Promiň! ✔️

🌫️3🌫️

„Nebudeme se tu hádat jako dvě děti," zabručel si pod nos a znovu mě popadl do náručí. Již jsem neprotestoval a jen si se zavřenýma očima užíval teplo druhého těla, které mě k sobě tisklo. Tělem mi projel zatím nepoznaný pocit, ze kterého jsem byl zmatený. Jako lehký výboj elektřiny mnou proudila energie, která způsobovala mravenčení celého těla. I přestože jsem byl domlácený a bolavý tohle působilo vnitřně. V žilách mi kolovalo cosi krásného, co mě rozechvívalo. Začal jsem třást a nechápal jsem, co to způsobuje. Levi si ovšem pomyslel, že mi je pouze zima a tak sundal bundu, zabalil mě do ní a opět vzal do náručí. Ovanula mě vůně jeho kolínské a překvapivě z ní nešly cítit cigarety. Nadechl jsem se té vůně a nechal se unášet příjemnými pocity.

Nebydlel daleko a po pár minutách odemykal dveře jeho bytu.

Pochopil jsem, že je doma sám.

„Kde je strýc?" zeptal jsem se. Nadechl se jako by mi chtěl odseknout, ale rozmyslel si to.

„Jak víte, že bydlím se strýcem?" zeptal se mě nakonec a v jeho očích se kmitl něco, co bych snad identifikoval jako strach.

„Jsem tvůj třídní, takovéto informace jsou mi dostupné..."

„Nevím, asi v rachotě," zahuhlal.

„Co se mnou chceš dělat?" zeptal jsem se s obavami v hlase. Chová se ke mně teď dobře, ale jak ho znám, klidně se může změnit v běsnící bestii.

Zadíval se na mě zděšeně: „Nebojte se mě! Já vám přece nechci víc ublížit!" Jeho zděšení s po chvíli změnilo ve smutek. Odběhl asi do koupelny a přinesl odtamtud lékárničku.

„Je mi to líto!" řekl zaškrceným hlasem, zatímco mi desinfikoval roztržený ret.

„Hmm."

„Všecko je mi to líto, to co jsem vám prováděl celou dobu ve škole, všechny ty hnusné věci i to co se stalo dneska, nechtěl jsem..."

„Mlč, Ackermane! Všechno to jsou jen lži, nestačí ti, co se mnou udělali ti tví kamarádíčci? Ještě mi teď nakládáš svými lžemi! Dokážeš si představit, jak se cítím, když musím jít do vaší třídy? Když toho lituješ, proč jsi to dělal? Ty a jenom ty jsi začal tuhle hru mě zničit, ale to se ti nepodaří, rozumíš?"

Viděl jsem, jak pevně stiskl zuby, až mu zapraštěly panty.

„Chápu, že mi nikdy neodpustíte, jen jsem chtěl...chtěl jsem se omluvit, rozumím tomu, že mi nevěříte, ale...to je jedno," opět mě vzal do náruče a než jsem se vzpamatoval, ležel jsem v jeho posteli zakrytý a on odcházel s poznámkou, že mi jde uvařit čaj. On se snad musel zbláznit! Prudce jsem se posadil, ale v tom se mi zatmělo bolestí před očima a já se znovu položil. No dobře, asi tady budu muset na chvíli zůstat. Usoudil jsem, že v nynějším stavu asi domů nedolezu. Kromě toho, že vůbec nevím, v které části města jsem, taky netuším, co všechno mi zmizelo z brašny. Možná mě ti zmetci stihli okrást.

Když jsem učinil rozhodnutí, že zůstanu, začal jsem si užívat vůně, která mě obklopovala, a opět se probudilo již známé mravenčení. Zhluboka jsem se nadechl dokonalé směsice vůní, kterou bylo nasáklé Leviho povlečení. Bylo to uklidňující a prášek proti bolesti, který mi dal před půlhodinou, začal pomalu zabírat a já zjišťoval, že jsem neskutečně unavený a na chvíli jsem zavřel oči.

Levi – jaké krásné jméno, problikla mi hlavou poslední myšlenka.

🌈🌈🌈

Probudil mě nějaký řev, který se ozýval z obýváku.

„Koho tady zase máš? Zase sis tu přitáhl nějakou chlapskou děvku? Kolikrát ti mám říkat, ať mi tu ty chlapy netaháš! Nebudu ti tolerovat ty tvoje nechutné buzerantské choutky!"

„Ale Kenny, to není..." ozval se tichý, pro mě skoro neslyšný Leviho hlásek. Poté se ozvaly nějaké tupé rány, které jsem s nevolí identifikoval jako úder do lidského těla a předpokládám, že to nebyl Levi, který praštil. Co mám dělat? Mám tam jít a zarazit to? A jak se mám proboha vypořádat s informací, že mladý Ackerman je gay. Tohle jsem netušil a po pravdě je to pro mě trochu šok. Vždycky jsem si myslel, že to je přesně typ, který rád ošukává holky a taky se kolem něj pořád nějaké točí. Je pravda, že jsem ho nikdy s žádnou neviděl, ale učím je pouze dva měsíce, tak mi to ani nějak divné nepřišlo.

Hádka ale pokračovala dál.

„A kde je nákup, ty zmrde! Říkal jsem ti, ať nakoupíš! Co jako budeme žrát? Omítku? Jedna jednoduchá věc! Nic jiného nemáš na práci, jednou jedinkrát tě poprosím, abys nakoupit a ty se na to vysereš!"

Opět jsem slyšel ty rány a do toho vzlykání. „Vysvětlím to! Už mě nech! Zajdu tam teď..."

„Jsi budižkničemu, povaleč a zmetek, to mi tvoje vykutálená maminka nechala dáreček! Však brzo pudeš, ty malý hajzle!!!"

Dál už jsem tohle nedokázal tolerovat, silou vůle jsem donutil ztuhlé a zbité svaly se pohnout a vylézt z postele.

„Dost! Nechte ho!" vlítnul jsem do obýváku a byl jsem svědek scény, kdy se Levi choulil v klubíčku v rohu a pěsti jeho strýce dopadaly na jeho hlavu a záda. V té chvíli jsem si také uvědomil, že tohle zvolání jsem už dneska jednou slyšel. Přesně takhle Levi zastavil svou partu před tím, aby mě neubila.

„A ty si kdo, spratku!?" zeptal se a počastoval mě zlým pohledem, jeho ale přestal bít.