Promiň! ✔️

❄️36.❄️

Na otázku, proč nechci za svým strýcem, jsem nemohl vydat ani hlásku. Bál jsem se. Měl jsem takový strach, že mi opět neuvěří a všechny mé obavy pak vyslepičí Kennymu, který by mě za takové nařčení doma ubil. Už tak to bude zlé! Hodně zlé – za to všechno, že jsem odešel s Erenem, že jsem ho nechal na holičkách a jeho osobní otrok a ten, na kterém se mohl každý večer vybít, se na něj vykašlal a odešel se svým učitelem, který ho ponížil a vyhrožoval mu. Teď je mi ovšem líto, že Eren nebyl důslednější a opravdu na Kennyho to udání nepodal. Řešilo by se to a teď bych neskončil v jeho spárech, protože by byl minimálně nevhodným poručníkem, pokud už by nebyl za mřížemi nebo aspoň v podmínce. Ale chápu Erena, že měl svých starostí dost a taky mě nejspíš nechtěl vystavovat stresujícím výslechům jistě ne nepodobným tomuto.

EREN

Konečně mě nechali na pokoji. Dlouhé výslechy, naléhání dokonce i mého právníka, kterého vyhrabali kdo ví kde, abych se přiznal, že to bude polehčující okolnost a v neposlední řadě informace kolik dostanu, pokud mě usvědčí – 8 let natvrdo. Po té informaci mě polilo horko a já vím, že tohle nezvládnu. Jsem cíťa, nedokážu se rvát ani nijak bránit. Vždyť se neubráním ani dospívajícím spratkům, tak jak to se mnou dopadne mezi kriminálníky, kteří se se mnou jistě mazlit nebudou?! Zvlášť pokud tam přijdu s nálepkou sexuální násilník. Právník mi sdělil všechny podrobnosti včetně toho, že udání přišlo od Smitha. Věděl jsem to. Co mi však nedokáže říct a vlastně jsem se jej na to ani neptal, proč to udělal. Řekl mi také, že vyslýchali i Leviho, který mou vinu popřel a tak jsem se v duchu začal radovat, že nakonec bude všemu konec a snad mě pustí. Vyvedl mě z omylu, že to není tak jednoduché a že Smith ve výpovědi tvrdil, že jsem Levimu vyhrožoval. Všechno se to prý musí prošetřit a vzhledem k závažnosti mého ‚činu' mě nemohou pustit na svobodu.

Ležel jsem na posteli ve vazební cele, kterou jsem měl naštěstí jen sám pro sebe. Byla už hluboká noc, ale já nemohl spát. Všechen ten šok, obvinění a strach z toho, že pravda nezvítězí a mě zavřou, zatímco pravý viník si bude dál běhat po světě. Myslel jsem i na Leviho, bylo mi ho tak strašně líto. Jak to, že jsem to v tu neděli neviděl, jak byl zničený, nechtěl mi nic říct. Teď už to chápu, taky bych se nechtěl nikomu zpovídat, kdyby mi někdo takto ublížil. Ale kdyby mi to řekl, všechno by bylo jinak. Jenže ani on nevěděl, jakých zvěrstev je Erwin schopen. Teď nezbývá nic jiného, než čekat. Snad se objeví nějaké svědectví, které mě očistí. Co asi teď dělá? Snad si to nevyčítá, to bych nechtěl, za nic nemůže! S myšlenkou na mého černovlasého studenta, jsem pomalu zavíral oči, když tu se mé srdce málem zastavilo leknutím. Otevřel jsem oči, plně probouzený.  Je nezletilý! Nenechali by ho jen tak samotného v bytě, kde notabene vůbec bydlet neměl. Bože – oni určitě zavolali jeho strýci! On ho zabije!

Ale ne, nezabije, to si teď nemůže dovolit, ale psychicky by ho drtit mohl, jakoby toho neměl naloženo už dost. Ale on je silný kluk a já mu věřím, že se o sebe postará. Uklidňoval jsem se touto skutečností, nicméně stejně mi to moc klidu nepřineslo.

Už bych málem i usnul vyčerpáním, kdyby ve dveřích cely nezarachotil klíč. Je noc! To není běžná návštěva. Ve dveřích se objevila hora masa a jízlivě se ušklíbla.

„Tak tady máme tu sprostou děvku, která przní malé kluky..." řekl slizkým hlasem a já jsem se podvědomě schoulil do klubíčka v rohu.

„Nechejte mě, nic jsem neudělal!" řekl jsem pevným hlasem, ačkoliv ve mně byla malá dušička. Jestli mě bude chtít zbít, neubráním se mu! Nejenže se neumím prát, ale on je určitě třikrát těžší než já. Jestli mi jednu ubalí, nejspíš mi ulítne hlava. Asi bych měl začít křičet, ale ještě počkám, i když pochybuji, že si přišel jenom vykládat. Už z očí mu jde vidět, že si rád praští a na filozofické diskuze nejspíš nemá mozek.