instagromance | vkook | texting √√

35. Účinná sebeobrana

Beru za kliku, táhnu k sobě a setkávám se tváří v tvář někomu, koho bych opravdu nečekal.

„Dobrý den, tady policie."

„Jo... To vidim," přikývnu na mračícího se strážníka. Nůž pokud možno nepozorovaně odhazuju za zády a zeširoka se na něj usměju.

„Zatýkám vás z důvodu obvinění z vraždy."

„Mě? Lool. Já nic neudělal, kámo."

„To nám povíte na stanici," řekne a právě, když se chystá nasadit mi pouta, přikulhá k nám Taehyung.

„Všechno v pořádku, králíčku?" ptá se s jemným mazlivým tónem, který ho ale opouští, jakmile se očima setká s policistou.

„Taehňupe, co tady děláš?" řekne pobaveně strážník a mě uvádí do víru zmatku.

„Zabraňuju ti v tom, abys ho odvedl," odpoví chladně a sevře mi zápěstí, za které mě táhne zpátky do domu.

„V tom případě vás budu muset zatknout oba."

„Nikam nejdeme, ty prase hnusný. Vypadni. Vypadni než Jungkookovi dojde, kdo seš. On na tebe tak hodnej nebude."

Panebože... Tae, proč jsi mi neřekl, že tvůj nevlastní otec je policajt?

„Na to nemá dostatek rozumu. Nemá tušení blbeček. Tím se k sobě docela hodíte," zasměje se strážník.

Musím to skončit.

Zahajuju akci, když ho pěstí udeřím do nosu, přesně tak jak jsem slíbil. Začíná krvácet a z toho mám obrovskou radost. Zničím ho.

Kopnu ho přímo do rozkroku a to tak silně, že mi z toho vlastní noha zabrní. Bolest, kterou teď cítí on, musí být nepředstavitelně ohromná. „Kurva!" zaskuhrá ten hnusák. Já využívám toho, že je paralyzovaný bolestí a shýbám se pro nůž.

Nad jeho dalšími slovy se ale zarazím.

„Takže se uklidníme, ano?" zabručí, čímž si získá veškerou moji pozornost. Zvednu hlavu a všechno uvnitř se mi sevře.

Je navalený na Imvákovi, kterého drží pod krkem a proti čelu mu opírá pistoli.

Ne... Taehyunga ne. Celého mě polije studený pot a srdce jako by se mi zastavilo.

Je mi z toho hajzla špatně. Ještě si myslí, jaký je to borec, když zvládl chytit někoho, kdo téměř nemůže ani chodit, natož se bránit. „Odhoď ten nůž jinak, mu vystřelim mozek."

Samozřejmě svoji jedinou zbraň bez váhání odkládám. Nemůžu dovolit, aby Taemu ublížil.

Ale co mám dělat? Co mám dělat? Co mám sakra dělat?

„Copak, cukrouši? Chytá tě nostalgie?" ptá se nezdravě blednoucího Taehyunga, kterému těmi svými špinavými prsty pomalu sjíždí po tváři. „Už jsme si spolu dlouho neužívali..." zachraptí a olízne si rty.

Je to odporné. Nechutné. Tak moc nechutné, že... Víc už Tae vydýchat nezvládne a zvrací tomu úchylovi přímo do ksichtu.

:)

:)

„Fuj! Do prdele! Mám v očích kyselinu!" nemůže se z toho vzpamatovat zasažená a dočasně oslepená osoba. Tohle je moje příležitost.

Z ruky tomu hulvátovi rvu zbraň, kterou asi zapomněl, že má, a za límec ho odlepuju od Taehyunga. „Kdo se směje teď, debílku?" zavrčím a pistoli mu přikládám k hlavě.

„Kooku, nezabíjej ho! Tím...tím bys byl ještě horší než on. Navíc bys šel do vězení a já bych to bez tebe nezvládl..." žádá mě rozklepaným hlasem Tae.

„Do vězení? Ty mi dosvědčíš, že to bylo v sebeobraně! Je to policajt, sakra. Jestli ho nechám žít, zažaluje nás za násilí proti úřední osobě nebo něco takovýho. A komu asi budou věřit, až proti nám bude vypovídat, co?"

„Prosím... Jestli mě máš rád, nezabíjej ho."

„Já tě nemám rád. Miluju tě. Víc než cokoliv na světě. A po tom všem, co ti udělal, ho nechat žít nemůžu."

...

A co myslíte vy, mrkvičky?
Měl by ho zabít? ;3;