°ten°

394 28 63
                                    

Uběhlo už pár dní od té hádky...Nic moc se nezměnilo, Rye semnou chtěl párkrát mluvit, ale já ho poslal někam..jinak ho ignoruju, ale on na mě pořád kouká.
Štve mě to a on to ví..

Zrovna pracujeme na nějakém pitomém kvízu.

,,Tohle je 34"
Řekl jsem u jedné otázky co jsme zrovna řešili.

,,Nene je to 54"
Řekl Rye.

,,Ne to není, máš to špatně"

,,Hele nebuď na mě takový, přiznej že mám pravdu"

,,Nech toho, moc dobre vím co tím myslíš...posral jsis to sám a nezískáš mě, takže toho laskavě nech a tohle sem teď netahej!"
Mezitím jedna holka to vyřešila taky a řekla že to je 54.

,,Vidíš Cutie měl jsem pravdu, přiznej to"

,,Leda tak ve snu idiote"

,,Myslis v tom snu kde bych tě pořádně oš-"

,,Můžeš toho laskavě nechat?! Tohle tady s tebou řešit nebudu"

,,A u mě v posteli jo?"
Řekl když už jsme šli pryč protože jsme měli hotovo a teď jsme měli volno, cestou mě chytl za zadek.

,,Myslel jsem si ze by jsi mohl být jiný, lepší než jsem slyšel, ale spletl jsem se"

,,Ale vždyť ja jsem jiný, hele to co jsem řekl, nemyslel jsem to tak, řekl jsem to před Brookem protože jsem zpanikařil a nevěděl jsem jestli je ta správná chvíle aby věděli že jsem se změnil"

,,Ne, nezmenil jsi se"

,,Co když jo?"

,,Tak proč mi teď saháš na zadek?!"

,,Protože se mi líbí"

,,Nech ho být"
On mi ovsem na to trochu stiskl zadeček.

,,Můžeš toho nechat?!"
Dám jeho ruku pryč.

,,Ale, ale..tobě se to líbí"
Zastavil mě a zase si presunul ruce na můj zadek a zmáčkl ho..
Skousl jsem si ret.

,,N-nech toho prosím.."
Podíval jsem se na něj, udelal něco co bych nečekal...prostě mě pustil a nechal mě jít a já odešel do chatky..

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Měli jsme opět volno, tak jsem si vzal kytaru a svůj blok a šel si sednout zase pod ten strom...doufám že ho tam tentokrát nepotkám.

Sedl jsem si do trávy a začal hrát jednu písničku co skládám...melodii už mám a nápad na slova taky..Začal jsem je psát do bloku.
Šlo to samo, prostě jsem psal text jako by to byla slohovka o tom co jsem dělal dneska ráno...
Ta písnička se jmenuje Flashing lights.

Začal jsem ji tedy poprve hrát i se slovy...Proč složim vždycky něco, co mě rozbrečí, ano, u konce mi zase tekly slzy po tvářích.

Dohrál jsem, odložil jsem kytaru, pritahl si nohy k tělu a začal brečet.
Ani nevím proč...
Je to snad z toho jak si se mnou Rye hraje?? Není takový jaký jsem si před tím myslel že by mohl být..nezměnil se..
Kdyby tam nepřišel Brook, co by se stalo teď?? Možná by mě uz zatáhl do postele, užil si semnou a pak mě prostě odkopl jak nějakou špinavou děvku.
Ale co mám dělat, určitá část mě mu podlehla a nechci aby jsem mu podlehl celý...nemůžu?!
Nevím co mám dělat, opravdu nevím. Proč se tohle muselo stát teď? Teď když jsem se z toho všeho před tím tak nějak vzpamatoval?!!
Nechci trpět znova, nechci aby to tak bolelo znova...

Three Weeks of HellKde žijí příběhy. Začni objevovat