KYBORG [CZ]

9. června

OLIVER:

Probudil jsem se brzo ráno a nemohl jsem dospat. Byl jsem nervózní, jelikož už zítra jsme měli letět. Byl jsem sice rád, že se pravděpodobně podívám do Dubaje, ale měl jsem taky trochu strach, co hlodal v mém břiše jako červotoč. Co když mě kvůli mým vylepšením nepustí ani bezpečnostní kontrolou? Nojo, lidé s endoprotézami, na to už je společnost díky Bohu zvyklá, ale co někdo, kdo má v sobě technické součástky dobrovolně? Nebudou mě podezírat například z terorismu? Musel jsem jít vyvětrat, ale když jsem ucítil, jaké je venku vedro, tak jsem raději zase zavřel a šel si lehnout, jestli ještě neusnu. Chvíli jsem se převaloval a pak jsem si dal masku na oči, poněvadž letní slunce prosvítalo i za rolety. Zavřel jsem oči a moje poslední myšlenka, než se mi povedlo zase zabrat bylo, že už beztak musíme z toho přehřátýho baráku vypadnout a nebo si alespoň koupit klimatizaci.