Two months / ERERI

28.

Ahojky !
Předem varuji, vytáhněte kapesníky po druhé.
( Média můj art )

Středa
16:04

Vyjdu ven z budovy a oslepí mě slunce. Zastíním si rukou oči a rozhlednu se kolem sebe. Kolem mě prochází spousta lidí, ale ani jeden z nich není ten, kterého hledám.
Když mé oči nenajdou žádnou malou postavu s černou kebulí, vytáhnu z kapsy mobil.
Kde se zase toulá ? Ten chlap je fakt nedochvilnej.

Pohrdavě zakroutím hlavou a jedním tahem odemknu display.
Než stihnu rozkliknout ikonku s kontakty, na displeji se mi rozsvítí Leviho jméno. Jako na zavolanou..

Přijmu hovor a dám si mobil k uchu.
,, No ahoj, kde jsi ?" řeknu vyčítavě.
Z druhé strany si ozve jakási rána a potom výstřel.
Moment, výstřel ?
,, Promiň Erene, chtěl jsem ti zavolat dřív, ale nešlo to. Jsem teď momentálně v akci " uslyším udýchaný hlas na druhé straně

,, Já myslel, že dnes službu nemáš " nechápavě zvednu hlas.
,, Taky že ne , ale byla vyhlášena pohotovost. Asi před hodnou. Hlídka našla ve skladišti staré továrny, várnu na crack. Nějací kluci tu rozjeli obrovský biznis. Všechno už tu máme tak nějak hotové, ale bohužel to nestihnu dřív jak do patnáct minut " zazní jeho omluvný hlas.

Tiše si povzdechnu a usměju se do mobilu, ačkoliv to nemůže vidět.
,, V pohodě, vyřeš si věci v práci , já si poradím, nejsem přece srab "
,, Opravdu ? Nechceš přeci jen na mě počkat ?" starostlivě se zeptá. Musím se nad tím pousmát.
Pořád se k mě bojí..
,, Zvládnu to, nemusíš se bát " řeknu jemně.

,, Dobře, tak až to vyřešíte, budu čekat na parkovišti"
* " Ackermane, pojďte sem. "* uslyším z mobilu tlumený křik.
,, No nic, budu muset končit. Potřebují mě " povzdechne si.
,, Kdo by tě nepotřeboval... uvidíme se" rozloučím se a už chci hovor položit.
,, Pa, zlato " ozvou se milá slůvka, z mobilu než zavěsím.
Jsou jako pohlazení na duši.

Zlato.... Měl bych si na to zvykat...
S potutelným úsměvem se rozejdu k parku. Doufám ,že to všechno proběhne v klidu....
Má dobrá nálada opadne hned, jak zajdu  do části parku, o které vím jenom já a Jean.

On i jeho parta už netrpělivě vyčkávají na daném místě.
,, No nazdar Jeagere, tobě to trvalo" seskočí z kamene, na kterém před chvílí ještě seděl a dojde ke mě.

,, Tak co, líbila se ti sázka ?"nadzvedne obočí.
Na chvíli se zamyslím a potom přikývnu. ,, Jo, moc se mi líbila. Až na ten konec.... " Pokrčím rameny. Jean mě zvědavě pozoruje, ale z jeho úst nevyjde ani jedna otázka.

,, Prohrál jsem " řeknu když ticho trvá až moc dlouho.
Všichni se začnou smát jak prominutý. Čemu se tak smějou ???
,, Co je na tom k smíchu ?" zeptám se .

,, Tak teď si mě fakt dostal. To se ti povedlo. Na, tady máš prachy" natáhne ke mně bankovky.
,, Ty mě neposloucháš, říkal jsem , že jsem prohrál. Neodkopl jsem Leviho" odstrčím jeho ruku.
Zmateně si mě prohlíží.
,, Myslíš to vážně ?"
,, Smrtelně vážně " odpovím.

,, No ty vole ! Tak to se podívejme ! Erenek se nám zamiloval ! A to tu před dvěma měsíci prohlašoval ,že vážný vztah nehledá" rozesměje se a jeho parta taky, až na Marca. Jsem mu za to vděčný.

Obrátím oči v sloup a povzdechnu si.
,, Tady" natáhnu k němu peníze.
Mějte se.... Budete mi chybět...
,, Počkej , jenom tolik ? Za tohle chci nejmíň dvojnásobek " řekne a vytrhne mi peníze z rukou.
,, Jeane neblbni, domluvili jsme se na 500 babkách. Navíc, já víc nemám"  ustoupím o krok dozadu.

,, Erene, musíš pochopit, že ne každý den Eren Jeager prohraje sázku. Víš kolik jsem už do tebe strčil peněz ?" přiblíží se ke mně a já zase instinktivně ustoupím.
,, To je tvoje chyba. Ty sázky sis vymýšlel sám" pokrčím rameny a chystám se otočit a zmizet.
Než tak však stihnu udělat , Jean mi zasadí ránu pěstí do spánku.

