Two months / ERERI

17.

Pohled Leviho

Osoba vedle mně, kterou jednou rukou objímám kolem pasu, se zase pohne. Vím, že nespí. Stejně tak to ví i on o mně. Ale to vůbec nevadí. Mám rád tyhle chvilky. Vydržel bych tu s ním ležet celý den...

,,Levi ?" přetočí se ke mně. ,,Erene buď zticha. Snažím se spát..." zabručím. ,, No jasně. Nespíš už dobrou hodinu " zamumlá. ,, Možná bych spal, kdyby se tu NĚKDO pořád nevtěl !" braním se. Otočím se na druhou stranu a ignoruju jeho uražené odfrknutí.

,, Levi " ozve se těsně u mého ucha. Po celém těle mu vyskáče husina. ,, Řekl jsem, že máš být zticha " zvrčím. ,, Já vím. Já jen... Děkuji " zašeptá. Za co ? Za co proboha děkuje ? Za to , že jsem ho seřval nebo co ?!

Překulím se na druhý bok a otevřu oči. Zadívám se do těch jeho. Jsou tak krásné... Smaragdově zelená, s šibalským leskem a špetkou nevinnosti. Jsou jako drahokamy. Plamínky mu tančí v očích a já nevím, co si o tom mám myslet. Vždycky se  z nich dalo tak krásně číst. Dalo se v nich číst doslova jako v knize. Nikdy nic neskrývali... A teď ? Nedokážu vyčíst ani maličkou myšlenku.

Natáhnu k jeho andělskému obličeji ruku a odrhnu mu nezbedný vlas, který mu padal do očí. ,, Za co mi děkuješ ?" zeptám se. ,, Za všechno " zašeptá a znovu zavře oči. Lehne si na záda. Klidně oddechuje a já nemůžu spustit oči z jeho dokonalé tváře.

Na tváři se mi rozlije malinký úsměv. Ano umím se usmívat. Ne nejsem robot. Jen skrývám své pocity. Život mě naučil, že je lepší žít s kamennou maskou , než s maskou umělého úsměvu.

Úsměv zmizí tak rychle , jak se objevil a já se otočím zády k Erenovi. Vím, že by chtěl , abych se na něj usmíval. Ale je to pro mně těžké. Po tom všem je těžké se vracet zpět k těmhle citům...

*Kuckaní*
Eren se rozkašle , což mě přivede zpět do reality. Posadím se a otočím se k němu. ,, Sedni si. Nebudeš tak moc kašlat " posadím ho a záda mu podepřu polštářem. ,, Dík " zasípe.

,,Kdyby si mě poslechl a schoval se, nemusel si být teď nachlazený"  zatvářím se vážně. ,, Kdyby kdyby.." poznamená tiše a odvrátí ode mne zrak. Něco ho trápí... Vím to moc dobře. Věděl jsem to, už když jsem mu volal.

,, Eren co se vůbec stalo ? Když jsem ti volal, byl jsem tak zmatený ... Vůbec jsem ti nerozuměl"zadívám se na něj. Podívá se na mě a chystá se něco říct ale místo z něj vyjde jen zakašlání.

,, Vydrž, udělám ti čaj." zvednu se z postele a odejdu do kuchyně. Začnu chystat bylinkový čaj , který jsem dostal od kamarádky, když jsem byl nemocný, a prozpěvuju si u toho melodii mé nejoblíbenější písničky. Zakručí mi v břiše. ,, Máš hlad ?" zakřičím směr ložnici.

,, Děsnej !" dostane se ke mně odpověď. Otevřu lednici a plácnu se do čela. Já měl včera nakoupit...  No nic. Co se stane , když splácám tohle ,tohle a tohle ? Ne to nepůjde.... Možná bych tím dokonce vyrobil radioaktivní odpad. Zamýšleně hledím do poloprázdné lednice a nervózně klepu prsty o bradu.  Už vím ! Palačinky !

Vytáhnu si všechny potřebné ingredience a dám se do těsta. Zanedlouho se kuchyní line vůně palačinek. Na to, že jsem antitalent na vaření, to nevypadá špatně...  Naskládám pořádnou porci palačinek na největší talíř který tu mám. Na linku položím tác dost velký na to , aby se tam všechno vešlo a pomalu na něj poskládám celou snídani.

,, Už se to nese " vejdu do pokoje. Dnes mám kupodivu moc dobrou náladu. Ani nevím kde se to ve mně bere. ,, No ne ? Já mám osobní služebnictvo. Už tě vidím v šatičkách " ušklíbne se a na to se zase rozkašle.

