tak jako všechny ostatní.
Najdeme si někoho jiného. Někoho,
s kým snad budeme sdílet stejné priority a pohled na svět a nebudeme si připadat tak omezovaní.Já pro tebe nejsem ten pravý, Jungkooku.
Sbohem.
~o 2 roky později~
Jezdím po svém krásném pokoji na točící židli se sametovým potahem, masážním systémem a držákem na pití, kterou jsem si jako poměrně úspěšný herec mohl dovolit. Sice mě tady neobsazovali do žádných
oscarových filmů s hlubokou myšlenkou, ale právě díky seriálu s tisícem dílů a neustále se opakujícími jednoduchými zápletkami jsem se dostal do podvědomí amerických diváků, kteří si mě rychle oblíbili.Právě v momentě, kdy jsem se s židlí zamotal do nabíječky od notebooku, ozval se můj nádherný iPhone. Volal mi Robert. Můj obtloustlý brýlatý manažer, který za mě třídí nabídky a umí hýbat ušima.
„Ano?” zamumlám do telefonu.
„Hoj, hoj. Nesu velké zprávy pro Kima Taehyunga... Dostali jsme nabídku!”
„Hmm?”
„Je skvělá. Neuvěřitelně skvělá.”
„No tak už to vyklop...”
„Jedná se o... O... Ooooo... O pózování pro Lidl!”
„Cože?”
„Ten supermarket! Chtějí tě mít v katalogu!”
„Aha...? Proč?”
„Protože bude... V Lidlu bude asijský týden! A zároveň začíná sezóna denimu a ty jsi prý přesně ten typ, co potřebují.”
„Není to trochu rasistický? Navíc já jsem herec, ne model.”
„To je fuk. Lidl tě chce a Lidl se neodmítá. Můžu se přimluvit, aby v letácích uvedly tvoje jméno. Tvůj ksicht bude kolovat nejen v Americe, ale hlavně po celé Evropě. Sláva znamená peníze a tvůj výdělek zase profit tvého úžasného manažera. Takže jim vyřídím, že souhlasíš. Měj se hezky, dík.”
Zavěsil, aniž bych stihl cokoliv říct. Líbí se mi, když za mě Robert dokáže rozhodovat ve chvílích, kdy si nevím rady, nebo rovnou předpovídá, že bych si vybral špatně. Už mě takhle mnohokrát zachránil. Jenže někdy to dohání do extrémů.
Nedá se nic dělat. Budu pózovat pro Lidl...
ČTEŠ
instagromance | vkook | texting √√
FanfictionJungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků. Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.