Three Weeks of Hell

°seventeen°

Další den to bylo mezi mnou a Ryeem úplně v pohodě, často jsme si povídali nebo se chodili spolu projít..
Stále jsem se nijak nevyjádřil k tomu co se stalo předevčírem. Ještě si nejsem úplně stoprocentně jistý..

Dneska jsme měli takovou velkou stopovanou..prý nás odvezou autobusem dál od tábora a my se podle mapy budeme muset dostat zpátky, prý je to po cestách, které najdeme snadno takže nemáme šanci se ztratit, ti menší nejdou tak daleko a jdou po skupinkách s vedoucím a nás větší vysadí dál a každý má jinou trasu a jdeme po dvojicích z naší skupiny.

Převlékl jsem se do riflí a trička a vzal si batoh kde jsme každý měli svačinu a pití co nám dali.
Nastoupili jsme do jednoho autobusu a já si sedl s Brookem.

Po chvili jsem viděl ve předu jak jde nějaká paní a každého si obchází a něco si zapisuje, asi to s kým pujde ve dvojici, když mi tak došlo, já vlastně nemám dvojci..kurva..nikoho jsem od nás ze skupiny moc neznal, krom Ryana, ale ted už určitě nekoho má.
V tom mi někdo poklepal na ranemo.
Otočil jsem se a vedle mě stál Rye.

,,Cutie máš už někoho do dvojce?"

,,Ne nemám"

,,Nechces jít semnou? Já nechci jít s nějakou z tamtech holek"

,,Emm jo klidně.."

,,Dobře dík"
Usmál se a odešel zpět na své místo.
Na Brooka jsem se raději ani nepodíval, pak k nám přišla ta paní a ptala se s kým jdeme, když jsem řekl že jdu s Ryeem trochu se na mě překvapeně podívala, pak si to ale zapsala a šla dál.

Po asi půl hodině cesty autobus zastavil na prvnim místě a ta paní začala volat jména co pujdou od tuď..

Takhle to šlo dál až jsme zastavili na posledním třetím místě. Tady vystoupil zbytek, byly jsme tady čtyři skupinky, vystoupil jsem a stoupl si vedle Ryana.
Opět se na mě nějaké dvě holky podívali a já jen uhl pohledem, dali nám mapu, kterou měl každý jiný a podle ni jsme měli jít, prý by nám to mělo zabrat tak maximálně dvě hodiny..no bezva dvě hodiny cesty.

Po chvíli jsme se s Ryeem zorientovali v mapě a vydali se sami dva jednou cestou...

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Nějakou dobu jsme šli. Cestou jsme si povídali a docela se i nasmáli...
Zase jsem se podíval do mapy, nějak jsem se v tom začínal ztrácet a Rye taky a přišlo nám že už jdeme nějak dlouho, když jsem se podíval na hodinky zjistil jsem že jdeme už pres dve hodiny.

,,Ryei? Už jsme tam dávno měli být a podle té mapy absolutně netuším kde jsme"

,,Tam nějak dojdeme Cutie neboj"
Na jeho tónu hlasu jsem ale poznal že si není uplne jistý a že je nervózní, to jsem poznal hned co si zapálil cigaretu.

Několikrát jsme se zastavili a koukali do mapy, ale kolem nás nebylo nic jiného než pole a lesy.

A co byla věc druhá začalo se stmívat.

,,My se ztratili.."

,,To ti to došlo brzo"

,,Co budeme dělat?!"

,,No...prostě půjdeme dál, zpátky by jsme se stejnak už nedostali, cestu si už nepamatuju"

,,A-ale už bude tma a nemáme baterky a tady není ani živáčka"

,,Hele neboj se, je docela teplo tak nebude tolik vadit když prostě přenocujeme tady na kraji toho lesa"
Jen jsem se zamračil.

,,Nee"

,,Pročpak? Nic jiného nám nezbývá"
Zastaví se na takovem hezkém plácku u lesa.

