Promiň! ✔️

❄️22.❄️

„Ackermane, vstávej!" jeho břitký a mírně vytočený hlas mě vytrhl z krásného snu o majiteli tohoto hlasu, má heboučká peřina byla najednou v jeho rukou. Zašklebil jsem se, tak nějak jsem tušil, že má v ruce ještě sklenici vody, kterou na mě chrstne. Naštěstí se tak nestalo. Nicméně jsem byl jen trenkách a v oparu probuzení jsem musel zkontrolovat mého kamaráda, jestli stále spí. Sen jsem pro mé štěstí nestačil dozdát do erotické části, což mě na jednu stranu ukonejšilo, ale na druhou mě nasralo, že mě nenechal dosnít kouzelný sen, který pomalu, ale jistě spěl k tomu, že Eren sténá pod mým tělem a nechává se opečovávat mými hbitými a šikovnými prsty, které by bloudily všude na jeho překrásném bronzovém těle. Chtěl bych, aby si lehl vedle mě a na sobě měl jen košili a jemně se otíral o můj penis. Hladil by mě a já jeho, líbal bych ho, chtěl bych být v něm, abych ho mohl zasunout do jeho panické dírky, která by přijala mého tvrďáka a já se mohl cítit tak, že jsme si spolu souzeni....

Ale dost, Levi! Ještě se ti postaví!

Nebo už se tak stalo? Dívá se na mě jak jeptiška na svatý obrázek. Ale ne, moje chlouba naštěstí mé fantazie ustála tak, že mi nestála, nicméně jeho pohled na mé tělo...

Bylo fascinující sledovat, jak ztuhl a zírá na mě. Líbím se mu, vidím mu to na očích. Já vím, že mé tělo je skvostné, ale to, co bych chtěl od něj nejvíc, toho se mi nedostane. Chci, aby mě miloval, ale on se na mě dívá jak nováček v posilovně, který doufá, že za pár měsíců bude jeho tělo vypadat stejně, jako toho týpka, který tam chodí už dva roky.

I tak to potěší a tak jsem si dovolil si do něj rýpnout: „Profesore, měl byste chodit do posilovny!" Šklebil jsem se na něj, ale jenom položil deku na postel a beze slova odcházel. Urazil se? Snad ne, ale neznám jeho smysl pro humor. Divil bych se však, kdyby po naší třídní terapii ještě nějaký měl. No nevadí, až bude příležitost tak se omluvím za blbé řeči, ačkoliv si myslím, že zrovna on vztahovačný není a spíš jen teď trne, abychom stihli školu.

No jo škola! Co já budu dělat? Jak se k tomu všemu postavím? Dál ho týrat je pro mě nemyslitelné, někomu se svěřit, to je další sci-fi, které nikdy neudělám a hlavně bych byl velmi rád, kdyby se nikdo nedověděl, že u něj teď bydlím! To by byl konec. Ani si nedokážu představit, co by to bylo za peklo. Možná bych měl své možnosti ještě přehodnotit a jít raději na ten rok někde do děcáku. Ale copak to jde? Můj milý profesůrek se mi tak dostal pod kůži, že se mi po něm stýská, i když jde na záchod.

To jsi to dopracoval, Levi!

Než něco vymyslím, budu nejspíš dělat mrtvého brouka. Nebudu se zúčastňovat žádných akcí a možná, když kluci uvidí, že už mě to ‚přestalo bavit', taky toho nechají. Je to sice naivní myšlenka, ale třeba to vyjde. Jen musím nějak zpracovat Erwina, jeho vůdčí schopnosti jsou poměrně dost vyvinuté a je možné, že vezme vedení třídy do svých rukou, pokud zjistí, že já jsem rezignoval.

Ve třídě bylo všechno ve stejných kolejích. Jakmile jsem vstoupil do třídy, okamžitě se kolem mě shlukl dav a vyptávali se, jak dopadl profesor a jestli jsem jej nějak rázně přesvědčil, aby všechno zametl pod koberec.

„Skončil ten parchant v nemocnici, nebo ho tu budeme mít za pět minut zase a bude prudit?" řekl jízlivě Erwin.

„Ty idiote, můžeš být rád, že neskončil v nemocnici, protože pak bys ty skončil v pasťáku, hele slíbil jsem mu, že ho necháme na pokoji a on vás neudá, takže bych být tebou nepodnikal žádné velké akce!" vyjel jsem na něj chladně.

„Áááá jsem klidný jako beránek, ale pokud se nenechal vyšetřit v nemocnici na udání už je pozdě a kdo mu dosvědčí, že jsme to byli my. Nikdo nás nepozná, můžeme tvrdit, že ho napadli nějací random týpci! Vždyť jsme měli masky! Nic jedeme dál, nenechám si vzít jedinou zábavu, kterou ve škole máme. Něco si na něj vymyslím, aby si nemyslel, že to tím včerejškem skončilo!" chechtal se Erwin.

„Nedělej to, Erwine, nechej ho být, on si najde nějakou cestu, aby tě dostal," snažil jsem se mu to rozmluvit, ale on se i jenom smál.

„Ty se ho bojíš! Co ti nakecal? Teda jestli vůbec po naší nakládačce mohl mluvit! Víš co, ty si dělej, co chceš, můžeš mu klidně líbat nohy, mě je to jedno, ale mě do tvého nově objeveného svatouškovství netahej."

Můj nápad selhal a já si až teď všiml, když odešla hradba kluků, kteří mi zamezili pohled na katedru, že profesor už je ve třídě. Sklopil jsem hlavu a zjišťoval, že jsem na nic. Přesvědčit bandu magorů k nepravostem je hračka, ale donutit je, aby své zábavy nechali, to už je nad mé síly, zvlášť když se mnou Erwin nechtěl spolupracovat. Tak jak dříve chodili za mnou jako ovečky, teď stáli u jeho lavice a vůbec je nezajímalo, že Eren je ve třídě a snaží se nám něco dostat do hlavy, abychom ty zkoušky udělali alespoň s odřenýma ušima. Vytáhl jsem si nějaký univerzální sešit, který mám do všech předmětů, je fakt, že látky tam moc napsané nemám, spíš jen malůvky a kraviny, ale teď bych se na tu fyziku měl fakt zaměřit, protože ty zkoušky udělat chci. Uvědomil jsem si, jak během čtyřiadvaceti hodin dokázal mé myšlení úplně překopat. Přestal jsem psát a zaposlouchal jsem se do jeho medového hlasu, kterým přednášel učivo těm, kteří byli ochotní poslouchat. Civěl jsem do jeho smířené tváře, do jeho očí, ve kterých jsem viděl vztek a trochu strachu a velkou obezřetnost. Povětšinou ignoroval výkřiky a blbé kecy kluků, kteří ho chtěli vyprovokovat, aby vybuchl. Jeho nervy to neunesly a kluci sklízeli své ovoce.

„Tak dost! Už toho nechte!" zařval, až mu málem selhal hlas.