Skácím se na zem a chytím se za hlavu. Pokusím se ihned dostat na nohy ale územní mě další rána do tváře. Začne do mě kopat. K Jeanovi se přidá celá jeho parta, až na Marca, který to celé s hrůzou pozoruje.

Svíjím se na zemi v bolestech. Snažím si chránit rukama alespoň hlavu, ale je to marné.
Proč jen jsem nepočkal na Leviho? Kdybych se nesnažil něco si dokázat, byl bych živ a zdráv a ležel bych v objetí mého milovaného.

Po tváři mi tekly neposlušné slzy, přes které jsem skoro neviděl. Potichu jsem fňukal a přál si, aby to už konečně skončilo.
Taky skončilo. Všichni přestali. Jean si ke mně dřepne.
,, Prohledejte mu batoh " uslyším jeho tlumený hlas .

,, Měl si mi dát to co jsem chtěl, kdyby si to udělal , nedopadl by si takhle " zvedne moji hlavu za vlasy. Potom ji pustí. Tvrdý pád už nevnímám.
Stoupne si a obejde mě. Napřáhne nohu a vší silou mě kopne do nohy.

Všechen zvuk okolo mě zmizí, místo toho ho nahradí hlasité pískání. Pohled na svět se mi úplně zatemní. Nesmím teď odejít ! Zrovna teď, když vše začínalo být tak krásné..
Nemůžu tu Leviho nechat samotného...
Nesmím..

Miluji tě Levi...

***
Pohled Leviho

Už asi pět minut stojím u svého auta a čekám na toho spratka. Co mu tak dlouho trvá ? Vytáhnu z kapsy mobil a zkontroluji, jestli nemám žádnou nepřečtenou zprávu nebo zmeškaný hovor.
Nic... S povzdechnutím strčím mobil do kapsy a opřu se o kapotu auta.

No tak spratku.... Pospěš si.
Z ničeho nic mi začne bzučet kapsa. Že by Eren konečně objevil vynález jménem telefon ???
Zvednu příchozí hovor a už se chystám něco říct. Místo toho má pusa zůstane jen dokořán otevřená.

,, Pane Ackermane ?" ozve se tiché zašeptání. Tohle není Eren. Kdo to sakra je ?!
,, Ehm, ano" odpovím.
,, Eren je v bezvědomí, potřebuje okamžitou pomoc!" vykřikne neznámá osoba.
,, Cože je ?! A kde je ? Kdo mu co sakra udělal ?! " neudržím se a začnu do mobilu řvát.

,, Je tady v parku. Honem ! Má celkem velká zranění !" stále křičí daná osoba. Bez rozmýšlení se rozeběhnu směrem k parku.
Vlastě běžím tak trochu na slepo, protože nevím na jakém místě se nacházejí.

Erene prosim ! Prosím nedělej hlouposti a zůstaň tu se mnou, ano ?
Udychaně doběhnu k chlapci, který se sklání nad nehybným tělem.
Kleknu si potlučenému Erenovi.
Kdo ti to udělal ?
Konečky prstů přejedu po jeho potlučeném obličeji.

,, Co se stalo ?...ehm.. nepamatuji si tvoje jméno" podívám se na pihatého chlapce.
,, Marco. Tohle mu udělal Jean" jenom zašeptá.
Museli se nějak nepohodnout...
Položím ucho na jeho hruď a zaposlouchám se.

Dobré, dýchá. Ještě zkontrolují tep a potom ho vezmu do náruče. No tak Erene, přece to teď nevzdáš... Tolik toho spolu musíme zažít.

Páni, myslím , že přibral.  Trochu si ho nadhodím a potom svůj pohled zabodnu do Marca.
,, Posbírej mu prosím všechny ty věci do batohu a pojď za mnou" řeknu a rozejdu se směrem k autu.

Marco mi je hned v patách.
Když se dostanu společně s Erenem v náruči k autu, vylovím jednou rukou z kapsy klíče a odmknu ho. Položím opatrně Erenka na zadní sedačku a pro jistotu ho připoutám. Vedle něj položím batoh , který mi podal Marco.

,, Děkuji " špitnu, když kolem něj projdu. Nastoupím do auta a rozjedu se do nemocnice.
Prosím vydrž !

Jedu přes všechny červené, stejně je to jedno , jsem policista. Zaparkuji před velkou bílou budovou.
Vyndám z auta potlučenou osůbku a společně s ní v náruči se rozběhnu dovnitř.
Všichni lidé mě kolem s údivem pozorují. Doběhnu k recepci.

,, Prosím , je zraněný. Upadl do bezvědomí "dostanu ze sebe přes rychlé dýchání.
,, Bože " zhrozí se recepční.
Zanedlouho je u mě spousta sestřiček a také lůžko na které Erenka odložím.
Všude kolem je hluk. Než se naději společně se Erenem zmizí pár sester a doktor na sál.

Erene... Jestli mě tu necháš samotného,...... Máš mě na svědomí.