Hra |Ben Hardy ff|

XXVII.

Krásný dobrý večer (ráno, dopoledne, odpoledne a další části dne).
Doufám, že si všichni užíváte prázdniny a sotva stíháte dělat něco jiného, než že tvoříte krásné zážitky. Já dělám co můžu, a přesto mám po večerech čas (a dokonce i chuť) psát.

Což se brzo změní.

A to byla omluva za nadcházející neaktivitu 😅❤🧡.

Mám pocit, že mě k sobě tiskne stále pevněji. A on to možná není jen pocit, protože tak nějak přestávám mít co dýchat.

"Co tady děláš?" Zachroptím, tajně doufám, že mě od sebe třeba trošku odtáhne.

Což se stane, jenže se mi dechu nedostane ani tak, protože to roztomilý a zdánlivě nevinný stvoření přejede svými obrovskými dlaněmi přes má záda, zadek a skončí na stehnech. Těsně pod mým zadkem. 

"Táta měl včera narozeniny." Pokrčil rameny a palci obkreslil kolečko na nahé kůži mých stehen. Na značně přecitlivělé kůži, nutno podotknout. A já mám tím pádem co dělat, abych slastí (a možná i trošku provokativně) neprohnula záda.

"Zrovna jsem se chystal k odjezdu." Pousmál se, přičemž svýma nádhernýma očima prohlédne můj obličej. Jakoby mě viděl poprvé.

Pak ale sjede očima níž a zjistí, co mám na sobě, což má za následek dvě věci; Benův stisk na mých stehnech zesílí a mé nutkání propnout se do luku je téměř nezvladatelné. Barva jeho duhovek potemněla, zorničky se rozšířily a jejich majitel si ještě ke všemu oblízne spodní ret, který si následně skousne. Do hajzlu s tím.

"Děláš mi to schválně?" Promluvil svým hlubokým hlasem a přimhouřil oči. Ty oči, před kterými si připadám nahá. A před kterými bych zoufale chtěla být nahá.

"Samozřejmě. Netoužím po ničem jiném, než tě vzrušit a pak utéct." Moje hlasivky se nejspíš rozhodly vypovědět službu, protože to ale vůbec nezní jako hlas. Spíš jako škrábání nehtama o tabuli.

Jenže na to teď ani jeden nehledíme.

Důležitější jsou naše odepírané touhy a nesplněné sny, které by se momentálně velice rychle mohly stát pravdou. A té pravdy zítra nebudeme litovat. Šest podělanejch let a stejně je to pořád mezi náma. Je to pořád stejný.

"A co když budeš nadržená i ty?" Poznamenal důležitou věc Ben, přičemž se jeho rozkrok začíná tlačit až nebezpečně moc k mému roztouženému pohlaví. Jo, nadržená už jsem.

Mile se usměju a povolím uzdu své zvrhlé mysli. Propnu záda a Ben v odpověď chraplavě zasténá, takže to skoro zní jako vrčení.

"V tom případě nikam nepůjdu. A vysaju z tebe veškerou energii." Oznamuju mu s pohledem upřeným do jeho ztmavlých očí.

Když se v příští vteřině ocitnu natlačená na zdi s Benovými ústy přisátými na těch mých, proběhne mi hlavou, jak je sakra možný, aby byl tak rychlej. To je ale to poslední, co mě napadne, než se jeho jazyk dostane do souboje s mým. Než začne ta důvěrně známá bouře, kterou se necháme strhnout. A která nemůže skončit jinak, než dokonalým sexem.