Two months / ERERI

8.

,, Pane Jeagere, jste v pořádku ? Vypadáte celkem bledě " zaměřila svůj pohled na mě lektorka.  ,, A-ano jsem , jen mi není trochu dobře " odpovím. ,,Skočte si pro jistotu na  toalety "pobídne mě.

Bez odporu se zvednu a zamířím směr záchody.

Loudavým krokem se vleču po chodbě a cítím , jak mi asi brzy exploduje žaludek.

Včerejšek...
To byl zase nápad. Nejen že jsem se dobře zlil a je mi teď špatně, ale navíc jsem si to pěkně posral u Leviho. Co to do mě vjelo ?

To ten chlast .... Nejradši bych pronesl větu ohledně pití, ale vím , že by to byla stejně lež.

Do prdele ! A je to tady ! Můj žaludek se právě rozhodl , že všechno co jsem doposud strávil půjde okamžitou rychlosti ven.
Rozběhnu se vstříc záchodové míse a celý obsah žaludku vyhodím ven.

Bože, jak já tohle nesnáším....

Když se mi udělá trochu líp, sesbírám všechny mé síly a vylezu ven z toalet. Pomaličku se vracím zpátky do posluchárny a přemýšlím nad včerejším fiaskem.

Bude teď těžké napravit to , co jsem včera zvoral. Co když zruší to běhání ? To byla moje jediná šance... Nechci to říkat ale .... Mám poprvé strach , že nezvládnu zadaný úkol.

,,Co se tu tak potloukáš ?" ozve se za mnou. Tenhle hlas ,který štípe do uší a mrazí v zádech , poznám všude. Zrychlím svůj krok a bez odpovědi se snažím dostat pryč. ,,Neumíš odpovídat ?" zavrčí mi přímo za zády.  Pomalu se otočím a skloním mírně hlavu.

Tak moc s ním nechci mluvit....

,,Tak ?" propaluje mě pohledem. Chvíli si ho prohlížím. Když přijedu očima přes jeho tvář, povšimnu si výrazných kruhů pod očima.

Jeho unavenému vzhledu dále napomáhají rozcuchané vlasy a našikmo zapnutá košile. I tak je pořád sexy. Normálně bych si neodpustil nějakou tu menší poznámečku, ale dnes na to nemám sílu.

,, Byl jsem na toaletách.Nebylo mi dobře " odpovím a chystám se k odchodu , ale Levi mě chytí za mikinu. ,, A tvůj stav teď  ?" nezaujatě se zeptá. Jasně že se musel zeptat. Je přeci učitel. Má za studenty zodpovědnost.

,, Už je mi trochu líp , ale pořád  mi je tak trochu šoufl " zabrblám. ,, Zvládneš to ?" nasadí , teď už celkem starostlivý pohled. ,, Jasně že jo ! Nejsem malé děcko. Není to poprvé co mám kocovinu. A jak vidím, nejsem jediný ,co jí dneska má " tiše se uchechtnu.

V Levimu se napnou zlostí všechny svaly v těle a div mě nesežere za živa. Místo toho mi dá malý pohlavek a chystá se k odchodu. ,, Měl by jste se naučit zapínat si košili " zavolám za ním. Levi se na chvíli zastaví , ale pak jako lusknutím prstů zmizí.

Když je konečně pryč , vydám se i já tam, kde bych měl teď být.

***
*Klepání* rázem se otevřou dveře

,, Paní lektorko,  pan profesor Ackerman vám tohle posílá " natáhne student složený list papíru k vyučující. Ta mu poděkuje a pošle ho zpátky do své hodiny. Rozloží vzkaz a letmo ho prolétne. Svůj zrak následně upře na mě.

,, Jeagere,nechápu proč ,ale máte se po hodině dostavit k panu profesoru Ackermanovi " pronese ke mně. Ne že bych s tím byl nějak spokojený, ale přikývnu na souhlas. Co zas po mě chce ? Divím se , že chce se mnou po tom všem ještě mluvit. Že by si na to nepamatoval ? Ne, to není možné.

*Po hodině *

Jak mě se tam nechce...  Za normálních okolností bych si radostné vyskakoval a prozpěvoval, jaké mám to štěstí. Jenže dnes jsem úplně mrtvý.

Znechuceně dojdu ke dveřím kabinetu s cedulkou "Prof. L. Ackerman" a třikrát zaťukám. ,,Dále " ozve se .

