New life

3 - New friend?

"Ahoj, je tu volno?" řekl černovlasý kluk.

"Jo, vidíš ne?"

"Mohla by jsi být milejší."

"Neznám tě, s cizíma se nebavím."

"Tak bychom se mohli seznámit. Jsem Matthew."

"Jo super."

"To nemůžeš myslet vážně. Nemůžeš být takhle uzavřená holka, ikdyž vypadáš na samotářku, skrz ten styl oblíkání."

"Prosím?"

"Promiň, nemyslel jsem to osobně, ale taky nejsi zrovna 2x milá, takže nemáš právo mi něco vyčítat."

"Jsem Ronnie."

"Veronnica?"

"Ne! Nesnáším to, prostě Ronnie."

"Dobře, omlouvám se."

"To nic, v pořádku." řekla jsem a poprvé se na něj usmála.

"No vidíš jak to jde, když se chce."

"Haha." odsekla jsem.

"Snaž se být milá Ronnie."

"Nebudeš mi říkat co mám dělat."

"Promiň."

"Už se neomlouvej.."

"Kolik ti je?" zeptal se.

"Dnes 16."

"Wow, tak to je super! Všechno nejlepší Ronnie!" řekl nadšeně.

"Děkuju Matthew."

"A, odkud jsi?"

"Pár bloků odsud."

"Aha. Sourozenci?" zeptal se a já mlčela a kdyby se dalo vraždit pohledem, je mrtvý.

"Promiň, nechtěl jsem se tě dotknout."

"Stalo se. A zase se omlouváš."

"Promiň."

"Matthew!" řekla jsem a smála se, asi poprvé za posledních devět let.

"Tak se mi líbíš!" řekl a usmál se.

"Nechceš někam zajít?"

"Neznáš mě, proč mě někam zveš?"

"Protože vím, že tam uvnitř jsi milá holka."

"A co když ne?"

"No, musím uznat, že ty boty, roztrhaný rifle, kroužek ve rtu a to tetování na předloktí tomu moc neodpovídají, ale myslím, že jo."

"Je to můj styl. Jsem jiná. Ty jsi si všimnul toho tetování?"

"Jo. Never give up, there is always some hope."

"Moje motto."

"Proč zrovna tohle?"

"Kdybys znal mojí minulost, pochopil bys. A už dopředu-lidem na potkání se fakt nesvěřuju."

"Nemůžeš se schovávat za minulost."

"Co ty o tom víš Matthew?"

"Víc, než si myslíš."

"Nechceš se zase někdy sejít?" řekl.

"Oh Matthew, kdyby jsi jen věděl, jak ráda bych s tebou zase někam šla a měla konečně kamaráda."

"Uhm, takže v čem je problém?"

"Nemůžu. Neptej se, prostě nemůžu. Je to dost složitý."

"Dobře, dáš mi tvoje telefoní číslo?"

"607853388"

"Díky."

"Za nic, tak já asi půjdu."

"Ehm, jo jasně. Měj se Ronnie."

Už ho nikdy neuvidím. Kluk, který měl zájem se se mnou bavit! Někdo se mnou chtěl být kamarád! Zní to šíleně, ale když devět let máte jen nějakej blbej deníček, do kterého se můžete vypsat, ale nemáte nikoho, kdo by přišel, obejmul vás, a řekl "Neplač, to bude dobrý." Je to těžký.