New life

10 - High school

"Připravená?" zeptal se Matthew když jsme překračovali práh u dveří.

"Asi ano." odpověděla jsem s roztřepaným hlasem.

"Půjdu s tebou k řediteli, ten ti dá různý papíry a takový blbosti, který tě nemusí zajímat, ty je jen doneseš našim."

"Okey." řekla jsem a pobírala informace, který mi právě řekl.

Došli jsme k ředitelně a Matthew zaklepal na dveře.

"Vstupte." ozvalo se.

Matty stiskl kliku a otevřel dveře. Zhluboka jsem polkla a snažila se být co nejmilejší.

"Dobrý den." pozdravila jsem.

"Dobrý den, vítám tě na naší nové škole. Budeš chodit do 2.A s Matthewem, ten ti obstará rozvrh, třídní učitelka je O'donell. Snad se ti tu bude líbit a brzy se se všemi seznámíš. Tady to dej rodičům na podepsání."

"Dobře. Moc vám děkuju." usmála jsem se.

"Naschledanou." dodala jsem.

"Naschle." řekl a já odešla spolu z Mattym na chodbu.

"Tak dobrý ne?" zasmál se, když viděl moji nervozitu.

"Nevím, snad má na mě dobrej názor, po prvním dojmu."

"O tom nepochybuju ségra." obejmul mě.

"Máte ve třídě někoho, s kým si budu rozumět?"

"Nevím, ale určitě se s někým seznámíš."

"No.." řekla jsem a byla čím dál tím víc nervóznější.

Vešli jsme do třídy a já nemohla uvěřit svým očím. No, tak takhle jsem si to teda nepředstavovala. Všude lítaly papírky, vzadu stála parta kluků, kteří si dělali srandu s partičky šprtů, vedle byly asi 4 blondýny, který probíraly odstíny laků na nehty, v první lavici seděl kluk s mobilem v ruce. Dvě lavice od něj se líbal nějaký pár, což bylo dost nechutný. Pohled jsem přesunula na další část třídy, čehož jsem hned litovala. Seděl tam, rovnal si cigarety v krabičce a když zaregistroval Matthewa, zavolal na něj, takže jsem tam zůstala stát sama, absolutně nevědíc, kam si sednout, co dělat, zbavená veškerých smyslů.

"Hey Ronnie!" zavolal na mě Mikey.

"Hm?" otočila jsem a vraždila ho pohledem.

"Pojď sem ne?" napůl se zeptal, jako by se včera nic nedehrálo.

"Ne." odsekla jsem.

"Proč ne?" zeptal se znovu a ve třídě postupně nastalo ticho.

"Protože za tebou nechci a nepůjdu." namítla jsem i přes všechen ten chtíč jít za ním.

"Jak myslíš, myslel jsem, že bysme mohli někam zajít."

"Radši umřu." odsekla jsem ho, a rozesmála tím celou třídu. Michaelovi sklaplo a já si sedla do první lavice uprostřed, tudíž daleko od všech divných lidí. Vedle mě byl kluk s mobilem v ruce, a z druhé strany holka s knížkou v ruce. Aha, takže samotář a šprtka. Nojo, Blues si zase umí vybrat místo.

"To bylo dobrý." přišla ke mně skupinka kluků a holek, neutrálního stylu, a ještě teď se nedokázali přestat smát, což jsem nechápala. Tolik jsem toho neřekla.

"Tolik jsem toho přece neřekla." zasmála jsem se.

"I to co jsi řekla. Michaelovi se každej bojí říct pomalu 'Ahoj'" řekla holka s dlouhými vlasy.