Two months / ERERI

30

13. Den návštěvy

,, Ahoj " pozdravím už hned ode dveří, i když vím , že se mi odpovědi nedostane.
Zavřu za sebou a vydám se dál do místnosti. Vyměním uschlou růži za novou a sednu si na židli.

Chytnu Erena za ruku a usměju se na něj. Ano usměju. Lituji toho , že jsem se na něj tak málo usmíval. Lituji, že jsem mu lásku málo opětoval. Ale ještě ní vše ztraceno. Není... Alespoň to si pořád nalhávám.

Zvedu k jeho roztomilé tváří druhou ruku a pohladím ho.
,, Přinesl jsem novou knížku. Tu minulou jsme dočetli" naposledy přejedu dlaní po jeho tváři. Potom se sehnu k batohu a vytáhnu z něho knížku.

,,Je to klasika. Ale ty tomu neporozumíš. Obraz Doriana Graye. Alespoň nemůžeš odporovat.." tiše si povzdechnu.
Začnu předčítat první řádky na hlas. Jako vždy se vžívám do děje. Tuhle knížku jsem znal už skoro na zpaměť.  Občas odvrátím  pohled od knížky a pozoruji jeho nehybnou tvář. Předčítám zpaměti.

Otočím pohled zase zpátky ke knížce a čtu dál.
Když vtom zaregistruji pohyb. Erenova ruka v té mé se malinko pohne. Překvapeně se podívám na jeho tvář. Stále spí. Možná... Možná se mi to jenom zdálo.  Už začínám bláznit...

Pohled Erena

Uslyším otevření dveří.
,, Ahoj " ozve se tichý hlas. Moment.... Já ho znám.... Levi ? Levi !!!
Snažíme se vykřiknout,ale má pusa zůstane zavřená, stejně jako oči. Celé mé tělo je jako paralyzované. Chci se pohnout. Chci vyskočit a obejmout ho. Chci vidět jeho ledový pohled...

Proč je mé tělo tak těžké ?
Najednou se má ruka pohne, ale ne mojí vůli. Má ruka se ocitne v té jeho. Je studená a hrubá. Mám rád jeho ruce... Chci aby se mě zase dotýkali.
Jeho druhá ruka se objeví na mé tváři, a já si užívám ten chlad, který propouští.

Pak jeho ruce zmizí a já posmutním. Nejradši bych se zvedl a vlezl si do jeho objetí. Co je to za neviditelnou sílu, která mě drží ?!

,, Přinesl jsem novou knížku. Tu minulou jsme dočetli" místností se rozezní jeho překrásný hrubý hlas. Moment řekl knížku ? My jsme něco četli ? Kdy ?
Jeho ruka opět chytne tu mou a já pocítím jakou si úlevu.

,,Je to klasika. Ale ty tomu neporozumíš. Obraz Doriana Graye. Alespoň nemůžeš odporovat.." zašeptá. To ses trefil. Kdybych se tak mohl pohnout !!!
Levi začne předčítat. Moc nevnímám slova, ale nechávám se unášet melodií jeho hlasu. Je překrásný.
Tak a dost. Musím se pohnout. Musím mu dát znamení že tu jsem nejen tělesně, ale i psychicky.

Vší silou mírně pohnu rukou. Levi přestane číst. Chvíli je ticho. Potom zesílí svůj stisk a znovu se pustí do čtení. Ale no tak... Co má dělat, aby to pochopil?
Znovu zaberu ze všech sil. Tentokrát svou rukou škubnu.

Černovlásek se znovu zarazí.
,, Erene ? " zeptá se.
Ano Levi jsem tady ! Tady ! Jsem naživu !! Snažím se ze sebe něco dostat, ale místo toho jenom škubnu očními víčky a  mé rty se  semknou do úzké linky.
,, Copak... Zdá se ti něco ošklivého ?" pohladí mě po tváři. Zase vedle. No tak Leviii !!

Znovu škubnu rukou a stisknu tu jeho. ,, Erene ?" znovu zkouší na mě promluvit.
Tak sakra už něco řekni !! Proč nic nemůžu říct ???
Dělej !! Řvu na sebe v duchu.

,,L-le" vykoktám ze sebe něco konečně.
,, Erene !" zmateně vykřikne.
,,Levi " vydechnu. Vtom neviditelná síla zmizí a já otevřu pomalu oči.
,, Erene !" znovu vykřikne. Nade mnou se skalní rozzářený Levi. Z jeho oči tečou malé potůčky slz a na tváři mu pohrává ten největší úsměv, který jsem kdy viděl. Musím se pousmát.

Vrhne se mi kolem krku a zvedne mě do sedu. Slyším jeho tiché vzlyky u mého ucha.
,, Tak moc jsem se bál. Sakra moc !" řekne přes vzlyky.
Opětuji mu objetí. Nasaju jeho překrásnou vůní. Tak moc mi chyběla !

,, Už nemusíš. Neplakej prosím nebo budu taky " pohladím ho po vlasech.
,, Dobře " odtáhne se a utře si uplakané oči. Zahledím se do nich. Do prdele.... Proč se v nich tak utápím ?
,, Miluji tě " zašeptám. Levi na nic nečeká a přisaje se mi na rty.
Jeho rty chutnají o něco víc hořce než obvykle. Možná, že ze stresu začal více kouřit, bůh ví. Ale v tuhle chvíli je mi to jedno. Jediné co mě zajímá je on a jeho rty.

Když se odtaheme kvůli nedostatku vzduchu, vtáhne si mě do objetí. Zábořím obličej do jeho ramene a znovu nasaju jeho vůni.
Vůně starých knih, cigaret a jahod. Jak jen docílil téhle vůní ?

Odtáhnu se a protáhnu si záda.
,, Jak dlouho tu ležím ?" zeptám se a pohledem zkoumám pokoj.
,, 13 dní " odpoví bez zaváhání.
Můj pohled se zastaví na váze s bílou růží.
,, To ty ? " usměju se.
,, A-ano" zakoktá. Jeho tváře naberou rudého odstínu.

Přitáhnu si jeho obličej k sobě a políbím ho nos. ,, Ty moje rajčátko. Chyběl si mi" dám mu druhý polibek, tentokrát na tvář.
,, Ty mě taky " zašeptá.
,, Moc se mj líbil ten úsměv, co si na mně vykouzlil, když jsem se probudil "

,, Opravdu ? Nějak si na to nepamatuju" odvrátí ode mně pohled. Myslím, že se červená až na zadku.
,, Co jsi mi to četl před tím ?" změním téma.
,, Obraz Doriana Graye.. tak počkat... ty jsi mě slyšel ??? Co všechno ? Od kterého dne ? " chrlí na mně jednu otázku za druhou.

,, Jenom dnešek" odpovím.
,, Byl to Obraz Doriana Graye" zopakuje  název knížky.
,, Přečteš mi ještě něco ? Chci slyšet tvůj hlas " zaprosím.
,, Můj hlas ? No když si to přeješ... Ale napřed dám vědět doktorovi, že jsi vzhůru. Hned jsem zpět " pousměje se a vyjde ven z pokoje.
Ještě že sedím, jinak by se mi z toho úsměvu podlomily kolena...