Two months / ERERI

38

Pohled Erena

Něco mě zašimrá na tváři a já nespokojeně zabručím. Převalím se na druhý bok a přitáhnu si k sobě víc peřinu.
Najednou ucítím na tváři něco vlhkého.

Obličej se mi zkřivý do znechucené grimasy a já znovu zabručím.
,,Nech mě spát ty pitomá kočko" zabrblám a zabořím obličej do polštáře.

,,To je mi ale milé přivítání. Včera mi málem brečí do mobilu jak mu chybím a dnes je na mě jako na cizího" uslyším uražený hlas.
Chvíli mi trvá, než mi dojde komu patří.

,,Levi !" vykřiknu a vymrštím se do sedu. Obmotám kolem něj své paže a přitáhnu si ho do objetí.
,,V klid spratku. Přece mě nechceš udusit " řekne přiškrceně.
Trochu povolím svůj stisk, ale i tak se na něj přilepím.

,,Ty jsi moje číslo viď" položí si hlavu na mou hruď a zavře oči.
,,Jaká byla cesta ?" optám se.
,, Příšerná" odpoví stručně.
,,Chceš si ještě schrupnout ?" pohladím ho po vlasech. Rukou sjedu až ke tváři , kterou začnu masírovat palcem.

,,Anoo" zavrní. Pustím ho ze svého sevření a trochu se posunu , aby se vlezl. Levi si zaleze vedle mě pod peřinu a já si ho k sobě přivinu.

,,Chyběl si mi spratku " krátce mě políbí a potom se ponoří do říše snů.

***

Odpoledne 16:02

,, Šťastnou cestu" zamává nám Mikasa. ,,Někdy k nám přijeď " zakřičím z okýnka. Ještě ji zamávám a pak se auto s námi rozjede.
,, Mám zítra ještě volno kvůli té pohotovosti. Co bys chtěl dělat ?" koukne na mně po očku Levi.

Zamyšleně si podepřu hlavu a zadívám se ven z okna na míhající se krajinu
,,Nechám to na tobě " odpovím nakonec.
Stejně pořád vybírám já. Změna neuškodí.

,, Dobře. Něco vyberu" odpoví a dál se soustředí na řízení.
,,Erene můžeš prosím u sebe otevřít okno. Je mi strašné vedro" otře si pot z čela. Uposlechnu jbeho přání.

Má pravdu je neskutečné vedro. Přetáhnu si mikinu přes hlavu a vystrčím jednu ruku ven z okna.
,,Do prdele " zakleje Levi a sjede na bok silnice. Se zvědavostí ho sleduji. Černovlásek ze sebe sundá modrou mikinu a otře si znovu pot z čela.

,,To je lepší" protáhne se a dá se znovu do řízení.
On má moje triko !!! To je zloděj ! Ale je strašně vtipné jak mu je velké ! No dobře, ať si ho nechá. Sám pro sebe se uchechtnu a dál pozoruji jeho vzhled.

Triko mu sahá snad až pod zadek, jedno rameno mu čouhá skoro celé ven a... Co je tohle ?
Ah... To je moje značka. Nebo měla by být.

Ale nepamatuju si, že bych jí dělal. Je vůbec možné abych si všechny pamatoval ? Jen si prostě nemůžu vzpomenout. Za tu noc se toho stalo. He He..

Ale ta se mi povedla ! Jsem na sebe hrdý !
,,Ta se mi povedla " neodpustím si poznámku.
,,Co ?" zmateně na mě koukne.
,,Ta značka na klíční kostí" řeknu hrdě.

,,Jo tohle..... Erene... Musím ti něco říct" řekne vážně.
Co se děje ?
Levi zastaví na benzínce a podívá se na mě.
,,Tenhle cucflek není tvůj " sklopí pohled.

,, Co prosím ?" řeknu trochu víc na hlas než jsem chtěl.
,, Že není tvůj. Včera... V Era večer se u nás stavil William" odmlčí se.

,,To je vtip, že ?" zasměju se.
Co se to tu sakra děje ?!
,, Není"
Aha není.... Takže to všechno byla bouda. Žádné vyšetřování... Jenom prcání s Williamem !!!

,, Dobře. Už to všechno chápu. Že já jsem byl tak blbej a myslel si, že mě někdo jako ty může mít rád ! Nevěřil jsem těm kecům, které mi navykládal ten parchant. Ale očividně měl pravdu. Doufám , že jsem byl alespoň dobrou hračkou !!!" vyjedu po něm.

,,Erene tak to vůbec -"
,, Zmlkni Levi !!! Nechci slyšet tvoje výmluvy. Už nechci NIKDY slyšet , jasný ?! Odcházím !" nasraně vylezu ven z auta a prasknu s dveřmi.

,,Neblbni Erene. Jak se chceš dostat domů ?" Levi vykáže taky z auta a dojde ke mně.
,,Domů ? Domů ?! Já nemám domov ! Před pár sekundami jsem o něj přišel !!" zaječím na něj.
Objedu auto a z kufru vytáhnu svoje zavazadlo.

,,Počkej Erene. Prosím !" křičí za mnou Levi. Ignoruji jeho volání a vejdu do budovy na benzínce.
,,Dobrej" pozdraví mě silnější paní za kasou.
Stále naštvaným pohledem ji pozoruji.

,, To musel být ale parchant , že se tak mračíte " uchcechtne se ženská.
,,To jo. Ehm... Mohla byste mě někde schovat ?" poprosím ji a jedním očkem kontroluji východ. Za chvíli je tu. Musím si pohnout !

,,Pojďte za mnou" vyzve mě pokladní a já ji následuji do prostoru pro zaměstnance.
Posadím se na malé křeslo a zadívám se do země.
,,Klidně si tu pobrečte jo a támhle v zadu v chlaďáku je zmrzlina " ukáže někam za mě.

,,Děkuji.... Můžu mít jednu otázku ?" zvednu k ženě pohled.
,,Proč to děláte ? Proč mi pomáháte ?"

,,Sama vím jaké to je, zabouchnout se do chlapa, který vás odkopne nebo podvede " usměje se na mě a odejde.

...

Pořád nechápu co se to právě stalo. Proč jen to udělal ? Vždyť mi pořád dokola opakoval jak mě miluje. Jak jsem pro něj výjimečný... Kam se má "výjimečnost" poděla ?
Nebyl jsem mu snad dost dobrej ? Možná měl William pravdu. Neznám Leviho. Leviho kterého jsem znal zřejmě není ten pravý Levi.

Já to prostě nechápu !

Z očí mi vytrysknou slzy a já se rozbrečím jak malé děcko.
Já ho miloval. Tak moc ! Koupil jsem mu kočku, vařil jsem mu, snažil jsem se jí vždycky zlepšit náladu , když prošel otrávený z práce....

Co jsem udělal špatně ?!