Two months / ERERI

12.

Konichiwa ! Dneska japonsky xD . Chtěla bych vám všem poděkovat za překonání 500 👁️! Myslela jsem že se tahle srajda vůbec  neuchytí ale jak to vypadá přece jenom ji někdo čte. No nic. Nebudu prodlužovat a užijte si 1722 slov 😅. A opatrně na korona virus !!!

Pomalu otevírám oči. Všechno je rozmazané a tělem mi pulzuje bolest, která přichází od mého zadku. Začnu zaostřovat jednotlivé objekty a pak i postavu, která sedí naproti mě.

,,Levi?" zachraptím. Levi ke mně stočí okamžitě pohled. Jeho oči se rozzáří. ,,Erene !" vykřikne a vrhne se mi kolem krku. Jeho objetí je hřejivé a jeho okouzlující vůně mi lechtá nos.

,, Co se to stalo ? Kde to jsem ?" nechápavě zašeptám. ,,Jsi u mně doma. Erwin tě znásilnil. Ale už se neboj, nikdo ti neublíží. Ani já " tiše dodá.

Hned se mi vrátí všechny zpomínky. Vybaví se mi polibek před děkanem a následující návštěva u něj v kanceláři. Tělem mi opět projede bolest a já zaskuhrám.

,, Moc to bolí ?" zeptá se Levi, když se odtáhne. Jen zakývám hlavou a poposednu si opatrně na posteli.
,, Víš já,... " nechám viset ve vzduchu. Levi mi věnuje jeho veškerou pozornost a jeho oči mi napovídají , že mám pokračovat.

,, On mě neznásilnil. Udělal jsem to dobrovolně" odpovím. Profesor svraští nechápavě obočí. ,, Jak to jako myslíš ?" zeptá se . Já se pořádně nadechnu.

,, Potom , co jsi mě před ním políbil, jsem si uvědomil, že tě vyhodí. Nechtěl jsem aby si přišel o práci. Sice jsem měl v tu dobu na tebe vztek , ale věděl jsem že tohle si nezasloužíš. Proto jsem odpoledne zašel za děkanem. Chtěl jsem ho přemluvit, aby tě nevyhazoval. Nabídl jsem , že může vyhodit klidně mě. Jenže on mi nabídl, že když pro něho udělám jednu laskavost, zapomene na to a nevyhodí ani jednoho z nás. Řekl jsem , že udělám cokoliv. A pak, pak se na mě začal lepit a.. a já pochopil co po mně chce. Nechtěl jsem , ale chtěl jsem to pro tebe přetrpět. Jenže ono,... Ono to strašně bolelo. Hodně moc ! Plakal jsem, křičel a prosil ho aby přestal , ale jemu to bylo jedno. Mé tělo už vnímalo jenom bolest. Nevnímal jsem nic jiného. A ... A potom jsem upadl do bezvědomí" zavzlykám

Místnosti se linou mé tiché vzlyky. Levi si mě přitáhne zpátky do obětí a rukou mě hladí po zádech. Je to příjemné a náramně uklidňující.

,, Ššš... Už je všechno v pořádku. Přísahám , že se postarám o to, aby už na tebe nikdy nesáhl" zašeptá mi do ouška.

,, Chápu čím sis prošel. Já si prošel tím samým " řekne smutně . Tím samým ?

,,Jak- jak to myslíš ?" odtáhnu a zadívám se do jeho šedých oči. Kruci, tak moc mi chyběly !

,, Erwin byl mým učitelem na vysoké. Vysoká byla pro mně peklo. Prvák jsem prolezl jen tak tak a když jsem přišel do druháku, věděl jsem že by se musel stát zázrak abych se dostal dál. Erwin mě učil sebeobranu, jako já teď učím tebe. Teorie byla moje největší slabina. Věděl jsem že nemám šanci prolézt dál. Jenže Erwin řekl že mi pomůže. Ale něco za to na oplátku chtěl. Zvolil jsem stejně jako ty. Slíbil jsem, že udělám cokoliv. Udělal mi to samé. Nesnášel jsem to. Bylo to  bolestivé a nepříjemné. Naneštěstí jsem jako ty neupadl do bezvědomí. Všechno si to pamatuju. Nejhorší na tom je, že se to nestalo jednou. Bylo to čím dál tím častěji a nebylo to jenom kvůli známkám , ale také kvůli Erwinově potřebě. Jednoho dne jsem se rozhodl, že to ukončím. Erwina jsem poslal do háje. Už nikdy si na mě nic nedovolil. Ale to nebyl konec. Jakmile jsem vyšel vysokou, Erwin se mi ozval, že mě potřebuje jako profesora. Věděl jsem že nemůžu odmítnout. Věděl jsem totiž , že mu něco dlužím. A proto teď trčím v týhle pakárně" povzdechne si.