Two months / ERERI

24.

Pohled Leviho
Chodbou zní klapot mých bot. Mé kroky se zastaví před dveřmi s Erwinovým jménem.
Nervózně si prohrábnu vlasy a zaťukám.

,, Dále " zvolá skoro až zpěvně.
Převrátím nad tím oči a vejdu
,, Aaa Levi, zrovna jsem si tě chtěl zavolat. Včera jsem ti volal ale ty si mi to nezvedal" podívá se na mně vyčítavě.

,, Omlouvám se, měl jsem moc práce" vymluvím se.
,, Jistě. No tak to vyřešíme teď. Posaď se " ukáže na židli přede mnou. Nějak se mi to nechce líbit.

,, Víš.. mám pro tebe špatnou zprávu" zachmuří se. Já to tušil.
,, Tak ven s tím"
Schválně kolik mi tenhle měsíc strhne z platu za to, že jsem byl často " nemocný ". ( A Eren společně se mnou...)

,, Levi, chci aby si věděl, že tě mám vážně rád. To, že jseš s tím klukem a zlomil si mi srdce, tak přes to jsem se přenesl. A přeji vám to. A moc se omlouvám Erenovi. " usměje se.
,, Děkuji a vyřídím. Ale nějak nechápu co to má dělat s tou špatnou zprávou " nechápavě se zamračím.

Erwin se zhluboka nadechne.
,, Včera mi někdo volal, že vás viděl před týdnem , jak si to rozdáváte na školní pozemku.
Nic nemám proti tomu že jste spolu. Vážně. Ale na školním pozemku ? Promiň ale to prominout nemůžu" povzdechne si .

Co to sakra mele ?
,, Co to říkáš za nesmysly ? Nic takového se nestalo ! " vykřiknu a prudce se postavím.
,, Je mi to strašně líto, ale musím tě propustit. Vím, není to ode mně moc fér, konec konců jsem to byl já kdo tě sem dostal." pokračuje dál jako bych nic neřekl.

,, Erwine poslouchej mě , mi nic takového nedělali !" ječím na něj. ,, Rád bych ti věřil ale, mám jednoho svědka. Promiň mi to. Ale, alespoň teď můžeš být policistou na plný úvazek " snaží se mi zvednout moji náladu. Ale ve mně něco umřelo.

,, Na plný úvazek " opakuji. Veškeré mé emoce zmizí ačkoliv všechno ve mně vře.
Erwin obejde stůl a dám mi ruku kolem ramen.

,, Dneska ještě doučíš, sbal si všechny své věci a pak se tu ještě stav a odevzdej mi všechny klíče" řekne jakoby se nechumelilo.
Přikývnu.

Vyjdu ven z jeho kanceláře. Dveře za mnou se zavřou.

Cože to právě udělal ?

Pohled Erena

Levi už má deset minut zpoždění. Doufám , že se mu nic nestalo ! Všichni studenti si nadšeně povídají jen já jsem jako u vytržení. Konečně se rozletí dveře a v nich se objeví profesor.
Ihned si všimnu jeho podivné nálady.

Stalo se něco ? Jako tělo bez duše dojde až ke katedře kde se zastaví. Hledí do země.

,, Já to ho kreténa zabiju !!!" vykřikne a roztrhá papíry, které měl zřejmě přichystané na dnešní přednášku.
Ještě chvíli je cupuje než si sedne a položí hlavu na stůl.

Místností se rozezní jeho tiché vzlyky. Kdo mu ublížil natolik , že se z toho rozplakal ? Zabiju toho zmetka !
Zvednu se z místa. Všichni si něco špitají.

Dojdu k němu. Položím mu ruku na rameno a nakloním se k němu.

,, Pane profesore, jste v pořádku ?" řeknu dostatečně nahlas aby mě ostatní slyšeli.
,, Levi, co se stalo ?" teď už zašeptám tak , aby to slyšel jen on.

,, Tady ne " fňukne.
,, Pojďte odvedu vás do kabinetu" řeknu zase normálně. Podepřu ho a společně se vydáme ven z učebny.
Jakmile ji opustíme, Levi mě obejme a pořádně nahlas se rozbrečí.