Hra |Ben Hardy ff|

I.

Já vím, že jsem slíbila, že do konce února začnu vydávat, ale zas o tolik jsem nepřetáhla, ne?😅
Než začneme, měli by jste vědět že tohle není tradiční fanfikce. Pravděpodobně tady nebude žádná spojitost s jakýmkoli filmem, kde Ben Hardy hrál. Je to jen vypůjčení jeho osoby, protože bože!! Ten kluk je děsně roztomilej😆😍😎
Tak pojďme začít.

Tohle ráno je tak zatraceně divný.

Ne, vlastně ne.

Tohle ráno je úplně normální. V mým pokoji je pořád stejnej bordel (ale pojďme říkat, že je to malá ukázka mé složité osobnosti a povaha umělce), schody z patra vržou, naše stará sousedka si na balkoně ničí plíce a moje kafe chutná stále stejně skvěle. Divný je jenom můj pocit.

„Takže sestřičko," povytáhnul na mě Timothy obočí, „vypadáš, jako by tě přejel parní válec a následně ojelo padesát porno hvězd. Nechceš se mi s něčím svěřit?"

Slavnostně vám představuju své dvojče. Timothy Parker. Bydlíme spolu v malým domečku, kde jsem původně chtěla žít sama, ale to by nebyl Tim, aby se taky nechtěl osamostatnit od rodičů. A tak se na krk pověsil pro změnu mě.

Odfrkla jsem si. „To mi jako těch padesát porno hvězd závidíš?"

Vykulil na mě oči a zakuckal se toustem, který do sebe zrovna cpe. Možná ho přidusila ta představa, že by měl tolik pozornosti. To by se mu líbilo. Zvlášť proto, že jeho přítel je zatím dost zdrženlivý.

Ano, můj o čtyři minuty mladší bráška je gay.

„Ale teď vážně. Nemohla jsem spát. Mám divný pocit a pořád musím přemýšlet, o co by tak mohlo jít."

Svýma modrým očima si prohlíží mou tvář a pevně k sobě tiskne čelisti.

Čekám, kdy ze sebe začne chrlit kecy o tom, jak jsem paranoidní, jak mám divný pocit i před bouřkou, ale ono ne.

S nečitelným výrazem na mě zírá.

„Co je?"

„Pondělí."

Z mého hrdla se ozvalo zavrčení. A on to díky bohu pochopil.

„Nic. Vůbec nic. Už musím jít do práce." Rychle to vypálil do chodbičky u vstupních dveří.

„Timothy!"

Nereaguje a rychle si nazouvá ty dvě obří věci, kterým on říká boty.

„Time. Co se děje?"

Hází si batoh na záda a s hlavou skloněnou k zemi si pohrává s klíčkem od auta.

„Nic, Kristine. Nechci to řešit. Stejně už jdu pozdě do práce."

Založila jsem si ruce na hrudi. „Time..." Nemusím říkat nic víc, je mu jasný, co mám na srdci. Jestli to ze sebe nevysypeš, vysypu to z tebe sama. I pod touhle výhružkou to riskuje a zbaběle prchá. Polohlasem zabrblám velice nelichotivé poznámky na jeho osobu.

I já se ale musím vydat do práce, takže si obuju červené konversky, na záda nasazuju svůj vlastní batoh, a i s tím divným pocitem odcházím z domu.

Pracuju v divadle, dnes se budou rozdávat role a scénáře. Romeo a Julie. Kdyby mou hlavu tolik nezaměstnával ten divný pocit, asi bych byla u vytržení.