Hra |Ben Hardy ff|

VI.

Tohle ještě není ta velká věc, kterou jsme slíbila minule. Ta přijde až v příští kapitole, kterou možná vydám už zítra 😁🧡.

Ten den se Ben na zkoušce už neukázal. Možná by někdo čekal, že budu ráda. Jo, možná jsem byla. Ale nepříjemný pocit v hrudi mi napovídal něco jiného.

Dokonce i druhý den už jsem myslela, že se neobjeví. Že se zase sebral a odjel.

Jenže se půl hodiny po začátku přihnal a s nevinným úsměvem se Elen omlouval, že zaspal.

Všichni viděli usměvavého Bena, ztělesnění dokonalosti, anděla.

Já viděla pravdu.

Je zatraceně dobrej herec a kdybych v jeho očích neviděla víc než ostatní, nejspíš bych mu to taky zbaštila, jenže je tu ještě ta věc s naším dětstvím.

Úsměv mu nedošel k očím, vlasy měl mastné, rty popraskané a pleť pobledlou.

Zahráli jsme, co jsme měli, Ben se na mě téměř nepodíval a já začínala litovat svých slov. A bože, jestli by měly další dny vypadat stejně, dost možná bych škemrala o odpuštění, milost. Protože dívat se na smutného Bena, je jako dívat se, jak někdo topí kotě.

A další den mé prosby byly vyslyšeny, protože světě div se, vypadal líp. Dokonce i ve chvíli, kdy se mu nikdo nevěnoval, mu na rtech pohrával lehký úsměv. A i když jsem si to nechtěla připustit, to těšilo mě.

Ovšem jen do momentu, než do místnosti vešla samozvaná královna Victoria a pověsila se mu kolem krku. To by se ještě dalo ustát, kdyby se jen o deset vteřin později nenatáhla k jeho uchu a něco mu nepošeptala. Po tomhle se totiž Ben začal smát. Takovým tím opravdovým smíchem, hlubokým a nefalšovaným.

Červík žárlivosti mi prolezl srdce jako nějaké jablko a já přísahala, že tu holku jednou zabiju. Jeho smích jsem totiž vždycky přivolávala já. Dřív.

Dnes už tu ale máme tolik očekávaný pátek.

S Timem jsme si jeho nesdílnost vyjasnili (možná ze mě bude mít doživotní trauma, chudák malej), ale pořád do háje nevím, co mám dělat. Promluvit si s Benem o nás dvou...upřímně? Ne, za každou cenu se tomu chci vyhnout. Ale vyhnout se té party...by bylo dost možná nejlepší pro mé duševní zdraví, jenže tam musím být. Přece jen to Timothy pořádá v domě našich rodičů, kteří na víkend odjeli a jak tak svého brášku znám, rozhodně bude potřebovat pomoct s hlídáním.

Takže už teď, kdy se ležérně opírám o stůl a poslouchám May, která žvaní o svých problémech s klukem, vím, že to bude dlouhý den.

Nijak mi to neusnadňuje Ben, který té náně věnuje až příliš velkou pozornost.

A pro případ, že by vás to nenapadlo; neskutečně mě to vytáčí. Zvlášť proto, že vím, že mě tím chce Victoria jen vytočit. Že jí záleží jen na tom, že je Ben zatraceně sexy a že má ptáka mezi nohama. Nezajímá ji, co říká, jak se cítí, nic. Zatraceně sexy? Cože?

Bohužel pro mě, Victoria má dokonalej výhled na můj zamračený obličej. A protože se zatraceně neumím ovládat, ta kráva se samolibě usměje a náhodně se začne blonďáka dotýkat.

Zatnu pěsti a zhluboka se nadechnu. Sakra, co to do mě vjelo? Nic s ním nemám, ani mít nebudu. Ať si dělá, co chce.