New life

18 - Accident

"Matthew, já jsem udělala blbost, a nevím, jak se z ní dostat."

"Povídej." díky bohu má dobrou náladu!!

"Já měla jít se Sebastianem nakupovat.." začala jsem a on přetočil oči při vyslovení jména Sebastian.

"To si můžeš dpustit." řekla jsem jen a pokračovala.

"No a pak jsem potkala jednoho kluka." usmála jsem se při té vzpomínce na dnešek.

"Máš Mikeyho ne?" řekl hnusně.

"Ježiši potkala jsem JEN kluka, co je na tom?! Michaela miluju!"

"No a co, měla by sis ho vážit."

"Já?! Já bych si měla vážit jeho?! Jedinej, komu můžeš něco vyčítat je on! Mám pocit, jak kdyby mě nemiloval, jen si se mnou zahrával, ale on není takovej jako ty! Furt mi něco vyčítáš! Furt! Promiň Matty, na tohle já nemám!" zařvala jsem a odešla z pokoje.

"Ronnie, Matthew!" ozvalo se z kuchyně.

"Ano?" řekli jsme oba stejně naštvaně.

"Jedeme na nákupy, tak tu buďte hodní." zasmála se Rose-Mary.

"Nojo. Ahoj." řekli jsme a každej šli po schodech nahoru.

"A dávejte pozor, je tam náledí!" zavolal ještě Matthew.

"Neboj zlato." řekla Rose-Mary a Matthew protočil očima. Jak si nemůže vážit rodičů? Co já bych dala za pravý..

"Nevím, co dělat, napadlo mě jít za Sebastianem a omluvit se mu. Ale to bych musela mít odvahu, kterou nemám. Napíšu mu SMSku." řekla jsem nahlas, ikdyž jsem byla sama v pokoji.

R: Sebi? Můžeme si promluvit?

S: Nechci s tebou mluvit. Na to už máš přece jiný lidi ne?

R: Sebi..

Napsala jsem jen, ale neodepsal.

Šla jsem si lehnout a nejspíš při poslouchání písniček usla.

"Ro-Ronnie?" zašeptal někdo lámavým hlasem.

"Hm?" promnula jsem si oči a přede mnou klečel Matthew s obličejem, který nedokážu popsat. Zlomeným? Smutným?

"Jsi v pohodě?"

"No, já zatím ještě celkem jo."

"Matty co se stalo?" zeptala jsem se, ale to už se ve dveřích objevila Rose-Mary, šíleně ubrečená se ke mně přibližovala, obejmula mě, a smáčela mi tričko od slz.

"Ro-Rose-Mary?!" řekla jsem ustrašeně.

"Já nechtěla Ronnie! Já opravdu nechtěla! Nemůžu za to! Vlastně můžu, ale-" nedokázala doříct větu, zlomil se jí hlas a začala brečet ještě víc.

"Řekne mi tady někdo co se stalo?!"

"Já fakt nechtěla!" brečela ještě víc, a já byla naprosto šokovaná touto situací. Třeba ještě spím, kdo ví.

"Ronnie?"

"Petere, prosím, vysvětlíš mi situaci?" řekla jsem vystrašeně, když Peter přišel do pokoje.

"Já.. jak bych to řekl.."

"Hlavně už říkám, celkem se už bojím." přiznala jsem.

"My jsme jeli do nákupáku nakoupit dárky na vánoce, no.. a je tam náledí.."

"Vždyť jste tady, v pořádku." namítla jsem a chtěla se mi utéct a zabránit tomu, abych slyšela dokončení Peterové věty.

"My jo, ale.."