KYBORG [CZ]

25. října

Jako každé ráno jsem si kontroval e-maily, jestli mi nepřišlo něco zajímavého. Nějaká pozvánka, oznámení, zpráva, prostě cokoli. 

Na Instagramu a emailu nic zajímavého, zato na Messengeru jsem našel velmi pozoruhodné pozvání. Bylo od nějakého klubů duchařů, českých bořičů mýtů, nebo co. Přesný název organizace si nepamatuji, neboť není zas tak důležitý, ale něco tím stylem to bylo. Psali mi, že si na internetu přečetli článek o mně a o tom, že údajně dokáži vnímat smrt, a že moc rádi by si mě vyzkoušeli. Ať se stavím 30.10. v domě bla na ulici bla bla, a že si mě tam vyzpovídaji. Upřímně jsem moc nevěděl, co na to odpovědět. Nechtělo se mi tam. Lidé bez mého smyslu to nikdy nepochopí. Jenže… pokud prokáži nějaké zajímavé schopnosti, mohla by mě hypoteticky čekat poměrně tučná sumička. Nad tím už stálo za to zauvažovat. Alespoň hypoteticky. Jenže je jasné, že moje schopností vidět smrt se neprokazují tak jistě, jako například telekineze. A i na tu, pokud chce být proveden výzkum, který eliminuje všechny podvody, musí být nastavené velmi přísné podmínky. Takže, když jsem se tak nad tím zamyslel, je dokázat to, že opravdu tyto schopnosti díky svým kyborgánům mám, poměrně dost neproveditelné a hlavně se musí počítat s perfektním načasováním. Chtějí mě snad vzít do Švýcarského centra pro asistované sebevraždy, abych tam pak vypisoval přesný čas, kdy zemřela paní Grundhilda? Nebo jak to bude? 

Moc jsem tomu nevěřil, ale možná jim časem odepíšu. Možná. 

Zatím jsem zamířil na Google. A tam jsem to viděl. Všude byly články o tom, že se našlo tělo zmizelé Anežky Veselé. Přejel mi mráz po zádech. Nechtělo se mi to číst, přišlo mi to, jako kdyby se psaly bulvární pomluvy o někoho, koho já znám. Projížděl jsem to, některé články psaly faktické chyby, ale pak jsem našel jeden, který mě zaujal. Respektive… vyděsil. Byl to článek na iDNES a titulek článku zněl nějak takto:

„Pomohl k vyřešení případu zmizelé Anežky senzibilní kyborg?“ 

Nechtěl jsem se na to dívat. Vůbec jsem netušil, co se tam bude psát. Jaké nesmysly tam lidi napíšou a jakého šarlatána tam ze mě udělají. 

Kde vzali mý jméno? To jim to jméno prozradila paní Veselá, v návalu euforie, že jsem jí dal naději? Nevím. Vnitřní hlásek ve mě se ozval, že přeci nemusí být tak zle, že se to provalilo s tou mou dovedností. Náhodou bych si mohl vydělávat hledáním ztracených… Blbost! Zavrhl jsem to ihned. Přinejmenším ani neumím duchy vyvolávat, aby mi ukázali cestu a podle mě to ani nejde. Anežka se zuby nehty držela tady na Zemi, protože chtěla rodičům ještě něco říct. A pak jsem udělal něco, co by člověk nikdy pod článkem o jeho osobě dělat neměl. Klikl jsem na „přejít do komentářů“. Lidi mají nějakou schopnost, že se za zdánlivě neproniknutelnou oponou internetu stávají nejchytřejšími, nejlepšími a nejvtipnějšími.

Povzdechl jsem si a ukázal ten článek Arisu.

Proč se asi s tímto nechci moc chlubit a moje vidění smrti troubit do světa? Právě kvůli takovým lidem, jako jsou komentátoři na iDNESu. Takže ne. Moje koketování s nápadem, že bych se nechal prohmátnout nějakýma lovcema duchů vzal velmi rychle za své. Ovšem… stále je tu možnost, že jim odepíšu. Jen tak, ze zvědavosti.