Jungkook vlastní meme stránku na Instagramu, kde si anonymně získal tisíce fanoušků.
Přijde ale den, kdy se rozhodne sdílet svoji fotografii a od té doby mu začnou chodit podivné zprávy od neznámého ctitele.
Žene mě touha zabít Taehyunga. Klidně tomu říkejte instinkt šílené milenky, ale vím přesně, kudy se za ním vydat. Co naopak netuším je, jak mě sakra mohl nechat napospas obéznímu lidožroutovi?!
Utíkám, utíkám a přitom pořád myslím na toho svého nebezpečně krásného nafoukaného odporného zrádce.
Do háje, Tae. Já tě tak nenávidím.
Ale...
Proč?
Proč takhle přemýšlím?
Vždyť se mu třeba něco stalo.
Jinak by se přece už dávno vrátil. Určitě.
Zabývat se přemýšlením se mi nevyplatí. Najednou zakopnu o povalený kmen stromu, škobrtnu a svalím se na úplný okraj cesty. V mžiku se pak řítím ze strmého srázu. Kutálím se dolů a nabaluju na sebe tenkou vrstvu hlíny a listí. Do žeber se mi zarývají klacíky, hlavou občas udeřím do pařezu. Nenacházím způsob, jakým bych se mohl zastavit. A tak se smrtelnou rychlostí valím dolů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A pak zničeho nic... Pohyb ustane a mě polije bodavý mráz. Spadl jsem do řeky. Jsem domlácený, vyčerpaný, na tolika místech krvácím a přesto v tom vidím několik pozitiv.
1. Setřásl jsem pana domorodce.
2. I přes to všechno pořád v ruce svírám kamennou desku a pseudo křídu, což dokazuje moji nadlidskou vytrvalost.
3. Našel jsem sladkou vodu! Přežijeme!
Možná.
Vyskočím z řeky. Do dlaní naberu trochu čiré chladivé tekutiny a konečně uhasím žízeň. Oklepu se, z vlasů setřesu přebytečnou vodu a pokračuju v pátrání. Najdu Taehyunga. Ať to stojí, co to stojí. Buď se mu něco stalo, nebo se mu teprve stane, až se potkáme. Ale nic jiného si nepřeju víc než ho vidět.
Nejspíš jsem se do hlavy praštil až moc tvrdě. V podvečerním šeru totiž přede mnou mezi stromy růžově září neonový nápis “Aloha Bar”. Možná jenom sním. Takhle to na pustých ostrovech nevypadá.
Nebo...
Že by snad...
Vcházím dovnitř. Rozprostře se přede mnou výhled na polonahé tanečnice, plešatého barmana, ožraly, ožraly, ožraly a ještě jednu skupinku asi deseti ožralů, mezi kterými je i... Taehyung????!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zhluboka se nadechnu. Cítím, jak rudnu vztekem. Hledám ho po celém tomhle podělaném ostrově. Bojím se, že se mu něco stalo. Sám jsem přitom ohrožen na životě a on tady mezitím v klidu chlastá??!
Zavrčím a přiběhnu k němu. U toho strčím do čtrnácti lidí, ale to mě nezajímá. Velkými písmeny na tu svoji tabulku vyškrábu "DEBILE" a vtisknu ji Taehyungovi před ksicht.
„Jéé, tak tady je Kookie. To je ten roztomilouš, co jsem o něm mluvil,” vysvětluje svým společníkům. „Králíčku, tomu neuvěříš. Jsme na Havaji. Dovolená zdarma, no není to bááájo?” mumlá na mě zhrublým podnapilým hlasem a pokouší se políbit mě, ale já úspěšně uhýbám a dávám mu facku.
