New life

32 - Sad story

Než začnete číst, doporučuju pustit si k této části Green Day - Forgotten, část je dost smutná, a tahle písnička je k tomu dokonalá^^

Probudila jsem se vedle Mikeyho, a rozhodla se připravit nám snídani. Zorientovala jsem se, a zjistila, že jsme u Michaela v bytě. Otevřela jsem dveře pokoje, a narazila do paní Cliffordové.

"Omlouvám se, já jsem nechtěla, víte, já.." začala jsem zmateně koktat a rozhlížela se kolem sebe.

"To je v porádku zlatíčko. Michael ještě spí?"

"Ano." řekla jsem stručně.

"Nechceš jít na ranní kávu?" usmála se. Přikývla jsem a šla za ní, nejspíš do kuchyně.

"Tady." podala mi s úsměvem kávu.

"Děkuji." slušně jsem řekla a usrkla si horkého nápoje.

"Ronnie, jsi strašně milá holka. Občas se i divím, že jsi zrovna s Michaelem." ironicky se usmála.

"Michael je trochu odlišný, než ostatní děti. Dobře, děti asi nebyl ten správný výraz, ale snad mě chápeš."

"Co tím chcete říct?" zeptala jsem se poněkud zvědavě.

"Chceš říct, že ti nikdy nepřišlo Michaelovo chování zvláštní?"

"Ehm, no.. samozřejmě, že přišlo." přiznala jsem stydlivě.

"Když mu bylo 16, což je 3 roky zpátky. Měli jsme rodinu, o které by každý sníval, věř mi. Měl oba rodiče, ne jen mě, a taky dvě malá dvojčátka jako sourozence. Harryho a Bena. Mikey tehdy neměl ani jeden piercing, ani jedno tetování.. Neměl nic z tady těch... věcí. Ale co měl, bylo velké srdce. Obrovské. Byl tak neskutečně ochotný a dobrosrdečný. Stalo se to 7. července 2012.. Harrymu a Benovi bylo tehdy 5 let. Michael je vzal na procházku, tak jak to dělal každý den přesně v 15:00 hodin. Trval na tom, že dítě potřebuje čerstvý vzduch, ať se děje co chce. Bral je, jakoby to byly jeho vlastní děti. No, zpátky k věci. Vzal je ven, do parku. Všechno probíhalo v pořádku, ale pak, když se rozhodli jít domů, kluci žadonili, že budou hrát na honěnou. (bez dvojsmyslů prosím:D) Michael je tedy začal chytat, zatímco se kluci pevně drželi za ruce. Vyběhli z parku, a kluci chtěli rychle přeběhnout silnici, aby dostali nad Michaelem náskok, ale.." zastavila se a šla si pro kapesník, kterým si následně utřela slzy. Chtěla jsem něco říct, ale neměla jsem slov, vyschnuto v krku, neschopna slova. Nemohla jsem ze sebe dostat ani "Moc mě to mrzí.".. nešlo to. Paní Cliffordová se nadechla, s tím, že bude pokračovat. Nekontrolovatelně mi začala téct slza, ale přikývla jsem na souhlas, že může pokračovat.

"P-přebíhali silnici v zatáčce, tudíž auto které jelo, nemělo šanci je vidět, natož to ubrzdit. Ben byl na místě mrtvý, pouze Harry přežil, avšak jen na přístrojích. Byl v komatu, a ne a ne se probudit. Nebudeš mi věřit to, co teď řeknu, ale Michael z té nemocnice měsíc nevyšel. Opravdu. Beze srandy. Přes noc seděl na židli, bál se usnout, aby nepřišel o jeho probuzení. Po třech týdnech v nemocnici byla noc jako každá jiná. Všichni jsme věděli, že je to bez šance, ale Michael tomu nevěřil. Harry byl poraněn na 70% těla. Tu noc se stalo něco, co Michaelovi vzalo dech. Seděl u nemocniční postele, držel Harryho ruku a ani na minutu z něj nespustil oči. Pak Harry párkrát mrkl a následně otevřel oči. Michael začal zvonit, nacož přiběhl lékař i se sestrami. Špatná zpráva byla, že se probudil jen díky přístrojům, bez nich by se to nestalo. Nehoda mu způsobila to, že nemohl hýbat s tělem. Nemohl ani udržet oči otevřené, pouze vnímal. Doktoři řekli, že na přístrojích ho můžou držet, ale bude se trápit, moc trápit. Michael se rozhodl, že nesnese to, aby se jeho bratr trápil. Smířil se s tím, že Harry půjde za Benem, jak se do týdne stalo.