Two months / ERERI

37.

Odemknu dveře a zapadnu do bytu.
Výslech se táhl strašně dlouho a byl strašně nudný.
Jsem tak rád, že jsem konečně doma.

Zkopnu z nohou boty a vydám se do kuchyně. Cestou vylovím z kapsy mobil a vytočím Erenovo číslo.

,,Levi !" vykřikne osoba na druhé straně.

,, Ahoj. Tak rád tě slyším"

,,Já tebe taky. Všechno v pořádku ?"

,,Jo všechno v pohodě. Teď jsem zrovna došel domů"

,,Až teď ?  Vždyť je půl desáté ?!"

,,Až teď... Půjdu si rovnou lehnout abych byl na zítřek dobře vyspaný"

,, Dobře nebudu tě rušit. Do-"

,,Počkej !"

,,Copak ?"

,,Nezavěšuj ještě. Chci tě ještě slyšet"

,,Ale ale ... Kdopak mi to tady přede do mobilu ? "

,,Neprovokuj Erene. Radši mi pověz co si celý den dělal" řeknu podrážděně.
Do jedné ruky si vezmu misku s instantní polévkou a do druhé sklenici s vodou.

Asi vás zajímá kde držím mobil co. Mezi ramenem a hlavou. Není to zrovna moc pohodlné ale co už. Se třema rukama jsem se nenarodil.

,,Celkově jsem se celý den nudil. Pomáhal jsem Mik s obědem, pak jsem vzal Ludwiga ven, aby neseděl pořád jenom doma.... A potom jsem se válel a smutně vzdychal kdy se vrátíš"

,,Oh.. tak moc ti chybím ?"

,,Moc"

,,Jak moc ?"

,,Moc moc moc"

,,Ty jsi pako Erene. Taky mi chybíš. Moc "

Zavládne ticho.
Tak moc bych ho chtěl obejmout !
Naberu hůlkami nudle a vložím si je do úst. Mňam ty jsou dobré !

,,Co jíš dobrého ?" ozve se zvídavý hlásek.

Jak to sakra ví ?

,,Ty jsi snad vševědoucí nebo co...
Rámen"

,,Mňam dal bych si"

,,Až přijedeme domů můžeš nějaký ukuchtit. Přece jen domácí oproti instantní polévce je mnohem lepší"

,,To máš pravdu"

,,Už se těším"

,,Já taky"
....
Zase ticho. Vůbec nevím o čem se mám bavit. Kdybych seděl vedle něj, hned bych to věděl. Ale teď ?

,,Levi ?"

,,Hm?"

,,Jsem strašně unavený, půjdu si lehnout. Dávej na sebe zítra pozor"

,,Neboj budu"

,,Dobrou zlato"

,,Dobrou zelenoočko" pousměji se do mobilu, ačkoliv to Erene nemůže vidět a zavěsím.
Dojím poslední zbytky rámenu a odnesu misku do kuchyně.

Taky si půjdu lehnout.
Konec konců stávám někdy kolem čtvrté ráno.

Ještě si rychle vlezu do sprchy a už jsem v posteli.
Je to tak divné. Přijde mi, že dnes je naše postel větší...
Už abych byl u Erena...

Zavřu oči a zavrtám se do peřiny.
Po dlouhém převalování to vzdám a vylezu ven z postele.
Dojdu do kuchyně a natočím si studenou vodu do skleničky.

* Crrr*

Zazní zvonek ode dveří.
Kdo to může být ?! Teď v tuhle hroznou hodinu....
Otráveně položím sklenici a vydám se ke dveřím.

Bez rozmýšlení odemknu a otevřu.
Proč já jsem se nepodíval tím kukátkem !!!
,,Ahoj Levi " zazubí se na mě William a prohlédne si mě od hlavy až k patě.

Sakra mohl jsem se alespoň trochu obléct. Will je ten poslední  člověk, kterému bych se chtěl ukazovat v trenkách.
Ignoruji jeho hladový pohled a pozdravím ho.

,,Co chceš ? Chystal jsem se jít spát" zavrčím na něj.
,,Jo to vidím. Donesl jsem ti láhev whisky. Mám nového dodavatele a říkal jsem si, že by si chtěl zkusit něco nového" podá mi láhev zlatavé tekutiny.
Zkoumavým pohledem si ji prohlédnu.

,,Ah tak... Děkuji. Teď už můžeš jít" zabouchnu mu malém dveře před nosem.
MALÉM !!!
Williamova noha zastaví dveře.
Otevře je dokořán a vejde bez zeptání dovnitř.

,,Myslel jsem, že bych se trochu zdržel"
,,Tak to tvoje plány budu muset změnit protože jsem opravdu unavený. Zítra mě čeká náročná cesta" snažím se ho vytlačit zase ven.
,,Jenom na chvilku. Jednu skleničku té nové whisky a půjdu" udělá na mě psí oči.

,,Faaajn" zabručím.
S lahví v ruce a Willem za zády se vydám do kuchyně. Cítím na sobě jeho pohled.
,,Přestaň mě očumovat" zavrčím.
,,Ty máš snad oči všude" uchechtne se.

Přejdu jeho poznámku a vytáhnu dvě skleničky. Naliju do nich pochybnou tekutinu a sednu si za stůl.
Will si sedne naproti mě a upije ze své sklenky.
Taktéž trochu upiju a musím říct, že neznáma whisky mi je nějak známá. Ale proč ?
Ne.... To neudělal ..... Já toho bastarda ..! Už znovu ne !

Vezmu svou sklinku i láhev a vyliju jejich obsah do dřezu.
,,Myslíš si, že jsem tak blbej ?!? Tímhle svinstvem už mě nikdy neopiješ !!!" štěknu po něm.
,,Ne to ne.... Jen jsem si říkal, že bych rád oživil tvé staré city" zvedne se od stolu a obejde ho až ke mně.

,,No tak Levi. Potřebuješ, aby o tebe někdo pečoval. Kdy se tě někdo naposledy takhle dotýkal ?" sjede svou rukou na můj zadek. Zhnuseně odstrčím jeho ruku.

,,Včera Eren !" křiknu po něm.
,,Ty s tím děckem pořád jseš ? Ale to nevadí.... Dokud nejste svoji, nic nevadí" nebezpečně se ke mně nahne a než stihnu uhnout. Přisaje se na mé rty.
Snažím se ho odstrčit ale on mě přišpendlí na zeď a nehodlá mě pustit.

Rty sklouzne na můj krk a jede níž až ke klíční kosti.
Trochu to zabolí a já zjistím že mi udělal cucflek.
,,Ty úchylný hovado okamžitě mě pusť !!!" škubu sebou a řvu na celé kolo.

Po chvíli se mi podaří trochu posunout. Kopnu ho kolenem do koulí.
William se svalí na zem a já ho popadnu za límec bundy.
,,Levi neblbni. Promiň nechal jsem se trochu unést " žadoní.

Vyhodím ho ven z bytu.
,,Už se nikdy nevracej !!! " zabouchnu mu dveře před nosem.

Zvrácený hovado!
Já mu dám ! Jediný kdo se mě může takhle dotýkat je Eren !
A jestli mě bude pořád takhle otravovat, tak si Erenka vezmu.
Vzal bych si ho i tak.... Co to tu plácám ? Já žádnou svatbu nechci ! Vždyť manželství je jako vězení !

Ne to ne... S Erenem by to bylo příjemné vězení...
Sakra musím to nechat bejt. Radši už půjdu konečně spát...