Two months / ERERI

40.

Znovu se probudím se slzami v očích. Uplynulo týden od našeho rozchodu. Skoro každou noc se probouzím s pláčem.
Už mě to začíná unavovat. Každým dnem se cítím čím dál tím víc provinile, i když vlastně nemám proč.

Nejradši bych zaháněl smutek zmrzlinou, ale Armin se do mě snaží cpát jen normální jídlo.
Takže vlastně hladovím.

Nespím , nejím..... Co bude následovat dál ?

,, Erene. Jsi v té vaně nějak dlouho " uslyším za dveřmi koupelny Arminův unavený hlas.
,, Promiň. Už jdu" zamumlám. Zvednu se z vany a kolem těla si obmotám ručník.
Ještě vypustím vodu a uvolním koupelnu.

,, Díky " proklouzne kolem mě blonďáček a zamkne za sebou.
Dojdu do jeho pokoje a obleču si na sebe Leviho delší triko, které jsem mu jednou ukradl.
Tak moc se ho nechtěl vzdát...
A teď v něm každý den ležím v posteli a nepřítomně čumím do stropu.

Tak moc mi chybí.... Už se na něj nezlobím. Vztek mě opustil třetí den. Ne že bych mu odpustil nebo tak. Ale už na to nemám sílu...

* Crrr * rozezní se po celém domě drnčivý zvuk zvonku.
,,Erene dojdi prosím otevřít !" křikne na mě Armin z koupelny.
,,Faaajn" zakřičím na zpět. Rychle si navléknu boxerky a vydám se dolů ke dveřím.

Znuděně otevřu dveře.

Ne....

Srdce se mi vynechá několik úderu a z očí mi stékají potůčky slz.

Jak mě našel ?

,,Jdi pryč " zašeptám a chystám se zabouchnout dveře. Ale on mě zastaví.

,,Erene počkej " otevře dveře zase dokořán.
,, Prosím... Odejdi " šeptnu. Můj hlas se třese stejně jako mé tělo.
Srdce mi splašeně buší a vypadá to, že za chvíli vyskočí z hrudi a uteče někam do bezpečí. Někam, kde mu nebude moct nikdo ublížit...

,, Prosím jen mě vyslechni. Pak půjdu " zakloní mírně hlavu aby mi viděl do zaslzených očí.
,, Nevím.... Nevím jestli jsem připravený..." stále šeptám.

,, Ale já ano"

Následuje dlouhé ticho. Zvednu oči a prohlédnu si ho. Teprve až teď uslyším bubnující déšť. Levi vypadá jako zmoklá slepice.
Pod očima má velké tmavé kruhy a vůbec vypadá hrozně. Kolik toho asi naspal.

Řekl bych, že tolik to co já...
Hele.. moje triko..... Jak ironické... Ani jeden z nás nemá své oblečení...

,,Posral jsem to " prolomí napjaté ticho mezi námi.
,,To jo " přikývnu.
Vím, moc mu to neulehčuju.
,, Ale už to nezvládám. Nezvládám to bez tebe " podívá se mi do očí.
Uhnu pohledem.

,, To William neumí vařit nebo co ?" opovrženě se uchechtnu.
,,Tak to není" sklopí pohled.
,,Hm a jak to teda je ?" řeknu bez zájmu.
,,Teď mluvím já Erene"
,,Hmm"

...

,, Řeknu ti jedno malé tajemství. Když jsem tehdy poprvé přišel na mou první přednášku přednášku, všiml si jedné osoby hned ode dveří. Vyšší kluk s kaštanovými vlasy a zářivé zelenými očky jako dva smaragdy. Navíc s perfektním tělem. Pak jsem měl tu čest seznámit se i s jeho drzostí.
Tak moc mě vytáčel, ale nějakým záhadným způsobem mě to i vzrušovalo. Chtěl jsem o něm vědět víc. A on se mi sám motal pod nohy.
A pak to šlo nějak dál a my se dali dohromady. Byla to ta nejlepší věc která mě kdy potkala. Možná jsme měli někdy nějaké neshody, ale ty se po čase rozplynuli.
Ale jednoho hrozného dne jsem o mou milovanou osobu malém přišel na dobro.
Brečel jsem jako malé mimino a modlil jsem snad ke všem bohům, aby se mu nic nestalo.
Naštěstí dopadlo všechno dobře.
Nemohl bych žít bez ho krásných očí a omamné vůně.
Kytice bílých růží a ten nejsladší karamel....

