Two months / ERERI

3.

Erenův pov.

,, Jsme tu všichni ?" slyším hlas mého oblíbeného profesora venku na hřišti. Jen při vzpomínce na Leviho ( ano oslovuji ho křestním jménem) se mi vybaví jeho ledový, nemilosrdný pohled. A taky jeho sexy zadek v těsných džínách....... Vzpamatuj se! Musíš se soustředit na svůj úkol. Zašívání v šatnách.... tohle jsem už dělal tolikrát. Jenže dnes je to z jiného důvodu.

,, Kde je Jaeger ?...... Jak nevíš kde je ? ...... A proč mu to tak trvá......Dojdi pro něho ! ... Nebo já si pro něho dojdu sám !" ozve se znovu z hřiště. Možná bych se ještě mohl schovat, aby to bylo zajímavější. Jenže než se naději ve dveří šaten stojí pan profesor. Když v tom jsem si konečně všimnu, co má na sobě. Můžu si ho prosím vyfotit, fotku vytisknout a následně si ji nalepit na stěnu mého pokoje ? Prosííím !

Aby jste pochopily z čeho jsem tak udělanej... Levi má na sobě bílé tílko , přes které se rýsují jeho svaly. Jeho dokonalé svaly, kterých bych se chtěl tak moc dotknou ! Dále má volné tepláky , ale ty mě až tak moc nezajímají. Kdybych byl momentálně v anime tak mi z nosu tryská krev ! (Pozn. Kdyby si byl Erene v Anime jo ? xD) ,,No to se mi snad zdá. Ty se ani nepřevlékáš. Spokojeně si tu sedíš a nezajímá tě, že na tebe všichni čekáme. Co na mě tak čumíš ? Převléct !" jako vždy mě propaluje pohledem.

Zná tenhle člověk i jiné emoce než #Zabijuvásvšechny ? Myslím že ne. ,, A co když se nepřevleču? Hm, co s tím uděláte ? Oblečete mě sám ?" lišácky se ušklíbnu. Vůbec by mi nevadilo kdyby se toho chopil sám! ,, Erene !" podrážděně vykřikne. Wow tenhle člověk s kamennou tváří se umí i vztekat ! To se musí uznat ! Počkat, on mi právě řekl křestním ? Asi se začínám sbližovat... Nebo ho opravdu seru ! ,, No jo " povzdechnu si . Už si chci přetáhnou triko přes hlavu, jenže si uvědomím, že se na mě Levi stále dívá.

,, Pane profesore, budete mě očumovat ?" pozvednu laškovně obočí. ,, Nekecej a převlékej se !" zavrčí a dál na mě čumí. Fajn jak chce, mě je to jedno. Klidně mu tu udělám zadáčo striptíz. Přetáhnu si triko přes hlavu a moje tváře naberou ruměnce. Cítím jak mi celé tělo hoří. Ale proč ? Svlékal jsem se už před mými obětmi tolikrát a nikdy jsem se nestyděl. Tak proč před ním ? Rozepnu si kalhoty a ty jdou také následně dolů.

Stojím před ním jenom v trenkách. Stále na mě hledí. Sice se na něho nekoukám, ale vím to. Rychle na sebe nasoukám tričko a kraťase. Obuju si tenisky a otočím se k Levimu. Když mě zpozoruje , trochu znervózní a odvrátí ode mně zrak. Ale, ale... Jestli pak to není stud co se dere na povrch skrze jeho tváře ? Doufám , že jste si mě pořádně prohlédl ! Tak teď jste na řadě vy . No nestyďte se ! Ne ? Žádný striptýzek ? Škoda.....

Beze slov se otočí a vyjde ven na hřiště. Hádám , že ho mám následovat. Vydám se tedy také ven. Všichni studenti na hřišti stojí v pozoru a poslouchají Leviho. Došoupu se na konec řady. ,,...takže si dáme pět koleček , abych zjistil, jak jste na tom s vaší kondičkou." řekne nezaujatě a následně pískne na píšťalku. Všichni se rozeběhnou. Až na mně.

Běh , cože ? Tak to nepřežiju. Jakože, prát se umím , unesu cokoliv , ale běhat ? To je pro mě jako mučení. S nechutí se pustím do běhu. ,,Jaegere, pohni zadkem !" doběhne mě Levi.Tak zadkem jo ? Hmm. ,, Když - to - říkáte!" heknu a zkusím přidat do kroku. ,, No tak. Tvá fyzička je horší než malého slůněte !" pobízí mě dál. Jak to že on si jen tak lehce utíká, jakoby to nebyla žádá námaha, a já tu běžím jako starý dostihový kůň , kterého zanedlouho namelou do salámu ?!

,, Pojď, udržuj se mnou tempo" trochu zpomalí. Kolikáté běžíme kolo ? Tak čtvrté ? ,, To zvládneš! Už jenom Tři kolečka !" snaží se mě povzbudit. Samozřejmě ale s kamennou tváří. Počkat co to právě řekl ? Tři ! JENOM TŘI ?! Tak to nezvládnu ! Pohled na svět se mi mlží a nohy se mi motají jako kdybych měl v sobě více než jednoho panáka. Ne že bych nějakého měl.... ale chápeme se. Takže pochybuji , že to zvládnu. Omlouvám se pane profesore.

,, Jaegere, Jaegere posloucháš mě ? Co ti je ? " mluví na mě Levi. ,, Myslím, že si zdřímnu ..." zamumlám a následně se složím na zem. Pohled na svět se mi zamlží úplně a pak už jen následuje černo.

,, Erene !" uslyším jako poslední.