Two months / ERERI

39.

Ahojky !
Tak tu máte další kapitolu. Chtěla bych vám říct, že jsem začala psát novou knížku, takže kdyby jste měli zájem tak se určitě mrkněte.
Název v médiích

Probudím se choulený na křesle zakrytý kostkovanou dekou.
Protřu si oči a posadím se.
Chvíli mi trvá, než si vzpomenu , jak jsem se sem dostal a co tomu předcházelo.

Cítím jak se mi zase do očí hrnou slzy. Rychlým mrkáním je zaženu a postavím se. Nebudu už brečet kvůli takovému blbci.
Vyjdu ven z prostoru pro zaměstnance a objevím se za kasou. Rozhlédnu se kolem a zjistím, že je dnes zavřeno.

,, Dobré ráno " pozdraví mě silnější žena, která mi včera tak moc pomohla.
,, Dobré " odpovím.
,,Až se nasnídáš, můžu tě zavést domů " řekne a dá mi do rukou misku s cereáliemi.

,,Jste moc hodná, ale já jsem teď zřejmě bezdomovec" povzdechnu si a dám se do jídla.
,, Ten hajzl si nechal i dům !?" zatne ruce v pěst.
,,Ne to ne.... Ten byt byl jeho. Platil nájem a všechno. To já jsem byl příživník. Možná bych se tam vrátit mohl, ale já ho vidět nechci"  vysvětlím situaci.

Možná později se stavím pro věci. I když všechno potřebné mám vlastně sebou.
,,A nemáte nějakého kamaráda nebo kamarádku ? Nebo třeba rodinu ?" zvědavě si mě prohlíží.
Je to moc hodná žena. Vůbec mě nezná ale stejně se stará..

Rodina. No k Mikase nemůžu, protože ta by Leviho vyčenichala a stáhla by z něho kůži.
Možná jsem na něj naštvaný ale pořád ho miluji a ublížit mu nechci. Já vím..... jsem mamlas.

Počkat... Mám to !
,,Vím kam byste mě mohla vzít. Je to můj kamarád. Jmenuje se Armin. Ten by mě u sebe možná nechal" usměju se na ni.
,,Tak vidíš. A už se nekaboň. Usmívej se. Kašli na toho zmrda" povzbudivě se na mě podívá.

Přikývnu a na důkaz , že to myslím vážně rozšířím svůj úsměv.

Po snídani se převléknu a vyrazíme na cestu.
Sally, jak jsem zjistil, má staré auto červené barvy. Musím říct, že i tak mi přijde sympatické.

Celou cestu jsem Sally navigoval. Prozradil jsem jí i pár věcí o Levim a možná i pár věcí které bych nikomu říkat neměl.
,, To je ale zvláštní. Podle toho co mi tady říkáš to byl docela hodný kluk. Nechápu proč by tě podváděl. Něco tu prostě nehraje" poškrábe se na bradě a dál se věnuje řízení.

,,Taky tomu nerozumím. Teď vlevo a budeme tam" ukážu prstem a Sally prudce zatočí. Když její stará plechovka zastaví před Arminovým přepychovým domem Sally se rozchechtá.
,, Tvůj kamarád musí být milionář " řekne mezi smíchem.
,, Spíš jeho rodiče. Děkuji za svezení a vlastně za všechno" usměju se.
Z kufru si velmu svoje zavazadlo, potom Sally zamávám a rozejdou se k domu. Proklouznu velkou bránou a dojdu k domovním dveřím.

Prosím Armine. Ať tvé sliby nebyly jen lži...
Nervózně stisknu zvonek a čekám jestli se někdo uráčí sejít dolů.
Ani ne za pět sekund se ozve zpoza dveří šramot a pak se otevřou.

,,Erene ?" udiveně na mě hledí.
,,Armine já...."
Nedokážu to říct. Tak moc mě z toho bolí u srdce. Mám pocit jakoby všechna ta bolest zase vyplula na povrch.
,, Rozešli jsme se" hlesnu a potom se rozbrečím.

