Three Weeks of Hell

°thirty°

Pohled Andyho

Zbylé dny jsem začal Ryee prostě ignorovat, chtěl semnou někdy mluvit, ale to jsem nechtěl já, párkrát jsme si něco řekli, ale pokaždé to vedlo jen k slzám.
Mluvil jsem dokonce i s Harveym, omluvil jsem se mu za to co jsem udělal a vyjasnil mu že mezi námi nic není a ani nebude, asi to i vypadalo že to chápe. Když jsem neměl ty dny co dělat tak jsem většinou hrál někde sám na kytaru a nebo jsem byl s Brookem, docela si rozumíme. Říkal jsem mu že o Ryeovi nechci mluvit, ale tak je jasné jak to stejně dopadlo, neříkal jsem mu že mi na něm pořád záleží, ale myslím že to poznal sám.
Ne, ne musím být silný a necouvnout zpátky, to nemůžu udělat..
Nemůžu říct že mi Rye a to jestli jsem neudělal chybu neleží v hlavě...
Dokonce jsem i napsal jednu písničku, písničku o něm a o tom jak se teď cítím, jestli se ptáte jestli mu ji někdy zahraju tak odpověď je ne, nemám důvod proč a ani s ním nechci už mluvit, kdyby jo tak vím že to nedopadne dobře a já bych couvl což nemůžu...

Teď si akorát balím poslední kousek oblečení do kufru. Ano, už nastal po třech týdnech odjezdový den, tudíž poslední hodiny než od tud odjedu a Ryee už nikdy neuvidím, na jednu stranu jsem byl rád, ale na druhou jsem nechtěl..Své věci tedy kytaru a kufr jsem si dal k posteli a pak jsme šli všichni na nástup kde bylo takové zakončení a shrnutí všech věcí a podobně, nějak jsem ani nevnímal jaký tým vyhrál nebo podobně, bylo mi to jedno, moje oči se dívali jen a jen na něj a ty jeho zase na mě. Trvalo mi to hodně dlouho než jsem se od nich dokázal odtrhnout.

Pak už jsme mohli jít a čekat než si pro nás nepřijedou rodiče.
Po asi půl hodině kterou jsem strávil s Brookem pro něj přijeli jeho rodiče, samozřejmě jsme si vyměnily čísla a instagramy a řekli si že zůstaneme v kontaktu, po dlouhém objetí jsem mu pak ještě zamával a on už pak odjel...Za dalších několik minut jsem si všiml mamky auta, šel jsem se s ní hned pak přivítat a pořádně ji obejmout, řekl jsem ji že si dojdu pro věci a hned přijdu, tak, jsem tak udělal a už odcházel od chatek když mě ale někdo najednou zastavil, moc dobře jsem věděl kdo to je.
Se slzami v očích jsem se na něj otočil a zahleděl se mu do očí.

,,R-Ryei já.."

,,Nemusíš nic říkat, jen, jen jsem se chtěl rozloučit"
Řekl nejistě.

,,Aha..n-no tak, asi teda zbohem"
Řekl jsem s rozklepaným hlasem, on si mě pak ale bezeslova přitáhl do silného objetí které jsem mu hned opětoval.
To jeho objetí plné lásky a to ve kterém jsem dokázal najít útěchu. Po delší chvíli se on poodtáhl a jednou rukou mě pohladil po tváří.

,,Jsi první do koho jsem se doopravdy zamiloval, chci aby jsi to věděl"
Díval se mi do očí stejně jako já jemu, jen jsem slabě prikývl ale nespouštěl z něj pohled.

,,Můžu tě naposledy políbit?"
Zeptal se potichu a nejistě, já jsem se chvíli rozmýšlel a pak tiše odpověděl.

,,Můžeš"
Obmotal jsem si pomalu ruce kolem jeho krku a on se mi pak natiskl na rty, chtěl bych teď zastavit čas, vychutnat si tenhle okamžik, začali jsme se něžně líbat a já se na něj více natiskl.
Ani nevím po jaké chvíli jsme se odtáhli a já se na něj podíval, naposledy do těch jeho překrásných očí.

,,Zbohem Ryei"
Špitnu a pak si vezmu zas svoje věci a raději rychle odejdu, bylo by to ještě horší kdybych to prodlužoval.
Než jsem došel k autu rychle jsem si poutíral všechny slzy a dělal jakoby nic, mamka se sice ptala proč mi to tak trvalo, ale řekl jsem ji že jsem si jen něco zapoměl, naložili jsme moje věci do auta a pak vyjeli domů...
Celou cestu jsem přemýšlel jen a jen o Ryeovi, promýtal jsem si všechny ty krásně vzpomínky co jsme si nastřádali za tak krátkou dobu.

Vždy jsem si myslel že je blbost se do někoho rychle zamilovat, ale teď sám vím že to blbost není a Rye je toho jasným důkazem.
Byl jsem stále zmatený, smutný i naštvaný zároveň.
Jsem rád že už ho nikdy neuvidím, ale na druhou stranu mi už teď chybí.
Tak či onak si vysloužil veliké místo v mě paměti a jeho z ní jen tak nedostanu.

Ty ořískove oči si budu pamatovat do konce života, tím jsem si naprosto jistý...

.

.

.

.

.

Tak jo, další část je tu a ani ne po dvou měsících jako před tím, omlouvám se za případné chyby, opravuju to jen tak na rychlo, no tak snad se líbila a nezabíjejte mě.
A jinak dneska kapitola je pro mojeho broučka pro _justfowler_ na dobrou náladu😊😊❤❤

°Elle°