New life

29 - Overdone it

Vyšli jsme z domu s nějakou hnusnou vodkou v ruce. Každý měl svoji, ani nevíme proč.

"Kam půjdem?"

"Do parku?" zeptala jsem se.

"Okay." souhlasil. Dal mi ruku, čemuž jsem se podivila a šli jsme dál.

Došli jsme tam, byla celkem tichá atmosféra, dokud Luka nenapadl strašně úžasný nápad.

"Mám nápad!" zvolal radostně.

"Sem s ním." popohnala jsem ho.

"Dáme soutěž kdo vypije té vodky víc na ex, chápeš jak myslím ne?"

"Jo chápu. Okay, aspoň bude sranda." zasmála jsem se. Nasála jsem vůni vodky, která mi ale vůbec nevoněla a přiložila láhev ke rtům. Luke opakoval mé pohyby a při vypité půlce vodky bez jediného odtáhnutí jsem usoudila, že pokud vypiju víc umřu. Odtáhla jsem tedy konečně vodku a podívala se na Luka. Měl o trochu víc než já, ale bylo mi to jedno. Byla jsem ráda, že to mám za sebou.

"Jsme lepší!" začal pořvávat jak magor.

"Nejsi." protestovala jsem.

"Víš co mě sere?" namítl.

"Nevím."

"Jsem úplně při smyslech." jo Lukey, to bude tím, že alkohol působí vždy po nějaké době. Blik.

"Zlato, počkáme půl hodiny." zasmála jsem se.

"Jsem lepší, to mi stačí."

Začali jsme pomalu pít víc a víc vodky, než tam nic nezbylo. Horší bylo, že nám to stačilo zabrat přibližně půl hodiny a alkohol se začal probouzet v mé krvi, a podle všeho i v Lukové.

"Musím ti něco říct." zamumlala jsem.

"Pohíde-povídej." zasmál se Luke.

"Sebastian je můj kadarám. Ehm, kamarád. Miluje mě!" začali jsme se smát jako dva naprostí idioti.

"To si děláš srandu!" smáli jsme se ještě víc.

"Nedělám!" zařvala jsem.

"Nemiluju Sebiho, ani Mikeyho, ale Luka!" řvala jsem kolem sebe na plný kolo.

"Nevím jestli tě miluju." řekl Luke a přestal se smát. Já dostala další záchvat smíchu, ale on seděl pořád stejně.

"Miluju je strašně vtipný slovo!" zakřičela jsem. Pořád jen řveme.

"Ráda řvfdsjhu!" zamumlala jsem sloučeninu nějakých písmen, což mělo znamenat vyjádření k mé lásce ke řvaní. Co? Láska ke řvaní? Asi miluju Luka. To spolu nesouvisí. Ale je tam láska. A láska je milování. A milování je neskutečně vtipný slovo.

"Proč se směješ jak jelen?" projížděl mě Luke očima.

"Miluju tě! Asi se počůrám smíchy!" nekontrolovatelně jsem se smála, a on se ke mně konečně přidal.

"Rozhodl jsem se, že tě mi-lu-ju!" vykoktal to slovo během smíchu.

"Já tebe taky!" řvala jsem. Kolem šlo nějaké malé dítě, asi 10 let.

"Hej pojď sem!" řvala jsem na něj, ale neposlechlo.

"Třeba neumí anglicky." zarazil se Lukey.

"Kam hír plís! Komm da! fakjlbvubrziadgtfv!"

"Co bylo to poslední?" zeptal se a zasmál se.

"To teď vymýšlím, nech mě."

"Himalájština. A proč si řvala to první, když jsem řekl, že neumí anglicky?" smál se mi.