***

,,Půjdu ho sejmout !" vykřikne Armin když mu konečně vysvětlím co se stalo.
,,Ne to nemá cenu" povzdechnu si a svalím se na postel.
,,Tak toho druhého !" naštvaně pochoduje po pokoji.

(Pozn. Autora : to už je zařízené u někoho jiného 😂)

,,Toho klidně " uchechtnu se.
,,Mohl bych tu na chvíli zůstat ? Jen než si vydělám na nějaký malý byt" prosebně se na něj podívám.
,, Zůstaň jak dlouho chceš" sedne si vedle mě a položí mi ruku na rameno.

,, Jsi opravdový kamarád" usměju se a obejmu ho.

*Your whole life  I ...*
Začne mi vyzvánět mobil.
Vytáhnu ho z kapsy.
Srdce se mi zastaví.
,,Levi " šeptnu.
,,Zvedni to. Třeba ti to chce vysvětlit nebo se omluvit" pobídne mě Armin.

Tiše hledím na displej. Ne. Dneska ne..
,, Potřebuji si to v hlavě srovnat" zašeptám a položím hovor.
,,Mohl bych si hodit vanu ?" zeptám se Armina.
,, Jasně. Chovej se tu jako doma. Však víš kde co je " mrkne na mě. Pousměju se.
Mobil nechám mobilem, vezmu si oblečení a zmizím v koupelně.

Pohled Leviho

Zdeptaně se sesunu na pohovce.
Erene proč jsi vždycky tak tvrdohlavý a nic si nenecháš vysvětlit ?
Doufám  že jsi v pořádku...
,,Proč jsem takový idiot ?! " zakleju přes celý obývák a dám se znovu do pláče.

Co mám dělat ? Jsem úplně na dně...
Vezmu do ruky mobil a znovu vytočím jeho číslo.

Zase nic.

Do druhé ruky vezmu sklenici whisky a upiju. Ani ta mi už nepomáhá...
Znovu a znovu vytočím jeho číslo. Znovu a znovu mu píšu SMSku. Nic.
Naposledy vytočím jeho číslo. Už ani nedoufám...

,,Ehm Levi ?" ozve se tiše z mobilu.
,,Erene ?!" vykřiknu radostí.
,, Ne já nejsem Eren. Jsem Armin" pokračuje dál tiše.
Má radost je ta tam.
Moment ! Teď vím kde se Erene nachází !!!
,,Erene je u tebe ? Jedu tam !" vykřiknu a už se sbírám z pohovky ale mé nohy vypoví službu a já se zhroutím na zem.

,,Ano je. Ale být vámi nechám ho trochu vychladnout. To co jste mu udělal ho hodně zasáhlo" řekne vyčítavě Armin.
,,Ale já nic neudělal ! Kdyby si to nechal vysvětlit, tak ví, že mě William malém znásilnil !" křičím opile do mobilu.

,,Prosím uklidněte se. Počkat co ?"

,, Říkám že mě málem znásilnil" opakuji.
,,Já toho Erena prásknu přes palici. Nikdy si nic nenechá vysvětlit" zabrblá Armin.
,,Vždyť to říkám " ohradím se.

,,Určitě si to musíte vyříkat ale ne dneska. Eren je úplně zdeptanej a vy  jste, jak slyším, úplně na plech. Dejte se dohromady a přijeďte. Pošlu vám svou adresu později. Teď musím končit, Eren už vrací "

Než stihnu cokoliv říct, Armin zavěsí a mě nezbývá, než jeho poslechnout. Ještě chvíli hledím na displej než se neohrabaně zvednu a přesunu se do ložnice.

Všude na zemi se valí oblečení. Moji pozornost upoutá Erenovo černé tričko přehozené přes opěradlo židle.
Opatrně ho zvednu, jakoby to byla ta nejcennější věc, a přivoním k němu.

Bílé růže.... Jak moc mi tahle vůně chybí..... Společně s tričkem ulehnu do postele. Triko si přitáhnu víc k sobě a zavřu oči.

Já se tě nevzdám Erene. Patříš navždy mě. Jestli mě necháš samotného, tak za sebe neručím !