Two months / ERERI

4.

Jako zázrakem zase chytím dech. Zhluboka se nadechnu a rozkašlu se na celé kolo. Pomalu otevřu oči a rozkoukám se kolem sebe. Kolem mně stojí hlouček studentů a nade mnou se sklání profesor Levi. Co se stalo ? Proč ležím na zemi a Levi mi starostlivě hledí do očí ? ,, Jaegere ! Ty idiote ! Vylekal si nás všechny až k smrti !" začne po mně řvát profesor. 

A ... už si vzpomínám. Běžel jsem kolečka a ..zkolaboval jsem ? Asi ? ,, Když máš problémy s během tak mi to máš kruci říct!" zatřepe se mnou. ,, Se omlouvám" zamumlám a znovu zakašlu.  Člověk skoro umře a  oni ho budou ještě buzerovat ! To je snad jen zlý sen. Profesor se ze mne zvedne , podá mi pomocnou ruku a zvedne mě ze země.

Hlava se mi zamotá a já skoro spadnu nebýt Armina, který mě podepře. ,,Zachránil tě, měl by si mu poděkovat" řekne šeptem. ,, Vždyť jo. Jen se musím trochu vzpamatovat." chytnu se za hlavu. ,,Děkuji vám pane profesore" zabrblám. Všechno se se mnou točí. Cítím se jak po nějaké kalbě. Profesor mi věnuje jeden z jeho nečitelných pohledů a pak se stočí na ostatní studenty.

,, Tak co? Vaše první pusa. Užil sis ji ?" dloubne do mě Jean. Znechuceně se na něj podívám. Jak bych si ji asi mohl užít ?! Byl jsem v bezvědomí do prdele !! Propálím ho pohledem a nevěnuji mu pozornost. Debil.  Chová se jak malé děcko! ,, Fajn hodina je u konce můžete jít do sprch!" prolomí hlasy všech netrpělivých studentů.

Konec ? Hmm proč ne. Vypadá to , že moje zachraňování zabralo skoro celou hodinu. Pomalu se s Arminem rozejdeme k šatnám. ,, Jaegere, ty tu ještě chvíli počkej." zastaví mě. Armin se na mě zahledí. Ví, že něco zkusím. taky že zkusím. Věnuje mi jeden z jeho smutných pohledů a odejde. Když všichni vypadnou, Levi se ke mě otočí a mírně poodstoupí ,aby se mi mohl podívat do očí.

Jako vždy si ho prohlížím. Jeho černé vlasy , které ve větru poletují sem a tam mu občas zastíní pohled na svět. Jeho oči jsou jako vždy řezavě šedá,ledové a jako vždy z nich nejde nic vyčíst. ,,Pojď" přeruší oční kontakt a rozejde se k lavičce. Já ,jako poslušný pes,ho následuji. Posadíme se každý na jiný konec. Oba mlčíme.

,,Poslyš."  prolomí ticho.,, Kouříš Jaegere ?" ,, Bože ne! Ten hnus bych si nikdy do pusy nevzal" vyjeknu. Levi svraští obočí. ,, Přísahám!" dodám. Levi přikývne. ,, Máš nějaké zdravotní potíže ? Nemáš něco s plícemi ?" pokračuje dál.Zavrtím hlavou. ,, O  ničem nevím" odpovím.  ,, Jen mám blbou kondici. Nic víc. Sílu tu mám , ale jak jde o vytrvalý běh tak jsem v hajzlu" povzdechnu si.

Levi dlouho nic neříká.  Vytáhne z tepláků krabičku cigaret a zapálí si. Vyfoukne dým a zahledí se někam do prázdna. Občas svraští čelo, občas si povzdechne. ,, Měl by si s tím něco. Měl by si trénovat" řekne nevědomě, pořád s pohledem do prázdná. Znovu potáhne. ,, To nepůjde. Když nemám nad sebou přísnou ruku, nic nezvládnu. A na trenéra nemám peníze." pokrčím rameny. Moment.... ,, A nemohl by ste mě trénovat vy ?"  rozzáří se mi oči .

Mohla by to být dobrá šance jak se víc sblížit... Dost by mi to pomohlo v mých plánech... Že bych tu sázku stihl i dřív ?  Profesor se zakucká a vykulí oči. ,, Ne nemohl Erene" řekne podrážděně když nabere znovu čerství vzduch do plic. ,, Proč ne Levi ?" nakloním hlavu na stranu jako správná anime kawaii dívka ! ,, Od kdy si my dva tykáme ?!" zavrčí. 

,, Od té doby co jsi mi řekl Erene"  rozšířím svůj šibalský úsměv. ,, Ere-.. Jaegre !" vykřikne. Už se chystá dál po mně řvát,ale místo toho to vzdá. Znovu potáhne z cigarety a vyfoukne obláček dýmu. Potichu se zasměji.Baví mě, když ho štvu! Hned na to si vysloužím pohlavek. Nemohl by mi třeba naplácat ? To bych bral hned ! Hlavou mi proudí všelijaké uchylné myšlenky. Jeje! A mám "malý " problém..... 

,, Víte, pane profesore, co kdybychom to vyřešili někdy jindy ? Zbytečně se okrádáme o čas " rychle ze sebe vyhrknu a přehodím si nohu přes druhou. Do prdele !  ,, Konečně něco rozumného. Až ti skončí všechny přednášky, přijď  za mnou do kabinetu. Teď už se běž osprchovat " zvedne se z lavičky. Naposledy strčí cigaretu do pusy. Následně ji hodí na chodník a špičkou boty ji rozdrtí. Tak též se zvednu a rozběhnu se k šatnám.  Ale nebyl bych to já, abych si neodpustil nějakou tu poznámečku. 

,, A vy se nepůjdete osprchovat?" šibalsky se usměju. ,, Jasně že půjdu" řekne jako by se nechumelilo. ,, Tak pojďme společně!" šťastně  vykřiknu. ,, Hrabe ti ? Mám vlastní sprchu u kabinetu. Nechodím do studentských. Tak už padej !" křikne na mě. ,, No jo " zabrblám a rozběhnu se. 

Kdybych neměl jeden " malý problém"  , který mě dost tlačí (a to do slova), zůstal bych tam sním a hádal bych se a přesvědčoval bych ho dokud by nepovolil a nešel se mnou. Tak někdy příště.