New life

13 - Just pain

Doporučuji si k tomuto dílu pustit Coldplay - The Scientist a teď už honem číst!:D
__________________________________________________________________
RONNIE'S POW

"Budu muset jít. Měj se." řekla jsem, usmála se na Sebastiana a odešla.

"Taky se měj." řekl a zamával mi.

Odešla jsem a přemýšlela o tom všem. Proč nemůže být Mikey hodný? No, nedovedu si ho takového představit. Proč  to udělal? Nevěřím tomu, že by to udělal kvůli té blondýně. Ikdyž je to Michael, a u toho mě nikdy nic nepřekvapí. Achjo. Když už si myslím, že.. že třeba.. se mu líbím, tak udělá tohle.

Potřebovala bych odreagovačku s kámoškama, nějakou pyžamovou party. Oh jen při té myšlence jsem se usmála. Neměla jsem na to myslet. Slzy začaly stékat ještě silnějším proudem, když jsem si uvědomila, že nikoho nemám. Jen Matthewa. Což je celkem smutný. V myšlenkách mě přerušil mobil.

R: Prosím?

M: Ahoj, jsou naši doma?

R: Ne, jsem tu jen já.

M: Dobrý, zachvilku jsme tam.

Řekl a zavěsil. Jsme?! Prosím ať přijde s kýmkoliv jen ne s ním. Prosím! Upřímně, nevěřím tomu, že to nebude Michael.

Než jsem stihla přerušit mé myšlenky na Mikeyho, zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít a ve dveřích stál Matthew s Michaelem, celým od krve.

"Pane bože, co jste dělali?!" zpanikařila jsem.

"Nic, nic. Jdu na chvíli do pokoje." řekl Matty a odešel. Cože? Dělá si srandu? Nechá tu Michaela? Oh bože, chci mít taky tak špatné srdce, abych ho tu dokázala nechat. Bohužel, nedokážu.

"Michaele proboha." jako odpověď sykl bolestí a nebyl schopný udělat krok. Přikročila jsem k němu, dala mu jeho ruku kolem mého krku a pomohla mu do koupelny.

"Proč to děláš?" zeptal se.

"Co dělám?" řekla jsem. Nic jsem nedělala, jen jsem ho vedla do koupelny.

"Pomáháš mi. I přesto, co jsem ti udělal." vysvětlil mi.

"Oh bože, přece tě tam nenechám jak Matthew." odpověděla jsem. Pravdivou verzi mu přece říct nemůžu.

"Lžeš." namítl.

"Co prosím?"

"Lžeš. Kdybys chtěla, nechala bys mě tam."

"Nechovej se jak malý dítě, prostě ti tu ránu ošetřím. Jak se ti to vlastně stalo?"

"Nezamlouvej to." vrátil se zpět k tématu. Je jak malej.

"Bože mlč." odsekla jsem a modlila se, ať se k tomu nevrací.

"Proč je sakra tak těžký, mi to přiznat Ronnie?" Miluju když vychází moje jméno z jeho úst. Umí si vybrat chvilku. Nesnáším to, jak má pořád pravdu.

"Nemám ti co přiznávat. Tohle bych udělala s každým, kdo by takhle stál ve dveřích." řekla jsem a vytahovala ze skříňky lékárničku. Vytáhla jsem dezinfekci a vatu a začala mu přejíždět přes nos a ostatní rány, včetně roztrhlého obočí.

"Au!"

"Jsi jako holka. Musíš něco vydržet."

"Tak mi to přiznej."

"Ty prostě nejsi normální."

"Dochází ti argumenty že?" vysmál se mi. Nesmál se, ale říkal to tím stylem.