Promiň! ✔️

❄️31.❄️

Opět kapitola s bdsm prvky, kdo nemá rád, tomu se omlouvám.

Pohodil mě na postel jako hadrovou panenku. Zpod postele vytáhl provazy a já se nestačil divit. To jako vážně? Ani jsem se nenadál a ležel jsem na břichu, on seděl na mých nohách, abych nemohl kopat a zručně mi zavazoval zápěstí k sobě a poté k čelu postele. Začal jsem řvát. Hbitě ze mě serval boxerky, narval mi je celé do pusy a odešel. Já jsem jen kopal nohama a snažil se nějak vyprostit s pevných pout a plival jsem spodní prádlo z mé pusy. To se mi nakonec podařilo, ale v té chvíli byl už můj mučitel zpět se širokou lepicí páskou. Znovu mi je narval do pusy a tu pak pečlivě zalepil. Mohl jsem akorát tlumeně mručet a on mi začal nadávat.

„Seš fakt idiot Levi, proč se bráníš! Mám tak rád tvoje vzdechy a ty děláš scény a řveš, jako bych tě tady zabíjel nebo co! A to jsme si mohli pěkně užít, společně."

Opět jsem se snažil něco říct a jen jsem ho prosil očima, ať mi to sundá.

Zakroutil hlavou: „Tohle si budeš muset teď přetrpět, můžeš si za to sám, kdybys nebyl hysterka, nemusel by ses teď trápit s plnou hubou textilu.

Stále jsem kopal nohama, byl jsem už mírně v panice a vážně jsem se neovládal.

Otočil si mě na záda, sedl mi na jednu nohu, ať jsem v klidu a kus provazu mi zavázal ke kotníku, totéž udělal i s druhou a poté je nadzvedl a přivázal konce provazu k přední části postele, každý na jednu stranu. Tím pádem jsem zůstal v potupné pozici, kdy jsem na něj vystrkoval svou zadnici a vystavoval na obdiv své nádobíčko.

Bylo to tak ponižující, až mi vyhrkly slzy.

On byl ale ožralý a nemilosrdně si stál za svým. Tudíž jsem zavřel oči a věděl, že teď jsem úplně bezbranný, a čím více se snažím osvobodit z pout, tím víc se mi zadírají na kůži a rozdírají ji. Nechal jsem toho tedy a jen čekal. Uslyšel jsem cvaknutí tuby s lubrikantem a známý chladivý pocit mezi mými půlkami se nedostavil. Otevřel jsem oči a uviděl, jak trochou gelu napatlal svou kládu a hned poté ji do mě vrazil až po kořen. Šílená bolest proběhla mým tělem a já řval do roubíku, seč mi hlasivky stačily, ačkoliv to stejně nemělo žádný vliv. On ale viděl mé oči rozšířené bolestí a já v těch jeho zase viděl spokojenost.

„Vidíš, co sis zasloužil svým odporem? Kdyby to nebolelo i mě, ani svého čuráka bych nenamazal," po těchto slovech do mě začal zběsile narážet a mě se začalo tmít před očima. Šílená bolest a zcela jistě natrhnutá zadnice mě paralyzovala a já pomalu zapomínal dýchat nosem.

Ne! Já nezapomínám dýchat, já mám záchvat! Popadla mě ještě větší panika! Nemůžu mu to nijak říct a on nevidí, že nemůžu dýchat! Samozřejmě jako můj dlouhodobý kamarád ví, že trpím astma, jenže teď do mě buší svým klackem, oči má zavřené a vůbec se neohlíží na to, jestli jeho oběť má pohodlí. Jestli mi v nejbližší době, neodlepí pusu a nepodá můj inhalátor, umřu tady, udusím se a on bude šukat už jen mrtvolu. Nedostatek vzduchu a panika mě přinutila jednat, začal jsem zase sebou házet, aby si všiml, že se něco děje. Tím jsem se ovšem ještě více okrádal o tak již malý přísun kyslíku. Jeho mé vrtění, protože na nic většího jsem se nezmohl, ale dohnalo v příštích sekundách k orgasmu a teprve poté si všiml, že se něco děje. Okamžitě mi odlepil pusu, ale já už měl průdušky úplně stažené a já měl pocit, že už do sebe nedostanu ani doušek vzduchu. Naštěstí mu to okamžitě došlo a ihned vystřízlivěl. Poslední co vím, že odběhl pryč a já myslel, že nejspíš uhodila má poslední hodinka.

Probral jsem se oblečený na sedačce a první, co jsem uviděl, byly Erwinovy oči plné strachu.

„Ježíši Levi, tys mi dal! Ani nevíš, jak jsem se bál!"

„Ty idiote!" zachraptěl jsem, „bál ses, abych ti tu nechcípl, že?"

„Promiň! Tohle jsem nechtěl, ježíši Levi, vždyť já tě miluju, nechtěl jsem ti ublížit, nechtěl jsem!" vzlykal mi do trička a mezitím do sebe ještě klopil zbytky whisky přímo z flašky.

Zvedl jsem se a shodil ho ze sebe.

„Ty mě miluješ jo, tohle ty bereš jako lásku, vždyť jsi mě znásilnil a málem nechal umřít, máš nějaké pokřivené myšlení!" můj hlas už se dokonale vzpamatoval, „už se mě nikdy, nikdy nedotkneš, rozumíš! Jsi jen zvrhlé prase a já se dál nenechám zneužívat, za žádnou cenu! Už mě tady v životě neuvidíš a ve škole si mě nevšímej nebo tě nakopu do koulí!"

„Ale Levi, já vážně nechtěl, byl jsem opilý a ty ses bránil a neviděl jsem, že se dusíš, promiň!" řekl kajícně.

„Šetři dech a neomlouvej se, nemá to cenu a teď buď tak laskav a otevři ty zasrané dveře, ať odtud můžu vypadnout!"

„Ale Levi, je noc, kam bys teď šel? Pojď si lehnout, slibuju, že se tě ani nedotknu, prospíš se a pak půjdeš domů," prosil dál.

„Ty si vážně myslíš, že po tomhle bych ti vlezl do postele? Jsi blázen! Otevři mi ty dveře!" podíval jsem se na něj ledovým pohledem a soukal na sebe bundu, vytrhnul mu z ruky inhalátor, strčil jej do kapsy a obutý s batohem na zádech čekal, až mi milostivě odemkne.

Vypadl jsem ze dveří a jen slyšel, jak za mnou volá slova omluv. Tohle mu nikdy neodpustím, nejenže mě znásilnil, ani tohle bych mu neodpustil, ale to, že mě u toho málem nechal umřít...!!!

Venku se do mě zahryznul mráz, ale můj pohled oslnilo bílo, které se odráželo od svitu pouličních lamp.

Sněží - zaradoval jsem se. To mi hodně spravilo náladu a já se nadechoval ledového vzduchu a nechal vločky přistávat na mou tvář.

Po chvíli jsem si uvědomil, že je opravdu noc a já nemám kam jít. Podíval jsem se na mobil, bylo těsně po páté hodině. Tak to už není tak zlé. Chvíli se budu procházet v té bílobílé krásnotě, pak si skočím někde na snídani a kolem deváté bych mohl přijít domů. Snad se to nebude zdát Erenovi divné. Vždy jsem chodil až kolem oběda.