Jen jsem si povzdechl, má pravdu, nic jiného teď dělat nejde a navíc po tmě se mi taky úplně někde v lese jít nechce když nemáme ani baterky nebo mobily.

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Seděli jsme oba u ohně, který rozdelal Rye a mlčky do něj oba koukali, byla mi nehorázná zima, protože já debil měl jen tričko.
Ale kdo mohl veder že se ztratíme?!

,,Je ti hodně velká zima Cutie?"

,,No docela jo.."
Než jsem se nadál Rye mi už přes hlavu oblékal jeho mikinu.

,,No, ale teď bude zima tobě"

,,Neboj nebude"
Řekl a usmál se.

Už byla úplná tma a já koukal jsem do ohně abych nemusel koukat do té černočerné tmy...
Byla tu kolem nás slyšet zvířata a to mě děsilo ještě víc.

Byl jsem už celkem unavený a Rye taky tak jsme si lehli do trávy, každý na jednu stranu ohně a šli spát, po nějaké chvili se mi opravdu povedlo usnout, ale stejně si myslím že to bylo únavou..

Ovšem o pár hodin později jsem se probudil, oheň už uhasl takže teď na nás jen hezky svítil měsíc. Jen tak jsem se podíval na Ryee, sice spal, ale klepal se zimou a bylo videt že mu i zima je.
Nemohl jsem ho takhle nechat, vždyť on mi půjčil mikinu i přes to že mu je teď zima...

Po chvíli jsem se zvedl a šel si lehnout vedle něj, přitáhl jsem si ho k sobě a obmotal si ruce kolem jeho ramen, chudinka je úplně celý zmrzlý.
On se hned na mě natiskl, schoval si ruce pod moji/jeho mikinu a obejmul mě kolem pasu.
Ja se ho snažil alespoň trochu zahrát..
Po chvili jsem citil že už se tolik neklepe a pravidelně oddechuje, tak jsem mu dal malou pusu do vlasů a zase zavřel oči a usl..

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Začal jsem se probouzet až když mi sluníčko začalo svítit do očí a příjemně hrát..
Probudil jsem se a podíval se na Ryee co se taky akorát probouzel. Tak jak jsme včera usli tak jsme byly do teď, usmál jsem se a pohladil Ryee ve vlasech.

,,Je ti pořád zima?"

,,Mmm už ani tolik ne, děkuju"

,,To nic, přece bych tě nenechal v takové zimě jen tak"

,,Tak to jsi hodný"
Usmál se a podíval se na mě, úsměv jsem mu oplatil.

,,Tak zase půjdeme dál a uvidíme kam dojdeme?"

,,Jo..."

,,Copak?"

,,Co když nikam nedojdeme? Co když budeme pořád bloudit po lesích?"

,,Neboj se, to zvládneme přece tu nemůžeme věčně chodit po lesích"
Řekl tak jako přesvědčivě a zvedl se ze mě, já jsem se taky zvedl a oprášil se od nepořádku.

Vzali jsme si batohy a vydali se dál po nějaké polní cestičce.
V tom jsem ucítil lehký dotek na mé ruce, podíval jsem se na moji ruku a v zápětí ji Rye chytl. Nad tím jsem se pousmál a propletl si s ním prsty a celou dobu jsem se pořád usmíval, byl to hezký pocit.

Co jsem si uvědomil za poslední tak dva dny, tak to že mu můžu věřit, jo věřím mu, za tu dobu co jsem sem přijel se změnil a to o dost..snad to na mě jen nehraje..
Už mu nejspíš nejde o to se semnou vyspat...hmm jaké by to s ním asi bylo..

.

.

.

.

.

.

Mám menší problém, tak nějak mi došli předepsané kapitoly...takžeee se modlete abych něco napsala jibak v sobotu kapitola nebude😅😅
Ale pokusím se to nějak stihnout napsat.

°Elle°