Two months / ERERI

27.

Ahojky !
Dneska je kapitola trochu kratší, přišlo mi, že její délka je tak akorát a není třeba psát ji delší.
Btw média vlastní art
Najdete i na IG dekuholic_ff
(Ale až zítra 😘)

Posadím se na postel vedle Leviho a opřu si o jeho rameno bradu.
,,Copak ?" pohladí mě ve vlasech a dál se věnuje knížce.
Levi je obrovský milovník knih.
Kdyby jste jen viděli tu obrovskou knihovnu...

,, Půjdeš tam zítra se mnou. Do parku.. nechce se mi tam jít sám "  zakňourám a unaveně zavřu oči.
,, Ale jistě že. Máš strach ?" zeptá se  stále držíc knihu v ruce.
,, Strach ? A z čeho prosím tě ? Z Jeana ?" pobaveně se zeptám.
Levi zavře knížku a odloží ji vedle sebe.

,, Myslím, že koního ksichtu by se bál každý " podívá se na mě a já se smíchem svalím na jeho klín.
Vidím, jak mu cukají koutky. Proč se taky nezasměje ? Pěkně od srdce..

,, No tak, nedus to v sobě a zasměj se taky " šťouchnu ho do jedné z tváří. Jeho malý úsměv v okamžiku zmizí z jeho plných rtů a nahradí ho nečitelný výraz.

,, Proč se nezasměješ ?" nakloním hlavu na stranu, i když to vlastně vypadá že, jakoby bych ji spíš posunul, díky faktu , že ležím.
,, Nechci se o tom bavit " odvrátí ode mně tvář.

,, Mrzoute " uraženě na fouknu tváře.  Zvednu se z jeho klína. Posunu Lidwiga, který ležel na mém polštáři a lehnu si pod přikrývku.

Natáhnu ruku k lampičce a zhasnu. Uslyším vedle sebe nesouhlasné zamručení.
,, Já si ještě čtu " natáhne se přeze mně a snaží se rozsvítit.
Plácnu ho po ruce.
,, Tak to máš smůlu. Jde se spát " řeknu vážně.

,, Erene, neblbni. Přece se na mě nebudeš zlobit kvůli tomu, že jsem se nezasmál " podrážděně pronese. Cože ? Zase to špatně pochopil...
,, Co to zase plácáš ? " otočím se k němu. Položím mu ruku na tvář a zadívám se mu do očí.

,, Nezlobím se na tebe kvůli tomuhle. Zlobím se, protože mi nechceš říct proč " štípnu ho do tváře.
,, Au" promne si tvář.
Omluvně se na něj podívám a otočím se k němu zády.
Levi ještě chvíli sedí, než si lehne a zachumlá se do peřiny.

Brzy ucítím na svých bocích jeho ledová ruce, které si mě přitáhnou blíž k sobě.
,, Netrap se tím, není to extra důvod. Prostě malichernost" obejme mě zezadu a položí si bradu na mé rameno, tak jak jsem to udělal já před tím.

,, Tak proč mi tu malichernost nemůžeš říct " jsem stále uražený. Chci abychom si říkali všechno. Vím, že to zní divně, když to říkám zrovna já, moc jsem k němu upřímný nebyl, co se týče té sázky. Ale i tak chci, aby to tak bylo.

,,Je to mé malé tajemství. To si snad schovat můžu, ne ?" zašeptá a políbí mě na krku. Zase se snaží být tajemný. No nic...  Nutit ho do toho nebudu...
,,Fajn , nech si ho. Taky mám jedno" zavrtím se v jeho objetí.
,, Máš malé tajemství ?", překvapeně se zeptá.

,,Jasně že mám. Nejsi jediný kdo má malá tajemství " řeknu, jakoby to byla snad samozřejmost. Vlastně... Jsem žádné malé , sladké tajemství neměl.
I když.... Dá se Levi považovat za malé , sladké tajemství ?
Malý je určitě, sladký taky... Tajemství... Pro mou sestru určitě.... Možná bych je měl někdy představit... Zase ujíždím od tématu !

,,A co je to tvé tajemství ?" prstem přijede po mé paži. Po celém těle mi naskáče husí kůže.
,, Kdybych ti to řekl , tak to není tajemství" otočím se k němu čelem. Na tváři mi pohrává úšklebek. Zajímalo by mě, jestli ho přes tu tmu vůbec vidí...

,, Dobře, necháme si každé své tajemství" přes tmu rozpoznám jeho šedomodré oči.
,, Jak jsme se dostali od koního ksichtu až k tajemství " nechápavě zavrtí hlavou.

,, To opravdu netuším. Takže se sejdeme ve čtyři před školou ?"
,, Ve čtyři před školou " zopakuje a políbí mě na nos. Tohle gesto jsem od něj ještě nezažil. Většinou je to moje specialita.

Trochu zčervenám, ale to on přes tmu vidět nemůže.
,, Je taková tma, že by se dala i krájet, ale stejně vidím , jak se červenáš "políbí mě ještě na čelo a potom mě schová do jeho náruče. Nebo taky jo..

,, Dobrou " špitnu.
,, Dobrou noc.......zlato"
Myslím, že se mi zastavilo srdce !
Po tváři se mi rozlije potutelným úsměv.
,, Bylo to moc ?" nervózně se zeptá.
,, Ne , bylo to přesně to, co jsem chtěl " přitulím se k němu blíž a spokojeně zavrním.

No jo...Kde se asi uvelebil Ludwig ?
Nadzvednu hlavu a rozhlednu se. Moje oči se zastaví na hrbolku u našich nohou. Dobré, kočka žije jde se spát...

Zítra už bude po všem a potom jak říkala má drahá polovička, spolu budeme sledovat špatné seriály, jíst spálené tousty, které jsou mou specialitou a šukat spolu až do našeho skonání. Jen doufám, že to nepřijde moc brzy. Rád bych si to užil....