New life

7 - Do I have to go?

"Ahoj Ronnie, co tu děláš?"

"Přemýšlím. Co ty?"

"Co tě sem přivedlo?"

To nemůže odpovídat na otázku? Oh můj bože. Ne Ronnie, nedívej se mu do očí, ne.

"Ehm, sama nevím. Mám to tu ráda."

"Aha."

"Pořád si neodpověděl." usmála jsem se a on se mi podíval do oči. Oh sakra Mikey!

"Jo jasně, chodím tu sem od svých šesti let, od té doby co.." zasekl se.

"Od té doby co?" zopakovala jsem abych ho popohnala k dokončení věty.

"To není tvoje věc." řekl neutrálním tónem. Další poznatek - je uzavřený.

"Proč mi to nechceš říct?" zeptala jsem se opatrně ale hned jsem litovala.

"Musíš se o mě tak starat?" zeptal se. Nebyl to nepříjemný tón, ale příjemný také ne.

"Tak promiň."

"To nic." řekl a vytáhl si z kapse krabičku cigaret. Cože? No, co jsem si myslela. Vložil si ji do úst a zapálil.

"Chceš?" řekl a natáhl ke mně krabičku. Sice vypadám jako holka, které na ničem nezáleží, ale jak se říká, neodsuzujte knihu podle obalu. Chtěla jsem být odlišná, a povedlo se. Ale to je jen obal, jako u knížky, nikdo nezná slova, která jsou v ní napsané, dokud ji nepřečte. A tento kluk, si nejspíš nepřečetl ani obsah, protože mně absolutně nezná. Jak by mohl, známe se dva dny.

Nikdy by nechtěl slušnou dívku. A mě se tolik líbí. Je sice uzavřený, bad boy.. Ale já přece neřekla, že k němu mám city. Jen se mi líbí. "No tak Blues, začínáš ho mít ráda." řeklo mi podvědomí. Nemůžu udělat takovou blbost kvůli klukovi přece. Neříkej to! Blues, řekneš to a skončily jsme spolu!

"Jo." odpověděla jsem. Už teď se nesnáším. Proč jsem to řekla?! Vždyť jsem to nikdy neměla.

"Tady."

"Díky." řekla jsem. Pokaždé, když jsem si ji vkládala do úst, jsem se lehce otočila, aby neměl tolik možností mě vidět.

"Jsem rád, že nejsi jedna z těch slušných holek, který by se na to ani nepodívaly. Mám rád bad girls. A hlavně u tebe jsem o tom nepochyboval už od prvního pohledu." řekl a mně se sevřel žaludek. Jo Mikey..

"Haha." trapně jsem se zasmála.

"Nebo se snad pletu?"

"Jo určitě, nechápu jak můžeš mít roztrhaný rifle! Vypadá to příšerně! Stejně tak nechápu, jak můžu mít na sobě úplně to stejný!" začala jsem ironicky pokřikovat a Michael se začal smát.

"Dokonce bad girl s humorem jo?!" řekl a posunul se ke mně blíž, a chytl mě kolem pasu.

Bylo to zajímavý, já on, každej cigaretu v ruce, já proti své vůli, ale i tak, on měl ruku kolem mého pasu, a společně se dívali na potok.

"Teď už tomu chybí jen západ slunce." pošeptal.

"Ohh, pán je romantik!" začali jsme se smát.

Bylo to tak super. Teda až na pár maličkostí.

"Už budu muset jít, je pozdě."

"Ty musíš být za stmívání doma nebo co?" řekl Mikey egoistickým tónem, jakoby on mohl všechno. Aha, on vlastně svým způsobem všechno mohl.

"Ne, jen jsem unavená." zapírala jsem. Nemusela jsem dom, ale nechtěla jsem, aby si mě moje nová rodina zprotivila hned na začátku.

"Noc je ještě mladá."

"Pojď se mnou."

"Jako k tobě?!" napůl jsem se zhrozila, ani nevím proč.

"Ne, jdu na party, poznáš víc punků, a poznáš víc mě." řekl. Ne, nechci aby věděl, že udělám vše, co řekne, jen ať jsem s ním. Ale nebyla bych to já, kdybych zase neudělala něco proti své vůli.

"Jo to zní fajn, stejně bych doma nevěděla, co dělat. Jde i Matthew?"

"Můžeme mu říct, jestli potřebuješ rodiný doprovod." napůl se mi vysmál.

"Jasně, že nepotřebuju. Jen jsem se prostě zeptala, to je vše."

"Dobře, jej šest, začíná to v devět, nebo spíš my tam pojedeme v devět, nevím kdy to začíná." řekl.

"Ehm, no tak dobře."

"Co budeme do té doby dělat?"

"Nevím co budeš dělat ty, ale já jedu dom, v devět jsem u tebe doma." mrkl na mě a já seděla jako přilepená k zemi a pozorovala každý jeho pohyb. Zvedl se, vytáhl z kapsy klíče od auta a odjel.

Co to jako teď bylo? Tedy, co to bylo celou hodinu co tu byl?

Chvilku byl hodnej, chvilku jak kdyby mu patřil svět a já byla naprostá nicka. "Ale to ty jsi." dodalo mé podvědomí.

Zvedla jsem se ze země a šla domů, což nebylo daleko, takže mi cesta dost uběhla.

Mejdan?! Co si mám jako vzít? Nějaký šaty? Nebo prostě roztrhaný rifle a nějaký top? Oh bože.

"Matthew?" řekla jsem při klepání na dveře.

"Pojď sem klidně." odsekl.

"Mám problém."

"Sem s ním."

"Mám jít dnes na mejdan s... s Michaelem, ale neříkej mu, že jsem ti to řekla. Co si mám vzít na sebe? V děcáku jsem nic takovýho neměli." přiznala jsem.

"Buď nějaký krátký šaty, nebo rifle a k tomu něco.. nevím, moc se v tom nevyznám. Jo a jinak jo, budu tě krýt. Není zač." řekl takovým tónem, kterým na mě ještě nemluvil.

"Děkuju, stalo..se něco?"

"Ne."

"Matty.."

"Ne!" řekl a stekla mu slza. Chtěla jsem jít za ním, a obejmout ho, ale zaprvé, to ne zařval dost naštvaně a taky zoufale, a zadruhé, tolik se neznáme, takže mi to bylo trochu blbý. Udělala jsem na něj chápající pohled, a odešla do pokoje.

Zvolila jsem černé potrhané silonky, na to červenou až vínovou tmavou sukni, k tomu tričko se vzorem AC/DC a přesto hodila koženou bundu. Kdyby nebyl Matthew naštvanej, jdu za ním, a zeptám se ho, jestli tak můžu jít, ale radši ne. Přejela jsem si svůj make-up z rána, přidala linky a rtěnku tmavě červeného odstínu. Myslím, že takhle oblečenýho tam nikoho nepotkám. Ikdyž Michael říkal, že tam budou jeho kámoši, tak budu spolíhat na to, že jsou punkeři.