Zažili jsem spolu krásné ale i slabé chvilky. I přes to naši lásku nic nerozdělilo. Až potom přišel jeden zlý člověk, který se mě pokusil znásilnit.
Jenže kluk s krásnými kukadli si nic nenechal vysvětlil a dal mi košem.

A tak se ze mě stala troska. Smutek jsem utápěl v alkoholu a cigaretách. Ale pak jsem se jednoho dne konečně sebral a rozhodl se, že to té krásné osůbce vysvětlím" prostoupil ke mně Levi blíž.

Byl jsem dojat a zároveň naštvaný sám na sebe. Po tváři mi tekly slzy a moje rty se vlnily do podobného úsměvu.

,,Levi já -" pokusím se mu omluvit ale on mě přeruší.
,,Počkej ještě. Teď to moje malé tajemství. Ten človíček, byl jediný, který mě dokázal kdy rozesmát " zadívá se mi do očí a usměje se.

,,Levi " zašeptám a vytáhnu si ho do objetí.
,,Jak- jak to dokázal ?" nevěřícně se zeptám.
,,Vzal jsem ho jednou na pouť. Kdybys ho jen viděl. Celý zářil štěstím. Musel jsem se tomu smát" položí si hlavu na mé rameno.

,,Už měe nikdy neopouštěj. Rozumíš ?" zašeptá a odtáhne se kousek ode mě.
,,Slibuji" brouknu a něžně se mu přisaju na rty.

Tak moc mi chybělo jeho rty...
Polibek je tak jemný a krásný.... Je úplně jiný než všechny ostatní. Jde z něho cítit tolik pocitů...
Bolest, strach, radost, smutek.. láska...

Mám pocit jakoby se všechno kolem nás zastavilo. Jakoby nám svět dával čas, abychom si to mezi sebou urovnali.

Po chvíli se Levi odtáhne kvůli nedostatku kyslíku.
,, Odpustíš mi Erene ?" smutně se na mě podívá.
,,A ty mě ?" pousměju se.
,,Samo sebou ty můj truhlíku" krátce mě políbí.

Já zčervenám a přitáhnu si ho do objetí.
,,Moc ti sluší ti moje tričko" uculím se.
,, Nápodobně " zasměje se.

Je to tak krásný zvuk....

,, Uděláš něco pro mě ? " odtáhnu se od něj a zahlédím se do jeho šedomodrých studánek.
,, Prosím... Už nikdy neskrývej svůj smích " přitáhnu si jeho obličej blíž o sobě.

,, Dobře " usměje se a zničí tu krátkou vzdálenost mezi námi.

...

,, Vážně voním jako bílé růže ?" udiveně si ho prohlížím.
,,Jako ty nejkrásnější bílé růže" pohladí mě po tváři.
,,Takže mi příště na pouti zase jednu takovou vystřelíš ?"
,,Celou kytici " políbí mě na nos.

Celý zčervenám...
Myslím, že se rozpláču štěstím.
Levi Ackermane, miluji tě nade všechno na světě. Miluji každičkou část tebe. Tvé vlasy, oči, rty, ruce, nohy, tvůj svůdný zadeček.... Všechno. I tvou častou mrzutost a chuť do sexu. Tvé pozdní vstávání i tiché brblání, když se ti něco nepovede....

,,Už jsem ti řekl, že tě miluji ?"

Ahojky ! Dneska píšu až na konci kapitoly, protože tohle je Konec ! Ano konec.
Doufám, že se vám má knížka líbila a že si ode mě přečtěte i ještě něco jiného.

Teď vám dám pár informací ohledně toho, jak to bude dál.

Druhý díl vydám asi až tak za dva či tři týdny. Ještě nemám moc přemýšlené o čem bude a navíc si musím dát od těch dvou pauzu. Nechci ten příběh hned zkazit, takže bude lepší, když se na to pořádně naladím. Ale můžete ode mě číst něco jiného ( prosím nečtěte mé staré příběhy. Je to rakovina. Čtěte co je teď aktuální a co pořád vychází ). Ale je to na vás... Já vás varovala.

S tímto se s vámi loučím a uvidíme se u příběhu
Two months again !