Promiň! ✔️

🌫️9.🌫️

„Profesore!" vyjekl a podíval se na mě skelnýma červenýma očima. Pochopil jsem, že brečel a taky, že pil. Vzal jsem sklenici s colou a ještě než jsem se stihl napít, udeřila mě aromatická vůně rumu. Odložil jsem ji tedy a povzdychl si.

„Nezlobte se na mě!" fňukl.

„Já se nezlobím, ale nechápu, proč jsi nepřišel domů, nedošlo ti, že mám o tebe strach?"

„Vždyť jste řekl, že mě u sebe nechcete! Zítra si zajdu pro věci a už o mně nikdy neuslyšíte, pokud tedy chcete skončit v naší škole."

„Tak za prvé, nikdy jsem neřekl, že tě u sebe nechci a ještě nekončím. Hele, Levi, pojď domů a promluvíme si tam, ano?"

Zaplatil jsem za něj docela obsáhlou útratu, a lístek z kasy si vzal k sobě. Ne že bych ty peníze po něm chtěl, ale zajímalo mě, kolik toho vypil.

Možná jsem si ho ani nemusel brát, protože nedokázal stát na nohou. Podepřel jsem ho a byl jsem velmi rád, že jsem autem a nemusím se s ním plahočit taxíkem. Zvlášť když jsme jednou museli zastavit, aby se vyzvracel.

Doma jsem ho poslal do sprchy a pak ohřál večeři.

„Tak a teď mi řekni, proč jsi zdrhl?" podložil jsem si bradu lokty a podíval se do jeho šedých hloubek.

„Říkal jste, že nevíte, co bude se mnou, takže mě doma nechcete!"

„Nikdy jsem neřekl, že tě u sebe nechci. Chytáš se každého slova a utíkáš, aniž by sis nechal věc vysvětlit, pochop, že ani já to nemám lehké a prostě někdy plácnu věc, která vyzní jinak, než to doopravdy je."

„Dobře," sklopil oči, nejspíš můj zkoumavý pohled dál nesnesl.

„Teď se běž vyspat z té opice, já tě zítra ze školy neomluvím, tak se koukej pořádně vyspat a pamatuj, kdybych tě tu nechtěl, tak tě nikdy nevytáhnu z té strýcovy sluje, tak už to prosím tě nikdy nedělej, ušetříš nám oběma spousty starostí, ano?"

„Promiňte," zakýval hlavou a potácivě se šinul do svého pokoje.

Pátek jsme si oba protrpěli, on s bolestí hlavy a žaludkem na vodě a já čtyřmi hodinami s mou ‚milovanou' třídou. Byl jsem opravdu šťastný, že je pátek a já budu mít alespoň dva dny si uklidnit nervy a zkusit vymyslet na ty parchanty nějakou taktiku.

Levi, hned jak přišel ze školy, tak se zavřel v pokoji a asi spal. Nestaral jsem se, ale když odtamtud nevyšel ani v sedm večer, rozhodl jsem ho vzbudit. Na oběd ve škole nebyl, to jsem si zjistil, potom doma taky nic nejedl. Vždyť ten kluk umře hlady.

„Levi..." zaklepal jsem, ale bylo tam stále ticho. Pomalu jsem otevřel dveře a opět jsem měl krásný výhled na tu božskou spící tvářičku.

„Ach Levi, co to se mnou děláš?" šeptal jsem, chvíli jej ještě pozoroval a pak ho začal opatrně budit.

Fňukl a vzápětí šel vyhodit do záchodu nejspíš jen žaludeční šťávy.

Bledý se vykodrcal z koupelny a chtěl jít zpět do pokoje.

„Kampak? Musíš se najíst! Udělal jsem silný vývar, to ti udělá dobře," řekl jsem rezolutně.

„Já nechci," fňukal.

„To mě nezajímá, prostě si tady sedneš a sníš to a buď tak hodný a nepij, když ti to nedělá dobře!"

Odevzdaně si sedl a začal se nimrat lžící v talíři.

„Možná mi to nebudete věřit, ale běžně nepiju, nikdy jsem se takto neopil, ani nekouřím a drogy taky neberu..."

„Já ti to přece věřím, ale teď jez!"

První lžíci polkl opatrně jako by se bál, že to jeho žaludek nezvládne, ale brzy pochopil, že mu to může udělat jen dobře a ani jsem se nenadál a talíř měl prázdný a stydlivě poprosil o přídavek.

