Three Weeks of Hell

°twenty-nine°

,,OKAMŽITĚ JDI OD NĚJ!!"
Někdo vedle nás najednou zakřičel a Harvey se odtáhl a oba jsme se na něj podívali...nebudu lhát když řeknu že mi Rye teď naháněl strach...

Harvey mě pevněji chytl a to za zadek, musel jsem se kousnout do rtu. Rye udělal krok dopředu a vypadalo to že chce po Harveym skočit.
Na to mě hned položil, ale zatáhl si mě za sebe, jednu ruku měl za sebou a držel mě kolem mého pásu a já v rukou svíral jeho tričko a tiskl se na jeho záda..
Rye na něj začal něco mezitím pokřikovat, ale já ho moc nevnímal...zase křičel..nesnáším když kříčí, nahání mi strach.

,,Dej mi ho Harvey! Dělej!!"

,,Andy není věc kurva! Jdi si raději zase oblizovat tu štetku!"

,,Jdi do prdele.. nebudu se opakovat...prostě mi ho dej a jdi si po svém nebo ti taky můžu zmalovat hubu a vzít si ho násilím"

,,Ryane co to do tebe vyjelo sakra?? To už zase...ty jsi debil...zase jsi sjetej?!?! To tě ti kreténi zase ukecali?"

,,Neser se do mě...chci po tobě jen jednu věc tak mi ji už sakra dej!"
Tohle už jsem nezvládl...lehce jsem pohladil Harveyho po ruce a on povolil stisk. Pustil jsem se ho a rychle se rozutekl pryč...nechápal jsem nic...jak a proč nebo co??
Běžel jsem pryč z areálu na to jedno místo kde jsme se s Ryeem poprvé políbili.
Sedl jsem si tam pod strom a přitáhl si nohy k tělu, nechal jsem slzy téct po mojich tvářích a při tom koukal do blba před sebe..
Nevěděl jsem co mám dělat nebo jak na to vše reagovat takže takhle reagovalo moje tělo.

Seděl jsem tam až do večera, bylo mi jedno že jsem nešel na večeři...prostě jsem tam seděl jak hromádka neštěstí.
Nevím kolik mohlo být hodin, ale začínala mi být zima a tak jsem se vydal zpátky do tábora jako hromádka neštěstí...

Už značných pár minut stojím před mojí chatkou a přemýšlím jestli mám jít dovnitř nebo ne. Po chvíli jsem se odhodlal a pomalu tam nakoukl, spal, byl tam a spal...Sonny tu nebyl, asi je zase u Brooklyna.
Vešel jsem tiše dovnitř a pak jen zhasl lampičku a zalezl si v pyžamu do postele a otočil se k němu zády a natiskl se na zeď, nemohl jsem ale usnout, byl jsem vzhůru dlouho, až asi do čtyř do rána a jen jsem přemýšlel..

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
K mému štěstí jsem ráno vstal dříve než on, no, spal jsem asi dvě hodiny ale to nevadí.
Dneska máme jít na nějakou tůru kam se mi opravdu nechce. Tiše jsem se převlékl a pak se vydal ven najít někoho z vedoucích, po chvíli jsem našel jednu paní a řekl ji že mi je nevolno a jestli můžu zůstat na chatce, ona si mě sjela pohledem a pak mi to dovolila. Šel jsem tedy zpátky a zarazil se ve dveřích když jsem si všiml že se už Rye vzbudil..

Nevěděl jsem co mám dělat, jestli ho ignorovat, jednu mu vrazit nebo rychle utéct..
Než jsem stačil cokoliv udělat na mě ale on promluvil.

,,Andy...můžeme si promluvit prosím?"
Zeptal se tiše jakoby se bál abych kvůli tomu že promluvil neutekl.

,,Nechci s tebou mluvit"
Pokoušel jsem se aby se mi nezlomil hlas.

,,Prosím, ten včerejšek, to s Honor, byla to chy-"

,,Neříkej mi že to byla chyba! Řekni proč, proč?! To ti nejsem dost dobrý? Nebo ti šlo celou dobu jen aby jsis zasunul hm? To co všichni říkali byla pravda, jsi jen děvkař a já kreten ti uvěřil, to byla chyba, věřit ti..."
Podíval jsem se na něj pak se slzami v očích a s ublíženym pohledem.

,,Andy, omlouvám se, Nevěděl jsem o sobě, byl, no, byl jsem jiné náladě a-"

,,Ne tys byl sjetej! Dobře chlast, kouřit jsi přestal, jestli teda a teď drogy??! Proč? Vždyť je to odporný"

,,Donutili mě k tomu a prostě, vím na tohle asi omluva není, ale co to mělo být ty s tím Harveym?! Hm?"

,,Odplata za tu Honor!"

,,Andy notak, já nechci aby jsme se rozešli kvůli tak-"

,,Ale já chci!! Nechci už s tebou být! Nechci tě už vidět, za tři dny tábor končí a já tě už nikdy nechci pak vidět! Zase jsem někomu uvěřil a jak se mi to zase vymstilo, už nikdy nebudu nikomu věřit, nechci se už zamiloval a nebudu už nikdy nikoho milovat!"
Štěkl jsem na něj a pak hned utekl, běžel jsem rychle pryč, někam na louku a pak do lesa, schoval jsem se tam a pak jsem se svezl na zem začal brečet.

Nenávidím ho, jak já ho nenávidím, uvěřil jsem mu a to byla chyba, jsi debil Andy, jen pitomí a nativní nic!
Nadával jsem si sám sobě a dál stále brečel, nezmohl jsem se teď na nic jiného, bolelo to, tak moc to bolelo.

A tentokrát to bylo tak stokrát horší...

.

.

.

.

.

Žiju ano opravdu žiju, vím je to neuvěřitelné, omlouvám se že tak dva měsíce nevyšla kapitola, ale nějak jsem neměla náladu na psaní tak se moc omlouvám.
Doufám že to teď ještě někdo bude číst a bude si pamatovat ten děj co se dělo a tak.
Opravdu nevím kdy bude další kapitola, ale snad ne za tak dlouho jako teď.

°Elle°