Pomalu chytnu za kliku a otevřu.  Naskytne se mi tak pohled na Leviho s rozepnutou košilí. Dobře nebudu lhát, mám chuť po něm okamžitě skočit. Dělá to naschvál ? Chce mě snad znovu vyprovokovat ?!

,, Ehm , jsem tu jak jste si mě žádal " řeknu když se mi podaří odtrhnout pohled z jeho svalnaté hrudi. ,, Zavři a pojď dál " řekne nezaujatě. Udělám to co říká.

,, Chtěl jsem si s tebou promluvit o včerejším večeru " odmlčí se a já na sucho polknu. ,, Levi já... Se chci omluvit. Měl jsem v sobě docela dost alkoholu a... Nevím co mě to napadlo " začnu koktat. Levi si stoupne a dojde ke mě.

Zakloní mírně hlavu a podívá se mi do očí.
Jako vždy z nich nedokážu nic vyčíst. Pokaždé mě to tak fascinuje...

Natiskne se ke mně ještě blíže a docílí tak toho, že se jeho rozkrok mírně otírá o ten můj. Ať toho nechá jinak se neudržím !

,, Erene " zašeptá když si stoupne na špičky, aby byl blíže k mému uchu. Okamžitě mi přejede mráz po zádech. Jeho obličej se přiblíží co nejblíž k tomu mému a olízne mi spodní ret. Vzrušením zavzdychám.

Najednou mě chytne za ruku a povalí mě na gauč. Klekne si nade mně a rukou přejede přes mou hruď. Nakloní se k mému uchu a lehce ho olízne. Opět mi projede tělem pocit euforie.

,, Myslíš si , že jsem si nevšiml o co se snažíš už od prvního dne ? Ty tvé narážky a hladové pohledy. Myslíš si , že jsem fakt tak blbej , abych zahodil svoji sebeúctu jenom kvůli tobě ?Tak to ani náhodou. Můžeš si jenom nechat vzdát !" stoupne si a shodí mě na zem z gauče.

,,Au !" vykřiknu. Tak on si se mnou jenom hrál! Co si to dovoluje ten zmetek !

,, Nechápu o čem to tu mluvíte. Já se o nic nepokouším, za to vy se tady po mě sápete !" zakřičím , když se zvednu ze země. Levi na mě jen hodí zabijácký pohled a sedne si za stůl.

Do prčic a tohle se stalo kdy ? Chvíli se dívám na menší bouli v mých džínách a pak pohled obrátím k profesorovi.

,, Sedni si " rozkáže.
,, Víte, já bych si radši skočil na záchod. Musím totiž vyřešit jeden malý problém... "už se otáčím ke dveřím ale za mnou se ozve rána.

Leknutí nadskočím a otočím se zpátky. Levi stojí u stolu o který je zapřeny rukama a jeho oči na mě zlostí svítí. Na sucho polknu.
,,Pojď sem " zavrčí. Podívám se na dveře a pak zase zpátky na Leviho. Ach jo !

Vrátím se zpátky ke stolu a společně s profesorem si sednu. ,,V sobotu budeš v 10 před mým bytem. Tady máš adresu a nikde ji neztrať !" zamračí se.
,, Teď už můžu jít ?" zakňučím.
Vím , že má úplně stejný problém, tak jak to dokáže vydržet ?! ,, Ještě tu počkej do zvonění" zákeřně se usměje.

,, Do prdele potřebuju si jít něco vyřídit ! Mohl by jste mě pustit ?!" začnu po něm řvát.
,, Ne nemohl. Musíš to vydržet stejně jako já !" 
,, Kdyby jste nic nezkoušel tak nemáme teď ani jeden problém, všechno by bylo v pohodě a já bych v klidu odešel !" křičím , div  mi neumřou hlasivky.

,, Erene můžeš laskavě sklapnout ?!" zavrčí.
,, Nemůžu ! A -" umlčí mě jeho měkké a sladké rty. Polibek trvá jen krátce , ale i přesto si ho užívám co nejvíc. Když se Levi odtáhne, nechápavě se na něj podívám. Co to do něj vjelo?

,, Vypadni " zašeptá. ,, Cože ?" udiveně se zeptám. ,, Řekl jsem ať vypadneš " zvýší hlas. Rychle se seberu a zamířím ke dveřím.

,,Levi " otočím se ještě před odchodem. ,, Co zase ?" obrátí oči v sloup. ,, Až si budete zapínat tu košili, udělejte to pořádně. Nebo vás to příště naučím sám !" olíznu si rty. Navážu s ním naposledy oční kontakt a zmizím...