New life

17 - Just another boy

"Dobré ráno princezno." řekla jsem a po chvilce zaostřování mích očí po probuzení si všimla Mikeyho, sedícího u postele, která byla v úplně neznámém prostředí.

"Mikey?" řekla jsem jen. Byla jsem ráda, že vím, že Mikey je Mikey, protože přes tu bolest v mé hlavě nešlo normálně přemýšlet.

"Tady máš nějaký přášky na bolest hlavy, myslím, že je budeš potřebovat." zasmál se. Fakt vtipný Clifforde.

"Co se stalo?"

"Nic, byla jsi jen trochu opitá."

"Já? Ne nebyla. Nepiju. Ehm, teda jasně, že piju, ale ne bezdůvodně." plácala jsem pátý přes devátý. Musela jsem říct, že piju. Co by si jinak o mě myslel.

"Co-co se stalo? Jakože, udělala jsem nějakou blbost?" myslím, že je dobře, že si nic nepamatuju.

"Ne." řekl, ikdyž ne moc přesvědčivě.

"Vážně ne?" ujišťovala jsem se.

"Věř mi babe." řekl. Za to oslovení mu budu věřit vždycky všechno. Je úžasnej.

"Mám v hlavě úplně prázdno."

"Pff, jak se jmenuješ?"

"Ronnie." zasmála jsem se jeho otázce.

"Kolik ti je?"

"Mikey, bože." zasmála jsem se ještě víc.

"Kolik ti je?" zopakoval a zazubil se.

"16."

"Co je dnes za den?"

"Nevím."

"Tak to je to s tebou špatný.."

"Nevím blbý datum a den." zasmáli jsme se.

"19.12. pátek." odpověděl.

"Hm." přikývla jsem a hlavu nechala spadnout na polštář.

"Ty se netěšíš?" zeptal se.

"Co?" usmála jsem se.

"Přece na Vánce!" nahl se nade mne a políbil mě. Jak jsem jen mohla políbit Sebastiana, a málem ztratit tohoto dokonalýho kluka? Oprava, já nepolíbila jeho, on políbil mě.

"Pane bože Vánoce!" vzpamatovala jsem se po několika minutách a uvědomila si, co právě řekl. Já na ně absolutně zapomněla. Už jsem si na ně odvykla, cuz tomu v děcáku se Vánoce říkat ani nedalo, ale teď je to jiný. Co koupím Rose-Mary, Peterovi, Matthewovi, Sebimu, a Mikeymu?! Moc otázek, žádné dárky.

"Mikey, musím jít, promiň!" řekla jsem, zvedla se a hned se chytla za hlavu. Au.

"Odvezu tě domů, nechci abys v tomto stavu chodila sama."

"Nemusíš si dělat starosti, já to dojdu, vždyť je to pár bloků odsud, to nemůže být ni-" jeho rty mi nedovolily dokončit větu.

"Trvám na tom, že tě tam hodím."

"No, tak dobře." přikývla jsem tedy nakonec.

"Naschle." pozdravila jsem paní Cliffordovou, když jsem odcházela s Mikeym do auta. Vypadá strašně mile, sympaticky.. Jak někdo takový může mít Clifforda za syna?!

Cesta autem proběhla v tichosti.

"Mikey, děkuju moc za svezení, strašně moc moc ti děkuju." dala jsem mu pusu a vyšla z auta. Chvilku jsem se dívala, jak zajíždí pryč, a šla dovnitř. Potřebuju jít na nákupy. Matthew nepůjde, jak ho znám, Sebastian.. Nějak se mi nechce scházet se s ním, skrz náš poslední "venek". Nemáš na výběr Blues. Řeklo mi podvědomí.