Celou dobu co jedl, jsem jej nenápadně pozoroval a usoudil jsem, že je opravdu svým způsobem charismatický, ačkoliv teď spíš vypadal jako hromádka neštěstí před sesypáním. Jeho bledá pokožka byla ještě bledší než obvykle a řasy se mu třepotaly, když do sebe rychle soukal vařící polívku. Taky mohl chvíli počkat, až trochu vystydne. Přemýšlel jsem, čím mě tak moc fascinuje, když bych ho měl vlastně nenávidět za to, co všechno mi provedl. Sice asi vím, v čem je původ, ale přesto, jeho zlé úšklebky a narážky, jeho nápady mi co nejvíce psychicky ublížit mám pořád v živé paměti a přesto bych ho nejradši umačkal v náručí.

Asi jsem blázen! Někde z podvědomí mi vyplavala myšlenka, že ho snad i miluji, ale já přece nejsem na kluky! Nebo ano? Pochybuju! Jsem sexuálně zamrzlý pětadvacetiletý kluk, který nebude schopný nikdy nikoho milovat. Jen smutný asexuál, který zůstane celý život sám. Až Levi příští rok odejde, měl bych si koupit aspoň kočku, ať se z té samoty nezblázním.

Ale stejně mě tyto úvahy přiměly zkoumat svou sexuální stránku, protože to, co ve mně Levi vzbuzoval – když se mě dotkl, nebo já jeho, to co ve mně vzbuzují jeho dlouhé, pohledy, to všechno mi dělá v hlavě zmatek.

Levi se po večeři omluvil, že si půjde k sobě číst a já se zašil k sobě do ložnice a na noťasu v posteli jsem si pustil porno. Díval jsem se na krásnou vnadnou holku, která si to rozdává se sexy namakaným klukem. No, jako zajímavé to bylo, ale asi tak jako dokumentární film o opicích v džungli. Takže to zkusím jinak. Zdal jsem do vyhledávače ‚Gay porno'. Chvíli jsem si vybíral video, až se mi zalíbilo jedno, ve kterém figuroval hnědovlasý a černovlasý kluk, ne nepodobný Levimu. Okamžitě a docela nedočkavě jsem jej rozklikl. Ti dva se ještě ani nedostali do postele, jen se nahatí a roztoužení líbali a mě už stál, jak voják na cvičáku. Vydechl jsem překvapením. V první chvíli jsem to chtěl vypnout, abych rozdýchal to, co se mi právě potvrdilo, jenže mezitím se kluci přesunuli do postele a já už si musel pevně sevřít svůj úd a společně s aktéry si ulevovat. Černovlasý vzal hnědovláskovu erekci do úst a začal ji dokonale opečovávat. Představil jsem si, že přesně takhle se o mě stará Levi a v ten moment jsem vystříkl s tlumeným výkřikem Leviho jména. O můj bože! Nikdy jsem nic tak intenzivního nezažil a tak rychle, bože...

Co když mě slyšel? Vím, že jsem vykřikl jeho jméno, ale v záchvěvu orgasmu si nedokážu moc představit, jak hlasitě jsem se vyjádřil. Jestli mě slyšel, tak se do země propadnu. Tyhle panelákové stěny totiž tlumí zvuky asi jako papundekl a tak mohu jen doufat, že buďto již spal anebo lépe měl sluchátka na uších.

Dech se mi pomalu uklidňoval a já se opatrně zpět podíval na displej notebooku, kde už si to milí chlapci rozdávali naplno. Cítil jsem, že opět tvrdnu. Ne – už ne! Zaklapl jsem rychle noťas, myslím, že důkaz už mám. Holky mě nikdy nebraly jednoduše proto, že jsem gay. No, to snad ani není konec světa, ale to, že má sexuální touha se motá okolo kluka, který se mnou bydlí, je o osm let mladší a dlouhé týdny mě šikanoval, ve mně vzbudilo zděšení, i když mé podvědomí to vlastně už dávno vědělo. Jen připustit jsem si tuhle situaci nechtěl a teď jsem v tom až po uši. Co budu dělat? Možná by nebylo od věci si prostě najít partnera, třeba přes seznamku, nejspíš – protože jediného gaye z okolí znám pouze Leviho a to je přesně ten, do kterého se nesmím zamilovat.

Ale to nechám až na jindy, teď bych měl jít taky spát, jsem vyčerpaný z celého týdne i z uvědomění si, kdo vlastně jsem.