A dobrá nálada je ta tam...
,,Tak já si tu snídani sním sám" naštvaně se otočím na patě a už se chystám odejít. ,, Ne já to tak nemyslel !" křikne. Pootočím hlavu a sleduji ho. Odkryje ze sebe peřinu ale hned se zase přikryje. ,, Proč jsem sakra nahej ?!" vyděšeně zakřičí.

,, Protože si asi logicky zmokl a v mokrém oblečení se mi v posteli válet nebudeš " vrátím se k němu. Skrze tváře se mu dere ruměnec. Sednu si spolu s tácem na kraj postele a rozcuchám mu vlasy. ,, Ty jsi pako. Do sprchy ke mně vlezeš hned a bez toho aniž by ses styděl, a pak tě jednou vysvleču, protože si totálně mokrý a ty se můžeš zbláznit " zavrtím nechápavě hlavou.

Eren mlčky sedí a nechá se hladit po hlavě. ,, Musím říct, že jsi přítulnější než kočka." poposednu si k němu blíž. ,, Mám rád kočky " dodám. ,, Tak já si příště donesu čelenku s ouškama" zakření se.

,, Nebudu proti " olíznu si rty. Eren po mě hodí pohledem ale já to ignoruju. Podám mu hrníček s čajem se slovy ,, Vypij to. Udělá se ti líp " a zakousnu se do palačinky. ,, Co se teda stalo ?" vybalím znovu tohle téma.

Eren odloží hrnek a smutně se na mně zahledí. ,, Víš... Oni mě vyhodili z koleje. Snažil jsem se tu ženskou nějak překecat, ale marně. Tak jsem se tedy sbalil. Do sedmi jsem měl vypadnout. Když odbila sedmá hodina, už jsem seděl venku na schodech a přemýšlel jsem co se mnou bude. Věděl jsem že nemám kam jít. Nemohl jsem zavolat mé sestře aby pro mně přijela. Bydlí sakra daleko a navíc má pořád moc práce.

Domů jsem nemohl protože..." zarazil se. Tak moc mě zajímá proč. A pokud tedy nemohl ani domů, proč sakra nezavolal mě ?
Eren se zhluboka nadechne a na prázdno polkne.

,, Protože můj domov už neexiatuje... A potom si mi zavolal ty. Zrovna v tom nejhorším. Přemýšlel jsem , jestli to mám zvednout. Nakonec jsem tak udělal. Nechtěl jsem tě svými problémy zatěžovat, ale pak jsem to ze sebe nějak vybalil a ani nevím jak " popotáhne.

,, Promiň , že ti přidělávám starosti " sklopí hlavu. Chytnu ho za bradu a natočím si jeho oči k sobě. ,, Ty jsi taková trubka Erene. Kdyby si mi zavolal dřív, mohl bych pro tebe přijet. Kdyby si mi to řekl... To tě nenapadlo , že by si mohl bydlet u mně ?"

,, Napadlo. Já jen... Nevěděl jsem... Myslel jsem.. " nedokáže se vymáčknout.,, Tak už příště nemysli " zašeptám a něžně si ho přitáhnu do polibku. Ochutnávám jeho rty. Miluju jejich sladkou chuť. Tentokrát je ale ještě doplněna hořkostí bylinného čaje.

Eren se odtáhne a já nespokojeně zabručím. Co se mu na tom nelíbilo ? ,, Takže... Tady mužů bydlet ?" nakloní hlavu na stranu. Mě z něho jebne... ,,Erene.... Víš že mě občas fakt sereš ? Jasně že jo !" vykřiknu.  Na tváři se mu zjeví ten nejširší úsměv který jsem kdy viděl a skočí mi kolem  krku.

,, Děkuji děkuji děkuji " opakuje pořád do kola. ,, No jo " zabrumlám. ,,Budu se snažit , abych nebyl na obtíž. Budu ti vařit, prát a uklízet. Cokoliv budeš chtít" mele páté přes deváté. ,, Na něco si zapomněl " odtáhnu se.

Nechápavě se zamračí. ,, Na nájem ?" zeptá se. ,, Dá se to tak říct. Zapomněl si na šukání Erenku " olíznu si rty a zakousnu se mu do klíční kosti. Z jeho úst uteče malinký stén. Rajská hudba pro mé uši. Malou modřinu, kterou jsem před chvílí vytvořil, olíznu a následně políbím.

,, Jsem jenom tvůj " zašeptá....