Hra |Ben Hardy ff|

XV.

Jsem tu zase 😁. Omlouvám se za dlouhou neaktivitu, přesto že mám kapitoly nadepsané, nějak není čas vydávat.
Užijte si tuhle kapitolu 🧡❤.

"Kris, jestli okamžitě nevstaneš, zlechtám tě." Dolehlo ke mě tlumeně, jako bych pořád spala. A díky tomu hlubokému hlasu si jako ve snu taky připadám.

Ovšem jen do momentu, kdy se po mém břiše rozběhnou prsty a mě tak donutí začít se kroutit a příšerně chechtat.

Máchání rukama kolem sebe je absolutně kontraproduktivní, protože strefím tak maximálně jeho paže. Což s ním nehne ani o centimetr.

"Nech...Nech mě! Bene!" Jenže ho nezastaví ani můj křik.

"Vstaneš už konečně?" 

Prudce jsem začala kývat hlavou a velké dlaně konečně opustily mé tělo.

Musím se několikrát hluboce nadechnout, než jsem otevřela oči.

A pak jsem se musela několikrát nadechnout znovu, protože jsem spatřila pravděpodobně to nejroztomilejší stvoření vůbec. Už jsem skoro zapomněla, jak je Ben po ránu k zakousnutí.

Ale co mě zatraceně dostává nejvíc, jsou velké svaly prosvítající skrz bílé tričko.

Ben byl vždycky nasvalenej, hrál fotbal a kdyby se nezranil, asi by ještě pokračoval. 

Ale teď...teď je celej nějakej větší a... Jo, chci si sáhnout.

"Sice jsem poctěn, že ti stojím za pohled, ale musíme jít. Zaspali jsme."

Posadila jsem se a trošku se začervenám při zjištění, že jsem celou dobu měla to dlouhé tričko vyhrnuté až nad pupík. Ups.

"Kolik je hodin?" Protáhla jsem se a protřela si oči. Doufala jsem, že přehání, protože Ben byl vždycky hodně dochvilný, takže by to nemuselo být tak akutní.

"Zkouška začíná za pět minut." Vykulila jsem oči a vyletěla na nohy. Přeběhla jsem ke skříni a začínala se modlit, aby nás Elen za takový zpoždění nevyrazila. 

"A to mi sakra říkáš jen tak? Proč jsi mě nevzbudil dřív? A proč si mě budil tak dlouho?" Vytáhla jsem tričko a šortky. 

"Nevím, jak jinak ti to mám říct. Vzbudil jsem se před dvěma minutami. Protože je zatraceně nemožný tě vzbudit."

Otočila jsem se k němu s jasným úmyslem vykopat ho z mého pokoje.

"Jo, jasně. Počkám dole."

"Neměl by ses jít domů nachystat?" Začala jsem si natahovat hnědé nadkolenky, přičemž jsem nemohla nevidět, jak Ben sleduje každý můj pohyb.

Nakonec si odkašlal. "Na to není čas." Pak už konečně zmizel.

Taky není žádnej čas na uvažování. Radši se o to ani pokoušet nebudu. Uvažovat. Ještě bych mohla skončit v blázinci.

V rekordním čase jsem na sebe dostala tričko pocákané širokou škálou světlých barev a džínové šortky. Vlasy jsem jenom prohrábla.

Když jsem s mobilem u ucha vystřelila z pokoje, málem jsem smetla Bena, který asi zapomněl, že chtěl čekat až dole.

"Kris, kde jsi?" Vzala to konečně Mandy, když jsem si dost zajímavě jednou rukou nazouvala červené konversky.

"Trošku jsme zaspali. Mohla bys to říct Elen?" Pistáciový batoh, který ležel v koutě vzal Ben, takže jsme mohli vyrazit.