KYBORG [CZ]

4. dubna

ARISU:

Probudila jsem se časně zrána, zatímco Oli ještě spal. Musela jsem. Dneska totiž nebyl obyčejný den. Ne. Můj chlapec má narozeniny. 

Dvacet dva - to je krásné číslo, souměrné, pravidelné. A celé modré. A můj dárek pro něj bude taky krásný. Doufám, že mu nejen tím ukážu, jak moc ho miluju. Šla jsem se umýt a potom hned do kuchyně chystat dort, který jsem včera tajně upekla. Někdy se ty „ženské dovednosti“ holt hodí. Nejdříve jsem si ovšem vzala na sebe své nejoblíbenější šaty se zentangle vzory. Doufám, že se mu náš dnešní den bude líbit. Byla jsem šťastná. Doopravdy šťastná, což bývám upřímně jen málokdy. A spokojená se sebou a se svým životem, což bývám ještě míň. Dala jsem si na hlavu svá růžová sluchátka a pustila playlist Poppy. Zrovna jako první hrála „Computer boy“ a já zjistila, že mi ta písnička v mnohém připomíná mě samotnou. 

I don't care and I won't change myself

I don't want anybody else

I fell in love with the man of the future

I've got a thing for my laptop computer

I'm so in love with the man of the future

The only one that brings me joy is my computer boy

Tančila jsem do rytmu jak bláznivá. Chtěla jsem vyvádět radostí a dělat šílenosti. Najednou mě napadlo, že uvážu Olimu na anténku svoji oblíbenou mašli s jednorožci, kterou jsem milovala jako malá. Nevím, proč mě taková blbinka napadla, ale přišlo mi to vtipný. Taky ještě musím vyzvednout druhý dárek, tak doufám, že se zatím neprobere. Jenom si ho předám se známým ve dveřích a půjdu zase zpátky, jakoby nic.  

Naštěstí se celá akce vydařila a bedna s dárkem stála v předsíni. 

Pak už jsem jen čekala, až se probudí. 

Konečně otevřel oči a protáhl se. Dala jsem mu pusu na tvář a popřála šťastné narozeniny! Taky jsem mu udělala jeho nejoblíbenější snídani do postele a šla si pomalu nachystat dárky. 

Mezitím šel Oliver do koupelny a já musela rychle zakrýt to, co leželo v předsíni. Pak, když se umyl a vrátil se zpátky na gauč, řekla jsem mu, ať rozhodně nikam nechodí a ať poslušně počká tady. Tak se usadil a bylo na něm vidět, že je opravdu nadšený, protože můj kluk hodně obtížně skrývá emoce. To mi na něm přijde tak roztomilé. Tu jeho radost vyjadřuje tak čistě, nevinně až spontánně, že mám vždy chuť ho objemout. Jeho emoce jsou velmi nakažlivé. A tak jsem teď před ním stála a podala mu první balíček.

S nadšením v očích ho rozbalil a uvnitř bylo zelené tričko se siluetami Kraftwerk, které ještě nemá a dvě letenky pro nás do Dubaje. To jste měli vidět, jak byl nadšený. Celou mě samou láskou málem rozmačkal. A to ještě netušil, jaký dárek pro něj ještě, kromě romantiky, kterou plánuji na dnešní večer, skrývám. 

Miluju to jeho nadšení ze všech věcí! Vždycky, když ho něco zajímá, dokáže o tom mluvit, jakoby to byla ta nejzajímavější věc na světě. 

„Ari, co to tam ještě schováváš?” zeptal se zvědavě a já mu dala poslední dárek. Nejdřív jsem ho ovšem poprosila, aby zavřel oči a nastavil ruce. Trochu se zakřenil nejistotou, jestli mu do nastavených dlaní nedám třeba lidské střevo, ale stejně poslechl. Jemně jsem mu položila dárek do rukou a on, když poznal, co to je, bleskově otevřel oči a málem vyjekl radostí. Zaradovala jsem se, jelikož ne každý dvaadvacetiletý kluk by tento dárek ocenil. Ale Oli není obyčejný, navenek ani uvnitř. A já to na něm z celého srdce miluju. 

V jeho rukách se choulilo malé mourovaté koťátko. „Je to chlapeček!” řekla jsem. 

„Jak se bude jmenovat?“ zeptal se mě se zájmem. Já ale jen šibalsky pokrčila rameny a řekla jsem, že to si musí vymyslet on sám. Oliver položil kotě vedle sebe na postel a přitáhl si mě k sobě v něžném polibku. 

A ne, kocourek nezůstal beze jména ani den. Odpoledne Oliver řekl, když zrovna ležel na gauči s malým na břiše, který spokojeně předl a zatínal drápky do jeho trika, že při těchto chvilkách cítí neskutečný mír v duši. Že prostě není nic více uvolňujícího než, když může v klidu ležet a hladit usínající kotě. Ani se mu nedivím, že tohle říká, jelikož ještě před deseti minutami malý útočil na jeho anténku, jelikož si myslel, že je to na hraní. Pousmála jsem se.

Mír v duši, to je hezké. Miluju to jeho básnické střevo. Někdy sice mluví jako kniha, protože je hodně sečtělý, ale umí i klít jak námořník. 

Jak jsem nad tím tak přemýšlela, vzpomněla jsem si na jeden japonský znak, který znamená „duševně bohatý“ a čte se „tomi“. Bezmyšlenkovitě jsem mu to řekla.

Oliver se na mě podíval, jakoby právě dostal úžasný nápad. „To je ono! Bude to Tomísek!”

A tak náš kocourek ke svému jménu přišel. 

Vždycky to byl Tomísek, od začátku světa, jen se na to muselo přijít, to jsem věděla i já. 

Byl to šťastný den. Oliver byl moc rád, k večeru přijela i jeho rodina a já tak mohla poprvé spatřit jeho rodiče. Působí na mě moc milým dojmem. Samozřejmě že jsme ty jeho narozky všichni zapili a Oliver kupodivu popíjel nejmíň. Nemá upřímně alkohol moc v lásce, či spíše opilost po něm.

Na nás asiaty působí alkohol intenzivně a tak jsem byla v náladě pomalu lusknutím prstu. 

Oliverovi rodiče si mě asi oblíbili, což je skvělé. Slibuji jim, že se o jejich mladšího syna budu starat jak nejlépe dovedu.